Vyobrazení ženských postav ve hrách a popkultuře obecně se v posledních dvou dekádách výrazně změnilo. Hrdinky už nemusí být za každou cenu sexy, alespoň v seriózně se tvářících příbězích mají lidé raději, pokud jejich postavy působí uvěřitelně. Proto dnes v mainstreamu převládají realisticky vypadající charismatické ženy jako Alloy z Horizonu, Ellie z The Last of Us nebo Maxine z Life is Strange.
Japonci se ovšem svých „prsatic“ vzdát nehodlají a tak i v jinak vážných hrách zachraňují svět modelky navlečené v oblečcích, které více než brnění připomínají spodní prádlo.
Prvoplánové estetice se nevyhnul ani legendární Hideo Kojima, tvůrce legendární série Metal Gear Solid, která má jinak v herních kruzích pověst velmi sofistikované zábavy. V jejím pátém díle Phantom Pain (naše recenze) představil postavu Quiet, nebezpečné málomluvné sniperky, která má s hlavním hrdinou Snakem poměrně komplikovaný vztah.
Jak už bývá u Kojimy zvykem jde o skvěle napsanou postavu s dobře vysvětlitelnou motivací pro své chování, její uvěřitelnost ovšem trochu podkopává, že v kamenných pouštích válkou zmítaného Afghánistánu pobíhá v roztrhaných silonkách a bikinové podprsence.
Proti údajně přesexualizované podobě postavy se zdvihla vlna negativních reakcí už před vydáním, na což Kojima reagoval dnes už zlidovělým tweetem, podle nějž se kritici budou za svá slova stydět, až poznají, že ve scénáři má pro svou nezvyklou volbu oblečení dobré vysvětlení.
Nakonec se ukázalo, je nakažená jakýmsi virem, který zcela změnil její organismus. Quiet už tak nedýchá plícemi ale vstřebává kyslík skrze pokožku, proto ji musí mít za každou cenu odhalenou. Inu vysvětlení je to spíše jako z laciného pornofilmu (který mimochodem na motivy hry skutečně později vznikl a nese název Metal Rear Solid: The Phantom Peen), ale vzhledem k celkovým kvalitách hry to Kojimovi prošlo i u sociálně citlivějších kritiků.
Díky relativně nenáročnému kostýmu je postava Quiet oblíbená u cosplayerek, na herním conu se za ní pak dokonce převlékl i zakladatel společnosti Oculus Rift Palmer Luckey.
Že nemluvná agentka přeci jen mohla být zpracována jinak, si však myslí i její představitelka, nizozemská herečka a zpěvačka Stefanie Joostenová. Tu osm let po vydání hry vyzpovídal magazín IGN a řeč samozřejmě došla i na její zatím životní roli.
„Quietino oblečení není vůbec praktické (…) s tím souhlasím. Když jsme začínali s motion capture a já viděla nákresy své postavy, moje první reakce samozřejmě byla: ‚to je hodně odhalující kostým‘, ale respektovala jsem to a přijala to,“ řekla herečka, která se jinak netají velikým obdivem ke Kojimovi. Jeho hry prý hrála už dlouho předtím, než roli dostala a tak neměla se ztvárněním jeho umělecké vize větší problém. Dnes už by to však podle ní nejspíše vypadalo jinak: „Hra vyšla v roce 2015 a myslím, že od té doby se prostředí videoher dost změnilo. Lidé dnes hledají větší zastoupení a já to opravdu chápu.“
A i Kojima patrně souhlasí, femme fatale Fragile z jeho pozdějšího Death Strandingu (druhý díl už je ve výrobě) byla oblečená od hlavy až k patě a na sex-appealu jí to nic neubralo.