O síle dezinformací slýcháme poslední dobou čím dál častěji. Ačkoliv „tam venku“ je to potenciálně nebezpečnější trend, všemožné antikampaně a z kontextu vytržené informace citelně poškozují i svět hráčů. A zdá se, že podobných kauz každým rokem spíše přibývá. To ovšem neznamená, že se vývojáři a vydavatelé chovají vůči zákazníkům čím dál hůře. Stát se centrem nelichotivé pozornosti a spadnout do příslovečné hromady trusu je dnes totiž mnohem snazší.
Na koho to padne?
Z pohledu hráče mi na tažení proti hřešícím tvůrcům vadí především to, o jak selektivní antikampaně jde. To, co se u jedné hry postará o ohromné pozdvižení a palcové titulky, projde u jiného titulu naprosto bez povšimnutí. Nejlepší příklad? Nelze nevzpomenout na známé downgrady her od Ubisoftu. Zatímco u prvních Watch Dogs šlo o kauzu jako hrom, u tehdejšího Assassin’s Creed: Black Flag si na zavádějící nablýskaný trailer nikdo nevzpomněl.
A Ubisoft vesele downgraduje dál. Ale je to problém? Upřímně řečeno, ani ne. Hra v době vydání prvního traileru totiž nebývá zdaleka hotová a tvůrci grafiku upravují a optimalizují po celou dobu vývoje hry. Hráč s tím musí počítat. Neděje se to jenom u Ubisoftu. Jen si porovnejte třeba rané trailery na třetího Zaklínače s jeho výslednou podobou. Proč to tady nevadilo?
Letošní Mass Effect: Andromeda to schytal ještě víc. Pár zpackaných animací a ošklivých obličejů mělo za následek, že se člověk na YouTubu brodil memy a stále stejnými kontroverzními filmečky, které celkový dojem měly reprezentovat. Ani mě nepřekvapilo, že ve všech recenzích, které jsem četl, byly obličeje a animace zmíněny pouze okrajově. Aby ne. Daleko více pozornosti si ve hře tohoto typu přece zaslouží charaktery postav, scénář, souboje, prostředí nebo questy. Jenže vytvořit meme nebo splácnout tweet na něco podobného není tak jednoduché jako okopírovat stejný „my face is tired“ obrázek a přidat miliontou variaci na ten samý vtípek.
Porovnejte si to znechucení nad přijetím čtvrtého Falloutu, kde mezi propírané kauzy nepatřily ani bugy, ani grafické glitche, ale mimo jiné třeba úsměvný fakt, že PornHubu tehdy jaksi spadla návštěvnost. Dodávám, že není mým cílem za Andromedu nějak orodovat a hodnotit, na to máme recenze, ale pokládat rozsáhlou hru na hrdiny na základě horších animací za ostudný fail, to je holý nesmysl.
Dnes už upravený, „unavený“ obličej, který se stal symbolem Andromedy. Byl ale hlavním problémem hry?
V případě Falloutu 4 slabší obličeje, dřevěné animace ani bugy internet nepobouřily.
Nemůžu nevzpomenout na recenzování Assassin’s Creed: Unity a Assassin’s Creed: Syndicate. Obecně se tvrdí, že Unity byl skoro nehratelný paskvil, zatímco Syndicate všechny hříchy svého předchůdce napravil. Mám pocit, že jsem hrál jiné hry. Unity jsem měl už v den vydání, problémy technického rázu se určitě občas našly, ale nikdy jsem ve hře nenarazil na nelichotivý obrázek hlavního hrdiny bez tváře, který hru tehdy všude běžně reprezentoval. A navzdory bugům jsem si zpracování revoluční Paříže užil a dodnes je to jedno z mých nejoblíbenějších měst zpracovaných ve videohře.
Naopak tolik vychvalovaný Syndicate mě ze všech AC her bavil suverénně nejméně. A nemohly za to jen nudné postavy a slabý příběh. Dobře si pamatuji tu neskutečnou záplavu bugů a šíleně tupou umělou inteligenci. V rozšíření Jack The Ripper jsem pak kvůli zprzněnému snímkování nebyl schopný ani hrát některé vedlejší mise. Kauza ale nepřišla a Syndicate bůhvíproč internetovému křižování unikl.
Populární obrázek z AC: Unity, na který jste ale ve hře vůbec nemuseli narazit.
AC: Syndicate měl bugů požehnaně, jen se o nich nemluvilo.
Polygonový asasín
V Ubisoftu si však neoddychli na dlouho. O rok později dali jedné NPC postavě v remasterované trilogii Assassin’s Creed: Ezio’s Collection ošklivý obličej a hned byl zase oheň na střeše. Náhodné postavy si všimli v redakci herního portálu Polygon a udělali srovnávací video. Tři hry za cenu jedné? Koho to zajímá, ten ksicht ve dvojce přece mění všechno!
Poslední případ jsem nevybral náhodou. Kauzu s „ošklivým pánem“ z AC kolekce totiž nádherně rozcupoval mladý youtuber SupJamChan. Obličej vznikl remasterováním už tak ošklivého pána z originální hry. Že si ho nikdo dříve nevšiml, bylo způsobeno tím, protože obličeje kolemjdoucích v AC samozřejmě neřešíte, kromě toho ve zmíněném filmečku onen šereda vůbec nemusí být.
AC: The Ezio Collection - postava už ve hře není, ale pravděpodobně byste si jí stejně nevšimli.
V Polygonu si stěžovali i na zrychlený parkour, ale jak SupJamChan podotkl, šlo o ojedinělý glitch, který byl přítomný ve všech hrách na stejném enginu. Remaster sice po těchto stránkách hry neopravoval, ale rozhodně je ani nekazil.
