Profesionální hráči musí stejně jako běžní sportovci řešit vztahy se sponzory a týmy, pracovněprávní smlouvy nebo živnost. Podívejme se na nejčastější právní problémy, na které profesionální esportový hráč může během své kariéry narazit, a na jejich řešení.
Český esport je oproti zahraničí stále v rané fázi vývoje a vyznačuje se zatím spíše menším počtem aktérů a značnou fragmentací. Lze očekávat fázi prudkého růstu, který přijde s rostoucím ekosystémem pro-gamingu v Česku. Podle odhadu České asociace esportu vzrostl v České republice tento trh v posledních šesti letech přibližně šestinásobně a má hodnotu kolem 150 milionů korun. Oficiálních esportových klubů je na česko-slovenském trhu pouze několik desítek a Asociace eviduje ve svém registru 2 225 hráčů. Z nich se ovšem podle odhadů jen kolem dvaceti věnuje esportu na plný úvazek.
Pro-gaming se pro mnoho mladých jeví jako splněný sen – hrát počítačové hry za peníze. Navíc esportové kluby nejen v zahraničí často poskytují svým členům zázemí (gaming house nebo facility), fungující jako tréninkový prostor a možnost pro hráče zvyknout si na sebe i mimo hru. Především ve Spojených státech počet těchto prostorů roste a mimo zvláštní místnosti pro trénink nabízejí také streamovací prostory, fitness a wellness. Kromě toho se k pro-gamingu vážou i další příjemné povinnosti – vystupování na eventech, sponzorské dealy, špičkové vybavení. Esport však není jen procházka RGB sadem, jak by se mohlo zdát.
Jak na hráčské kontrakty
V České republice hráči nejčastěji vybírají mezi dvěma možnostmi – zaměstnaneckým poměrem nebo živností. Pracovní smlouva na plný nebo částečný úvazek poskytuje hráčům určitou ochranu vyplývající ze zákoníku práce, především nárok na minimální mzdu a zákonem stanovenou dovolenou. Smlouva zároveň eliminuje téměř veškerou administrativu, která se pojí s daněmi a odvody. Tyto záležitosti včetně pokrytí nákladů řeší esportové kluby. Hráč jakožto zaměstnanec vystupuje navenek jménem týmu či klubu a zisk z výher může dostávat například formou prémií či procent z výhry.
Jaroslav Menčík |
Možnosti úpravy pracovní smlouvy stanovené legislativou však mohou být pro potřeby esportového světa příliš restriktivní. Přece jen jde o relativně nové odvětví, jehož mantinely se neustále posouvají. Problém mohou být například turnaje odehrávající se mimo Českou republiku. Zaměstnanci se přesouvá místo výkonu práce do zahraničí a na straně zaměstnavatele tak vznikají další náklady a povinnosti.
O něco flexibilnější alternativou pracovní smlouvy jsou dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti, které jsou výhodnější z hlediska odvodů, ale na druhou stranu mají limity v počtu odpracovaných hodin.
Esportoví hráči mohou vykonávat svou činnost také v podobě živnostenského podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Tento vztah umožňuje oběma stranám flexibilně definovat podmínky spolupráce. Hráč získává odměnu od klubu na základě vystavených faktur, snadněji může přestupovat mezi týmy a je jednodušší hrát zároveň pro více týmů v různých turnajích. Na druhou stranu mají OSVČ méně jistoty a více administrativních starostí spojených s daněmi a odvody na zdravotní a sociální pojištění. V úvahu připadá také varianta nezávislého povolání, tedy činnosti bez živnostenského oprávnění, která je však pro hráče méně daňově výhodná.
I gameři (ne)mohou dopovat
Ať hráč zvolí jakoukoli podobu spolupráce, doporučujeme dát si zvláštní pozor na jisté oblasti. Mezi ty patří zejména způsob odměňování (například otázka bonusů za umístění v turnajích), podmínky zákazu konkurence (zda hráč může současně působit u několika týmů), podmínky přestupu do jiného týmu, týmová pravidla a sportovní etika, dodržování životosprávy a další povinnosti hráče jako účast na trénincích či turnajích. Důležitá je i úprava licence k využívání multimediálních materiálů, jmen a přezdívek pro účely propagace týmu. Nezřídka se řeší i chování hráče na veřejnosti a internetu. V návaznosti na to vše se pak vyplatí dát si pozor na smluvní pokuty za porušení těchto povinností.
Značné problémy mohou nastat tehdy, když se hráč dopustí cheatingu nebo dopingu. Cheating v podobě zakázaných asistentů, aimbotů či radarů představuje v profesionálním esportu významný prohřešek, který může stát hráče kariéru a značně poškodit tým i celý klub.
Pořadatelé turnaje ve Street Fighteru zapomněli vypnout hanbatou modifikaci |
Organizátoři turnajů pravidla proti cheatingu neustále přitvrzují, je proto nutné se s nimi vždy dostatečně seznámit, aby si byl každý hráč vědom potenciálních důsledků. Těmi mohou být zablokování účtu hráče, diskvalifikace z turnaje, propadnutí výhry nebo dočasný či trvalý zákaz účasti na profesionálních turnajích. Týká se to nejen samotných soutěží, ale i tréninků, které jim předcházejí.
Doping si běžně spojujeme s klasickými sporty, použití nedovolených látek však může mít značně negativní vliv i na kariéru esportového profesionála. Zakázanými látkami jsou takové, které podporují soustředění a potenciálně napomáhají lepším výsledkům. Jsou jimi například marihuana, adderall, kokain či steroidy. Sankce v podobě zákazu účasti na soutěžích, vrácení výhry nebo zneplatnění výsledků soutěže mohou stejně jako v případě cheatingu poškodit dobrou pověst týmu. Samotný klub může vůči hráčům také uplatňovat sankce, ať už vyplývající ze smluv, nebo z právních předpisů.
Nejčastěji se soudní spory související s gamingem týkají porušování sjednaných podmínek mezi hráči a jejich kluby, často je to způsobeno odhaleným podváděním na některém z turnajů nebo hraním za jiný tým. Stejně jako v klasickém sportu, i v esportu čím dál větší roli hraje sázkový byznys. Například na konci května 2023 byl v Singapuru odsouzen na čtyři měsíce odnětí svobody bývalý esportový hráč, který si vsadil na prohru vlastního týmu v turnaji Valorant Ignition Series. Cíleně podal slabší výkon a navedl své spoluhráče k témuž, čímž si přišel v přepočtu na více než 155 tisíc korun.
Kvůli turnaji v Minecraftu hackeři odstřihli od internetu celý stát |
V české soudní síni je však podle naší zkušenosti třeba připravit se i na to, že soudní spor mezi hráčem a klubem začne vysvětlováním toho, co to ten „esport“ vlastně je a že za hraní her v dětském pokojíčku je opravdu možné inkasovat nějaké peníze. Věříme však, že se stále rostoucím rozmachem gamingu bude růst i povědomí (nejen) českých (nejen) soudců o tomto novodobém sportovním odvětví a že u nás bude esportový byznys stále atraktivnější jak pro hráče, tak pro kluby.