Scénu e-sportů můžeme v podstatě rozdělit na dvě kategorie: „stálice“, kterým se profesionální hráči věnují dlouhá léta prakticky beze změny a naopak „adepty“, což jsou nově vzniklé tituly snažící se nabrat a hlavně udržet si herní komunitu tak, aby se z nich stala časem kategorie první. Některým se to povede (Apex Legends, Teamfight Tactics), a některým naopak ne (Evolve, Gigantic). Stejnou snahu bude nepochybně vyvíjet i čerstvě vydaný Valorant od Riot Games.
Valorant má hned při startu jednu specifickou výhodu: po herní stránce se bude zejména komunita příchozí z velice populárního Counter Striku cítit jako doma, což v mnoha případech jistě pomůže tomu, aby zde i doma zůstali. Valorant si totiž ani náhodou nehraje na přelomový titul. Autoři v podstatě jen slepili dohromady to, co už jinde dlouho funguje. Výsledkem je pak chytlavá multiplayerová akce, která má ovšem současně i stejné limity, jako její předlohy.
Pokud bych měl Valorant popsat jako alkoholický drink, tak jde namíchat třemi čtvrtinami Counter Striku a jednou čtvrtinou Overwatche. Originální inspiraci zde moc nehledejme, vyjma samozřejmě vlastních názvů pro různé hrdiny, předměty a schopnosti. Cílem Valorantu je skutečně vám nedávat do cesty žádné překážky, právě naopak. Hra vás chce popostrčit k tomu, abyste si co nejdříve připadali, že je vám vše jasné.
K dispozici jsou zatím pouze dva herní režimy, Standard (Unrated) a Spike Rush. První je právě ten, který dobře znají hráči Counter Striku, obsahuje totiž systém nakupování zbraní za peníze, které získáte úspěšným hraním v předchozích kolech.
Střídáte se se soupeřícím týmem o to, kdo na mapě brání a kdo útočí: útočníci mají za cíl na vybraném místě aktivovat bombu (nebo zlikvidovat všechny soupeře), obránci zase musí bombu deaktivovat nebo rovněž zlikvidovat druhý tým. Hraje se na 13 vítězných kol, role týmů se střídají. Jedna taková hra může zabrat klidně i 45 minut.
Podstatně rychlejším je Spike Rush, kde se hraje pouze na 4 vítězná kola, zbraň dostanou všichni hráči stejnou a nelze si koupit žádnou jinou. Je to takový víc „casual“ mód, který je možná trochu shovívavější k nováčkům, a zároveň jedna plná hra trvá jen okolo 10 minut. Přiznám se, že z pozice někoho, kdo takto seriózní multiplayer moc neumí, mne Spike Rush baví víc, už jen proto, že když mi to opravdu nejde, netrápím tím své spoluhráče skoro hodinu.
Element převzatý z Overwatche pak spočívá hlavně ve volitelných hrdinech, které si před začátkem hry zvolíte. Hra nedovolí, aby ve stejném týmu byli dva totožní hrdinové, takže pokud máte nějakého favorita, občas vám ho prostě spoluhráči seberou a musíte se spokojit s jiným. Na druhou stranu to ale nutí hráče, aby se učili více stylů hry zároveň.
Každý hrdina vyniká v trochu něčem jiném. Jeden se hodí na rychlý pohyb po mapě, druhý zase na odhalování nepřátelských pozic, najdete zde dokonce i „support“, který umí léčit životy a křísit mrtvé spoluhráče.
Zároveň mám ale pocit, že spousta schopností vlastně není ničím jiným než náhradou za granáty. Máme tu kouřovou clonu, oslepující „kouzlo“ nebo třeba zápalnou bombu. Každý hrdina má také svou „ultimate“, tedy jedinečnou schopnost, která bývá velice silná: třeba střelení paprsku skrze vícero zdí, který odpraví kohokoliv v cestě. Dlouho ale trvá, než ji postupným hraním nabijete.
