ANKETA: Které filmy z devadesátek máte nejraději?

  • 43
Pojďte si zavzpomínat a napište nám, které filmy z devadesátých let máte nejraději. Na vaše příspěvky se těšíme v diskusi pod článkem.

K vytvoření této filmové retro ankety nás inspirovaly 24. narozeniny serveru Bonusweb. Podrobně jsme rozebrali, které hry v roce 1998 vyšly a co všechno se během toho roku událo. Teď si rozebereme filmy, a aby to nebylo lehké, tak trochu ze široka. Vybíráme rovnou z celých devadesátek.

Ondřej Zach – Když jsem si vyjel, které filmy v devadesátkách vyšly, musel bych jich vypsat tak padesát. A na některé mám chuť se jít teď hned podívat. Zmíním jich ale jen pár. Na prvním místě je geniální Big Lebowski, který si užiju kdykoliv. Nikdy nezapomenu, když jsem poprvé viděl Terminátora 2 nebo Pulp Fiction, což je za mě asi nejlepší film od Tarantina. S tím, jak člověk stárne, tak čím dál tím víc doceňuji Volný pád s vynikajícím Michaelem Douglasem.

Začátkem devadesátek jsem jako náctiletý zcela podlehl akčním béčkům, která tedy mají velký přesah do osmdesátek. Z devadesátek tak zmíním třeba Dvojitý zásah, v němž si Jean-Claude Van Damme střihl rovnou dvojroli. Pobaví a rozesměje i dnes. S filmovým klubem na ČT2 jsem si prošel i intelektuálním obdobím, které bych spojil třeba s Jimem Jarmuschem. Ten už mě sice tolik neoslovuje, ale alespoň z nostalgie zmíním Ghost Dog. A pak je tu tuna dalších pecek jako Matrix, Forrest Gump, Jurský park, Klub rváčů a další, které už nestíhám vypsat, protože už na mě mávají, že přetékáme do basketbalu.

Pulp Fiction

Petr Zelený – Devadesátky pro mě byly jako pro někoho, kdo se narodil na začátku osmdesátých let minulého století, v podstatě rájem. A filmů, na které mám dodnes skvělé vzpomínky, je opravdu dlouhá řada. Než abych je tu všechny sáhodlouze popisoval, tak jich jen „pár“ vyjmenuju, to bude asi nejjednodušší. I proto, že z řady z nich už jsou dnes v podstatě žánrové klasiky. Takže: Matrix, Skála, Den nezávislosti, Jurský park, Sedm, Horizont události, Nebezpečná rychlost, Mumie, Zlaté oko, Galaxy Quest, Pulp Fiction, Statečné srdce, Muži v černém a mnohé další. A abych neošidil českou kinematografii, tak musím přihodit alespoň Černé barony, kteří jsou jedním z mých nejoblíbenějších filmů, které v našich končinách kdy vznikly.

Jan Srp – Já úplně nejsem ten člověk, který by se nějak extra vyžíval v adorování „starých dobrých časů“, ale pravda je, že některé filmy z té doby se mi zasekly do hlavy napořád. Asi bych si po chvíli přemýšlení vzpomněl i na hodnotnější díla kinematografie, ale takhle spatra mě napadají třeba Sedm, Klub rváčů, Trainspotting, Fargo, Kult hákového kříže nebo 8 mm. Abych zase nevypadal úplně jako depresivní misantrop, tak přihodím i konverzační masterpiece Muži za pultem a Jacksonův extrémně vtipný slasher Braindead. Jak tohohle chlapa sakra mohli nechat točit Pána prstenů? No a pak samozřejmě Tarantino, Gauneři a Pulp Ficition jsou bez debat klasiky.

Michael Mlynář – Na filmy mě moc neužije, vlastně vůbec, a tak jsem si musel vyhledat, co vlastně v devadesátkách vyšlo, ale už letmý pohled ukázal, že jsem ve skutečnosti viděl víc filmů, než jsem si dosud myslel. Ve své době mě naprosto uchvátil první Matrix a za naprosto parádní považuju snímek Big Lebowski, i když vlastně ani nevím proč. A hodně mám rád i Posledního skauta. Hlášku o gatích s kazeťákem jsem dokonce převzal a sám ji v různých variacích nezřídka používám.

Martin Kaller – Začal bych pohledem do českých luhů a hájů, jakkoliv šlo o pohled docela tristní. Pro mne přitom dosti překvapivě! Se změnou politického režimu jsem totiž očekával, že se konečně naplno rozvine potenciál filmového průmyslu, na který jsme navzdory tíze železné opony mohli býti docela pyšní. Leč opak byl pravdou. Ze stínu vystoupilo jen málo věcí, ale pokud se tomu již stalo, jednalo se o zcela kultovní Pelíšky, na něž se vždy moc rád podívám. A velké díky panu Hřebejkovi za ně.

