Seriálový The Last of Us je zatím s přehledem tou nejdůležitější popkulturní událostí letošního roku. Bourá žebříčky sledovanosti, kritici a diváci nešetří chválou, v nadšených reakcích si nezvykle notují dokonce i miliardáři Jeff Bezos s Elonem Muskem.
Episode 3 of Last of Us is unbelievably good story telling. I am in awe of @Nick_Offerman performance. Incredible.
Členové iDNES Premium mohou sledovat seriál The Last of Us zcela zdarma |
Filmařům se podařilo zobrazit postapokalyptický svět trochu jinak, než bylo dosud zvykem, víc než boji o přežití se věnují emocím svých hrdinů. A co je pro vyznění seriálu to vůbec nejdůležitější, nebojí se v mnoha místech odchýlit od předlohy a naplno využívají všechny specifika jiného média. A že jsou to pořádná odchýlení. Pojďme se podívat na ty největší rozdíly, která zásadně mění vyznění některých scén a událostí.
Asi nemusím zdůrazňovat, že pokud ještě nemáte se značkou vůbec žádné zkušenosti, měli byste v tomto místě přestat číst, a nejprve si vše vychutnat sami.
Následující text obsahuje zásadní spoilery o příběhu první třetiny příběhu The Last of Us.
Představitel Joela Pedro Pascal si asi ulevil, že nebude muset trávit dlouhé hodiny pohybem v podřepu.
Že si tvůrci s věrností originálu nelámali hlavu je jasné už během prvních sekund. Zatímco hra se odehrává v roce 2033, filmaři celý děj posunuli o deset let dopředu, tedy do roku 2023. Je to jen ryze kosmetická změna, na následující události to nemá prakticky žádný dopad. Těžko říct, proč to udělali, patrně bylo účelem ukázat, že apokalypsa nemusí být hrozbou vzdálené budoucnosti, ale může probíhat třeba právě teď.
Daleko výraznější změnou je způsob šíření nákazy, která z lidí vytváří agresivní monstra. I když tak vypadají, nejde o klasické zombie, ale jen o nebožáky, jejichž mozek ovládá vysoce infekční houba rodu Ophiocordyceps. Nejděsivější na tom je skutečnost, že si tvůrci tento nápad jen tak nevycucali z prstu, ale v přírodě podobná houba skutečně existuje.
Naštěstí ovšem jen v říši jednodušších organizmů, jako je třeba hmyz, uklidňuje diváky známý mykolog Paul Stamets, který je jinak prý velikým fandou seriálu.
I have just finished watching the second episode of #TheLastOfUs and I have two opinions.
First, I’m a science-fiction fan and I love weaving the creative elements of fungi into the narrative.
But let’s get real. Cordyceps can not infect humans. https://t.co/R0cLGq0GPO
Ve hře se houby šíří pomocí výtrusů šířených vzduchem, proto musí někdy hrdinové v zamořených lokacích nosit plynové masky. Jelikož děj seriálu nesledujeme přes záda hlavních postav a potřebujeme vidět jejich emoce, nechtěli filmaři neustále skrývat obličeje herců za kusem plastu. Museli proto přijít s jiným řešením a to se jim skutečně podařilo, aniž by se přitom museli zpronevěřit původní myšlence,
Ať už se množí jakkoliv, jsou houboví „zombie“ pořádně děsiví.
To, co si většina lidí představí pod slovem „houba“ je ve skutečnosti jen nad zem vykukující část mnohem většího organismu. Tomu se říká mycelium, nebo chcete-li podhoubí a jeho vlákna se táhnou a proplétají s ostatními pod povrchem země. Houby tak dokážou zaznamenat ruchy i na vzdálenost několika kilometrů. A přesně tak to teď funguje i v seriálu. „Zombie“ jsou po většinu času jen ve vegetativním stavu, kdy jejich tělo vykonává jen automatizované funkce, jakmile ovšem dojde k nějakému narušení, mycelium je svolá ze širokého okolí na místo incidentu. Samotná infekce se šíří krví a nakaženého plně ovládne už v rámci několika málo hodin, přičemž k přenosu stačí i drobné kousnutí. Jak jsme mohli vidět v jedné poměrně nechutné scéně, když má útočící parazit svojí oběť plně pod kontrolou, mohou výrůstky houby „přelézt“ do těla nové oběti prakticky okamžitě.
Velikou změnou prošla i postava Joelova bratra Tommyho, byť se tedy na obrazovce zatím moc neohřál. Zatímco ve hře se po tragických událostech jejich cesty nadobro rozdělily, ze seriálu vyplývá, že jsou stále v kontaktu alespoň přes vysílačky. Primární motivací hlavního hrdiny je tedy snaha zprovoznit automobil, aby se k němu mohl dostat, zatímco dříve mu šlo jen o zištné důvody: zásoby a pomstu. To poněkud mění vyznění Joelova charakteru, byť k ryzímu klaďasovi má stále poměrně daleko.
The Last of Us štve bigotní homofoby už od roku 2013. A stále přidává pod kotlem.
Podstatnou část herní náplně tvoří střetnutí s nepřáteli, těmi však filmaři velmi velmi šetří. A když už nějaké nabídnou, tak většinově jen proti „příšerám.“ Zatímco po prvních dvou kapitolách ve hře už budete mít na kontě desítky lidských obětí, v celé první epizodě zabije Joel vlastně jen jediného vojáka (za to poměrně výživně).
Jestliže se první dvě epizody od originálu výrazně lišily, třetí už s ním prakticky nemá nic společného. Místo prolézání pastmi chráněného městečka zakončeném ikonickým „boss fightem“ ve školní tělocvičně jsme dostali romantickou epizodu ze života stárnoucího homosexuálního páru. Očekávanou explozi brutality při soubojích s hordami zombie (třeba slavná scéna do pasti chyceného Joela, který musí hlavou dolů likvidovat nabíhající clickery) nahradili dva fousáči ochutnávající čerstvě vypěstované jahody.
Scenárista Neil Druckmann už v minulosti dobře ukázal, že na nějaká očekávání veřejnosti z vysoka kašle, že mu takovouto odvážně natočenou epizodu dovolí i korporát velikosti HBO, je přesto překvapivé. A co je na tom vůbec nejpřekvapivější je fakt, jak dobře to veřejnost přijala.
Ano, samozřejmě v diskusích najdeme i bigotní hatery, kteří se nedokážou přenést přes to, že místo vyhřezlých vnitřností musí sledovat cicmající se „medvědy,“ většinové reakce jsou ovšem nadšené. Dokonce jsem zaznamenal i hlasy, že jde o jednu z nejsilnějších seriálových epizod vůbec a dokázala by sama o sobě utáhnout celý film. Inu něco na tom bude.
Mimochodem diváky, kteří se při sledování projevů lásky dvou mužů cítili nekomfortně, bych rád upozornil, že dále v příběhu „bude hůř.“ Ostatně i v našich diskusích se o této značce někteří vyjadřují jako o LGBT propagandě.
Jsme teprve ve třetině první série (druhá už je ale potvrzená) a vypadá, že The Last of Us má našlápnuto stát se nejlepší adaptací videohry všech dob. Předlohy se nedrží otrocky (jako třeba nedávná Villeneuvova Duna), přeskakuje většinu akčních scén na nichž hra stojí a padá a dobře známý příběh obohacují o nové věci, které by v interaktivním médiu jednoduše nemohly fungovat. Obě díla tak na sobě neparazitují, ale naopak se vzájemně doplňují. Pokud vás baví jedno, měli byste dát šanci i druhému.