Trochu odlišným prvkem je to, že schopnosti (až na tu základní, ta je zdarma) si musíte v klasickém režimu kupovat za herní peníze na začátku každého kola, a pokud je spotřebujete, máte až do začátku dalšího smůlu. Něco jiného je režim Spike Rush, ten vám všechny schopnosti na začátku každého kola obnoví automaticky.
Nejcennější schopností je každopádně ta vaše: hbité reflexy. Správné používání daných schopností vám totiž může přinést jasnou taktickou výhodu, ovšem ve finále se vždy počítá to, kdo má přesnější mušku. Běžně se tak stává, že umíráte po zlomku sekundy, ve kterém teprv spatříte nepřítele, ať už máte kolik chcete životů a štítů.
Pravdou je, že systém přiřazování spoluhráčů v prvních dnech po vydání se nedá nazvat nijak jinak než tragédií. Velká část nové komunity už má Valorant naučený z uzavřené betaverze, a pak tu máme také Counter Strike veterány, kteří se nemusí učit nic moc nového. Výsledkem tak bývají hry, kdy dva až tři členové obou týmů hrají opravdu výrazně lépe než zbylé „lamy“ (sem se neskrývavě řadím i já), které jsou v podstatě jen chodícími cvičnými terči pro dva až tři profesionály z opačného týmu.
Situace se snad po několika týdnech uklidní, profíci odskočí o mnoho úrovní výš a systém výběru spoluhráčů je tak lépe bude moci seskupit. Ovšem do té doby je v podstatě lovná sezona na zvědavce jako jsem já. Pokud tak neoplýváte precizní muškou a v Counter Striku či betaverzi Valorantu jste doteď nebyli jako doma, připravte se, že prvních pár her bude celkem krušných.
Důležitým prvkem hry je také naslouchání zvuků (zejména kroků) okolo vás, Valorant tak rozhodně nedoporučuji hrát bez zvuku. Naopak, opravdu se hodí sluchátka s prostorovým audiem, díky kterým také uslyšíte, ze kterého směru se k vám někdo blíží. Hra vám také zároveň dovolí chodit potichu, standardní běh totiž vždy vydává zvuky. Opět je to ale něco, co hráči Counter Striku znají velice dobře.
Zmínil bych pak ještě celkem podrobnou sadu možností, jak si upravit zaměřovací křížek, což přispívá k hernímu komfortu. Ten základní totiž, soudě podle sledování herních obrazovek ostatních (když jste v daném kole po smrti dřív než spoluhráči), moc lidem nevyhovuje.
Podivný hlídací software a cenzura. Uspěje Valorant i u západních hráčů? |
Po grafické stránce je Valorant opět takovým pomyslným mixem Counter Striku a Overwatche. Mapy nejsou zas až tak pestrobarevné a nabité efekty jako v Overwatchi, ale zároveň jsou pořád trochu detailnější a zajímavější než některé z Counter Striku. Tato kombinace se celkem povedla.
Co se náročnosti na PC sestavu týče, je samozřejmě ve vašem zájmu dosáhnout co nejvíce snímků za sekundu (respektive tolik, kolik vám váš monitor dovolí), a vzhledem k novější povaze Valorantu s tím mohou mít některé hodně zastarávající sestavy nebo horší notebooky problém. Snížení grafických detailů je v tom případě veliký pomocník. Většina „běžných“ sestav se však bát problémů nemusí.
Hru můžete stáhnout zdarma a reálné peníze lze v tuto chvíli utratit pouze za kosmetické doplňky pro zbraně. Vedle toho si ve hře lze také postupným hraním odemykat nové hrdiny, tituly a loga pro váš profil.
Valorant je ve výsledku celkem chytlavá hra, která rozhodně má ty správné ambice stát se e-sportovým hitem. K tomu jde ovšem cestou nejmenšího odporu a koho výše zmíněné tituly jako Counter Strike nebo Overwatch moc nebaví, Valorant jejich názor určitě nezmění. Pokud ovšem hrajete právě Counter Strike už dlouhé roky a máte pocit, že je čas na změnu, Valorant je tím pravým kandidátem.