Z dalších filmů bych za sebe chtěl zmínit skutečně báječné anime dobrodružství Princezna Mononoke, jež vedle pozdější Cesty do fantazie řadím mezi vůbec nejzdařilejší Mijazakiho díla. A do třetice, čili ono pomyslné poslední místo na bedně, by u mne získal Cameronův Terminátor 2. Snímek, který jsem ve svém osobním žebříčku měl hodně dlouho za nejlepší akční spektákl. Není jistě náhodou, že stejný režisér má na triku i dřívější akční pecku Vetřelci, nicméně to je jinačí desetiletka.

Emanuel Svoboda – Ach ta 90. léta. Celkově skvělá a nezapomenutelná doba. O filmech to platí hned dvojnásob. Mými nejoblíbenějšími kousky jsou Vetřelec: Vzkříšení (Stále jdu proti proudu a myslím si, že je to nejlepší díl z celé série!), Hvězdná pěchota, Jurský park, Vřískot 1 & 2, Terminátor 2: Den zúčtování, Pulp Fiction, Halloween H20, South Park: Peklo na Zemi, Twin Peaks, Lost Highway, Crash, Nahý oběd, eXistenZ, Matrix, Blade, Hellraiser IV: Bloodline, Nová noční můra, Armáda temnot, Trainspotting, Mlčení jehňátek, Pátý element, Tváří v tvář, Hard Boiled, Horizont události, Total Recall, Star Trek: První kontakt, Den nezávislosti, Braindead: Živí mrtví, To, Candyman, Kostka a mnoho dalších.

Je mi jasné, že jakmile odešlu odpověď do redakce, napadne mě dalších deset nebo dvacet filmů, na které jsem zapomněl, ale to je život. Devadesátky byly úžasná doba a můj výčet oblíbených filmů to jen dokazuje. Přijde mi, že byly výjimečné i v tom, že všechno, ať už filmy, hudba nebo videohry se oproti 80. létům neskutečně zlepšily. Ach ta nostalgie.

Honza Lysý - Ten, kdo mě alespoň trochu zná, ví, že pokud to jde, musím zmínit Mortal Kombat. A udělám to i tentokrát, protože první hranou filmovou adaptaci mé srdcové bojovkové série považuji i po tak dlouhé době za jeden z nejlepších videoherních filmů vůbec. Tohle asi také nebude překvapením, tuším, že nebudu sám, kdo vybere tuhle sci-fi klasiku, ale prostě musím uvést i Matrix. Tahle podívaná je jednoduše kult a to zaslouženě. Potěšila oči i mysl a musím přiznat, že několik měsíců po premiéře jsem chodil pouze v černém oblečení, hledal bílého králíka a musel si nutně pořídit „vystřelovací“ telefon. Splněným snem pro mě byl Jurský park. Ještě teď mám někde doma schované figurky dinosaurů, protože jsem se jich jako dítě nemohl nabažit. A právě Jurský park (a naše Cesta do pravěku) pro mě byl něčím, co jsem hltal. „Oživlí“ pravěcí ještěři mě dostali a nemohl (a stále nemůžu) jsem se jich nabažit. Film Hvězdná pěchota považuji za neprávem nedoceněný projekt. Verhoeven podle mého natočil skvělou militantní satiru, která byla černohumorná, brutální a hlavně neuvěřitelná zábavná. Tím pádem má odpověď na otázku „Chcete vědět víc?“ zní jasné ano, chci. Asi se mnou budete souhlasit, že mezi pilíře v případě hororového žánru rozhodně patří Vřískot, který byl na jednu stranou poctou slasherům a na tu druhou si velmi originálně pohrával s některými stereotypy, které jsou s horory spojeny. A byť nejsem úplně velký fanda „krváků“, tohle jsem si užil. Rychle ještě zmíním třeba Základní instinkt (nebudu vysvětlovat proč, ale asi je jasné, proč jsem si jako teenager tenhle film užil), dojemného Střihorukého Edwarda, temné sci-fi Horizont události, depresivní Schindlerův seznam, mrazivý thriller Sedm, druhou a třetí Bláznivou střelu (první vznikla už v osmdesátých letech), první i druhé Žhavé výstřely, vynikající Total Recall nebo Klub rváčů. Napadá mě ještě hromada dalších projektů, ale to bychom tu opravdu byli hodně dlouho.