RECENZE: Amnesia stále umí vyděsit, jde však o krok zpátky

Nový díl hry Amnesia nabízí vše, co na ní fanoušci milují, přesto jde o zřejmě ten nejslabší kus populární hororové série. Pečlivě zrežírované napětí vyměnila za náhodně vygenerované situace, kterým ovšem chybí potřebná hloubka.

Jako onen příslovečný švec, tak i švédští Frictional Games se pevně drží svého kopyta a nehodlajíc tom nic měnit ani do budoucna. Nový díl série Amnesia je tak v mnohém stejný jako všechny jejich předchozí hry. Jde o horor nahlížený z perspektivy vlastního pohledu, ve kterém se hráč plíží temnými koridory a snaží se nevzbudit pozornost děsivého monstra, jemuž se nemůže pořádně bránit.

Většinu hry strávíte plížením se ve tmě.

Tentokrát máme sice k dispozici i palnou zbraň, zapomeňte však na to, že byste se snad do cíle prostříleli. Jednak je málo nábojů, jednak mají proti nepříteli pramalý účinek, a tak se pistole hodí jen k rozbíjení zámků nebo odlákávání pozornosti.

Tentokrát hrajeme za řadového vojáka, který při bojích v zákopech první světové války propadne do opuštěného bunkru. Jediná cesta ven je ovšem zavalena sutí, a tak se musíte vydat do jeho hlubin najít nějaké výbušniny, jimiž by šlo prorazit cestu ven. V tom mu ovšem bude bránit prastaré „zlo“, které zde na rozdíl od minulých her série nezůstává jen ukryté ve stínech.

Ne, příběh rozhodně není ten hlavní důvod, proč by se někdo měl pouštět do hraní, a pokud budete ignorovat deníkové zápisky, které se zde válí na každém druhém rohu, nezůstanete vlastně o nic ochuzeni.

Jednu velikou novinku si ovšem vývojáři tentokrát připravili, bohužel si ale nejsem jistý, jestli je k lepšímu. Zatímco předchozí díly byly přísně lineární, s pečlivě dávkovaným nátlakem na všechny smysly, tento nechává všechno strašení na umělé inteligenci. Při každém novém spuštění hry se vygeneruje nová podoba bunkru s jinak rozmístěnými odměnami a pastmi, což samozřejmě výrazně ovlivňuje způsob, jakým budete nastalé situace řešit.

Ne, možnost ozbrojit se pistolí ze hry rozhodně nedělá střílečku.

Tam, kde jste minule jednoduše prošli otevřenými dveřmi, vás nyní čeká zamčený zámek, ke kterému budete muset hledat klíč, příště na stejném místě zase budete třeba odlákávat hejno hladových krys. To sice významně navyšuje tzv. znovuhratelnost, když je každá hra jiná než ty předchozí, zároveň to má ovšem negativní dopad na celkový zážitek. Jakmile pochopíte zdejší mechanismy, dojde vám, že jde jen o slepenec náhodně vybraných děsivých scén, a ne o promyšlený horor. Vývojářům se tak sice podařilo vyhnout klasickým klišé, protože smrt může přijít kdykoliv a odkudkoliv. Na druhou stranu tím ale kvůli tomu obětovali všechny výrazné momenty a není zde žádná scéna, kterou byste si vybavili ještě dlouho po dohrání. Na neustálou přítomnost smrti si rychle zvyknete, nějaká ta změna dávkování tempa by přitom výsledku určitě prospěla.

Vybavení bunkru se při každém startu hry náhodně vygeneruje.

Samotná náplň je pak po celou dobu stejná, plížíte se tmavými chodbami a snažíte se hledat suroviny, které vám pomohou dostat se přes překážky. Řada situací má několik možností řešení, zamčené dveře je například možné vyrazit nebo k nim najít klíč, žádné opravdové hádanky tu ale nejsou. Většinu času pak strávíte schováváním se před monstrem, po vzoru skvělého Alien Isolation. Na rozdíl od něj je ovšem to místní na scéně až příliš často, neustálé čekání až konečně odejde se proto rychle omrzí. Dosažený postup je přitom možné uložit jen v jediném místě bunkru, v případě netrpělivosti tak můžete přijít o několik desítek minut hraní, a to věru naštve.

Klíčové je správné zacházení se světelnými zdroji. Pokud na to máte palivo, můžete spustit generátor, který osvítí celý bunkr, po většinu času si ovšem budete muset vystačit s ruční lucernou. Ta ovšem při používání dělá hluk, což dříve nebo později na vaší pozici přiláká monstrum. Nejlepší je tak naučit se všechny chodby v bunkru zpaměti a poté se pohybovat ve tmě.

Nová Amnesia je bezesporu dobrá hra, která parádně dělá vše, co z ní autoři chtěli mít. Problém je ovšem v tom, že možná chtěli něco jiného než jejich fandové. Nepředvídatelnost a znovuhratelnsot jsou sice hezké věci, bohužel v tomto případě jsou implementovány na úkor intenzity zážitku. Bunker sice dokáže vyděsit, nenabízí ovšem tak nezapomenutelné zážitky, na jaké jsme od Frictional Games byli dosud zvyklí.