Na zmíněné kauze je zajímavá ještě jedna věc. Veškerý obrazový materiál použitý Polygonem pocházel ze samého začátku Assassin’s Creed 2, což by napovídalo tomu, jak moc dlouho u kolekce her autoři videa strávili. A to je klasika. Fotka hlavního hrdiny z AC: Unity bez obličeje? Zase první hodina hry. Memy z Mass Effect: Andromeda? Drtivá většina pochází ze samého začátku.
Hlasitým nespokojencům totiž na odepsání titulu stačí většinou strašně málo. Na začátku je něco jako zmíněný článek Polygonu, který pak pomocí komunit a sociálních sítí obíhá internetem a lidé, kteří hru ani nehráli, si postupně přisazují. Nezajímá je celková kvalita hry jako taková, jde jim o to, že jejich meme bude sdílený a jejich videa na YouTubu budou mít dostatek lajků. Tohle není kritika.
Koho vlastně zklamala No Man’s Sky?
Shánět si relevantní informace se přitom vyplatí. Vzpomeňte na situaci kolem No Man’s Sky. Ačkoliv se najde dost fandů, které hra baví, obecně se o NMS mluví jako o největším průšvihu loňského roku. Ale opravdu to bylo takové zklamání? Vždyť ještě dlouho před vydáním bylo slyšet tolik varovných hlasů, které mírnily očekávání a hru popisovaly takovou, jaká ve výsledku opravdu byla.
Zase ty mikrotransakce
A je to pořád dokola. Aktuálně internetem obíhá kauza okolo mikrotransakcí v Shadow of War. Snad v každé recenzi, co jsem četl, stojí, že mikrotransakce můžete s klidem ignorovat a hru si jimi spíše zkazíte. Tedy nic nového pod sluncem. Nelíbí se vám? Nekupujte je. Sám jsem nikdy mikrotransakci v tomto smyslu nepoužil. Jsou to pro mě zpoplatněné cheaty určené pro lidi, kteří si hru koupí a za každou cenu ji musí mít rychle dohranou. A krabice s náhodným lootem jsou čirým gamblerstvím, tedy s tím rozdílem, že nehrajete o peníze, ale o virtuální předměty. Je to nesmysl na druhou.
Srovnejte kauzu Shadow of War s lootem v síťové složce Call of Duty: Modern Warfare Remastered. Vydavatel hru prodával jako oldschoolovou alternativu k nepopulární Infinite Warfare. Díky ohavnému marketingu jste si Modern Warfare museli koupit v drahém bundlu s vesmírným Call of Duty, což spousta fanoušků udělala. Jenže ouha, po vydání byla „oldschoolová“ MW postupně zahlcována moderními mikrotransakcemi. Zprvu jen kosmetickými, ale poté přišly na řadu i zbraně. Kupodivu z takto mimořádně podlého jednání kauza srovnatelná s Shadow of War nebyla. Modern Warfare jsem však znechuceně přestal hrát.
Middle-Earth: Shadow of War má mikrotransakce. Takových her je ovšem spousta, můžete je navíc s klidem ignorovat.
Remaster kultovní hry Call of Duty: Modern Warfare si fanoušci nejprve museli koupit v bundlu s vesmírným dílem Infinite Warfare. Vydavatel hru poté zahltil mikrotransakcemi nejen kosmetického charakteru. Velká kauza však nepřišla.
Napravení hříšníci
Bylo by však také chybou házet všechny kauzy do jednoho pytle a nad remcajícími hráči povýšeně mávnout rukou. Vzpomeňte například na průšvih s konzolí Xbox One, která původně nedovolovala hrát zapůjčené nebo bazarové hry. Sony si po negativních ohlasech dala s PS4 pozor a po čase otočil i Microsoft.
Remcání způsobilo i vylepšený konec třetího Mass Effectu, který lépe popisoval, jak to celé vlastně dopadlo. Navzdory tomu nadále platí Mass Effect 3 za otloukánka, ačkoliv já ho ve své osobní hitparádě mám v pětce vůbec nejoblíbenějších her všech dob (vážně). Dlouhodobě také platí, že rozezlené hlasy se osvědčily i při optimalizaci řady PC titulů, které při vydání nešlapaly tak, jak by měly.
Mass Effect 3 - konec špatný, všechno špatné?
I zmíněné kauzy kolem Andromedy, No Man’s Sky a Unity měly i pozitivní efekt a vývojáři zapracovali na updatech. Problém tedy není, že se na hříchy zmíněných her upozornilo, jde spíš o to, jak to formovalo názor na hru jako celek. Pokud budete hledat informace, musíte se brodit spoustou špíny, která hru staví do toho nejhoršího světla. Lidé, kteří ji nehráli, si vzpomenou jen na ten průšvih, který tehdy koloval internetem. Titul se pak zbavuje špatné reputace velmi těžko, ačkoliv třeba má co nabídnout.
V dnešní uspěchané době bohaté na informace je prostě zodpovědností každého z nás být ke zdrojům kritický. Zkratkovité informace typu tweetů, komentářů, dojmů a minirecenzí jdou sice naproti lidem, kteří nemají čas číst, ale také maximálně celkový obrázek zkreslují. Nechápu ty, kterým stačí k posouzení hry číselné hodnocení, pár obrázků a krátký text, který nemusí být ani původní. Koupili byste si takhle třeba mobilní telefon?
Magazíny, herní portály (nejen Bonusweb) a solidní youtubeři by měli být vůči internetovému pranýřování imunní a usilovat o nestrannost a především nadhled. Snaha o férový přístup je tady v popisu práce a za výsledek jste prostě zodpovědní. Na druhou stranu čtenáři a diváci svou pozorností, reakcemi a sdílením určují, co je zajímavé a jaký obsah jim bude servírován do budoucna. A že je z čeho vybírat.
