Přesně před měsícem se Jan Birke z domácího antigenního testu dozvěděl, že je pozitivní. Nákazu 9. února potvrdil i PCR test. Nejprve stonal doma, ale pak ho v kritickém stavu převezli do Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
Zakusil zákeřnost nemoci, která mu několikrát dala plané naděje, aby ho za pár hodin znovu srazila. Po návratu se zděsil, když viděl na ulicích polovinu lidí bez roušek.
„Zavolal jsem veliteli městské policie a říkám mu: Bez legrace, tady jde o život. Všichni okamžitě ven,“ vzpomíná Jan Birke.
Naposledy jsme spolu hovořili v den, kdy vám nemocnice potvrdila nákazu koronavirem a vy jste doufal v mírný průběh. Jak rychle se to zvrtlo?
Prvních pět šest hodin jsem měl pocit, že si jen odpočinu, že se nic nebude dít, žádný problém. Ale ten covid, minimálně v mém případě, byl zrádný, velmi agresivní. Ani ne za dvanáct hodin mi vylétla teplota na 39,6 a začalo peklo.
Přesto jste zůstal na kapačkách doma?
Nechtěl jsem jít do nemocnice s teplotou, protože byla úplně plná. Věděl jsem, že 8. února večer se převáželo patnáct pacientů jinam, a říkal si, je tam daleko víc lidí, kteří se prostě dusí. Ta teplota vám drtí kosti, ale po devíti dnech spadla na 37,6 a já měl pocit, že jsem z toho venku. Bylo mi dobře a najednou zničehonic po třech hodinách jsem se začal dusit. Lapal jsem po dechu. Paní doktorka mě hned vzala do nemocnice, kde zjistili, že mám oboustranný zápal plic, a okamžitě mě převezli do Hradce Králové, protože si tam dlouhodobě léčím cévy po mrtvicích (Jan Birke měl před šesti lety pět mozkových atak a nakonec i mozkovou příhodu, pozn. red.). Ten covid je nevyzpytatelný, je to jako na houpačce.
Vy jste věděl, že patříte k rizikové skupině?
Ano. Mluvil jsem o tom s panem profesorem Prymulou, kterého považuji za absolutního profesionála, a on mi říkal: Počítej s tím, že budeš mít velmi těžký průběh, nebo to bude mít vážné důsledky. Lékaři mě upozorňovali, že mám všechny aspekty, které covidu chutnají. Navíc se málo mluví o tom, že starostové jsou v první linii. Těch 6,5 tisíce starostů dodnes nakupuje seniorům potraviny, rozvážejí roušky a respirátory. Za to mají můj obrovský respekt.
Stále si myslíte, že jste se nakazil na svatbě?
Celý rok jsem se pečlivě chránil, nosil nanoroušky a respirátory. Je však pravda, že časem všichni otupíme. Covid u nás mělo přes 1,5 milionu lidí a najednou máte pocit, že už vás to nemůže dostihnout, že jste to třeba už měli. Sám jsem se dlouhodobě antigenně prověřoval a měřil. Na úřadě jsme maximálně dodržovali všechny hygienické předpisy, ale v pátek a sobotu jsem dělal svatby a požádali mě, aby to bylo bez roušek. Já ze svateb měl obrovskou radost, protože najednou máte pocit, že se vrátil zpátky život a dějí se normální běžné věci. Ono je to na zbláznění, když rok řešíte jen covid a nic jiného. Vlastně se nedivím, že je půlka národa vytočená. Udělal jsem to s radostí, ale bohužel tam byl asi někdo, kdo byl bezpříznakový, a dostal jsem strašnou nálož.
Nakazila se i vaše rodina?
Bylo to pro mě obrovské trauma. Mám dceru, která na tom zdravotně není úplně dobře, měl jsem o ni strach, i o druhou dceru, o manželku. Nakazil jsem půlku úřadu. Ale já šel do práce, protože jsem měl negativní antigenní test, jinak bych tam samozřejmě nešel.
Říkal jste si v nemocnici, že je to konečná?
Bylo to několikrát. Když mě přijali a já slyšel, že jsem tam za minutu dvanáct, mám oboustranný zápal plic a je to velmi velmi vážné. Pak druhý moment, kdy jsem vykašlával krev. To mě dostalo na kolena a psychicky mě to srazilo nejvíc. Ale na druhou stranu mě to nakoplo tak, že jsem si řekl, omlouvám se za ten výraz: Tady prostě nechcípnu. Třetí moment byl, když máte 37 a říkáte si, že to dáte, a za tři hodiny se začnete dusit. Pak to byla situace, když mi zavolala manželka starosty Meziměstí Pavla Hečka a říká mi: Honzo, prosím tě, pomoz mi, Pavel umírá. To bylo něco, co mě úplně rozsekalo. V těch obrovských teplotách jsem požádal kolegy, aby zařídili jeho převoz na specializované pracoviště, protože on potřeboval mimotělní oběh. To bylo pro mě velmi psychicky vyčerpávající.
Že jsou v ohrožení i vaši přátelé?
Měl jsem o ně hrozný strach. Měl jsem strach o Pavla a mám ho dodnes, protože on je pořád v umělém spánku.
Jak jste se cítil, když kolem vás byli zdravotníci v ochranných oblecích?
Připadáte si jako na Marsu. Oni jsou jako kosmonauti. Vidíte jen jejich oči a znáte jejich hlasy. Dodnes nevím, jak vypadají. Jen vím, že měli příjemné hlasy a dělali všechno, aby mi zachránili život.
Změnila tato zkušenost vaše nahlížení na koronavirus?
Ne, už jsem předtím věděl, že je to průšvih. Ale časem otupíte, sem tam si roušku sundáte, říkáte si, že je to dobré. Ale když to prožijete, vidíte najednou dva světy. Jeden, kde se tančí, nic se nerespektuje a lidé si myslí, že je to chřipečka, a druhý, kde se umírá. Nechci kritizovat svět, kde se nic nerespektuje, ale nepřál bych jim, aby prožili to, co já a tisíce dalších. Osobní zkušenost je děsivá.
Sice už jste doma, ale uzdravený nejste.
Pan docent Koblížek mě propouštěl se zvednutým prstem, protože mám pořád špatnou krev, oboustranný zápal plic, velká játra. Z relativně zdravého člověka a silného chlapa se v jednu chvíli stala troska, která ztratila 15 kilo. Vypadám jak Hurvínek.
Vy jste odcházel domů, abyste udělal místo ostatním?
Přeplněné nemocnice jsou nesmírný problém. Souseda vedle mě, kterému bylo 70 roků, převáželi na následnou péči a do hodiny přivezla rychlá 85letého pána plného covidu. Mně ho bylo strašně líto, byl to takový dědeček. To lůžko bylo plné za hodinu, proto když to šlo, odešel jsem.
Jste vládní poslanec, jak teď hodnotíte zvládání pandemie?
Situace samozřejmě zvládnutá není, to vidíme všichni. Že se dneska s velkou pompou testuje? Já jsem chtěl v Náchodě testovat v listopadu. Bohužel mi pan ministr Blatný nedal výjimku. Testovat se mělo už minulý rok, měly být testovací sady, měly se testovat fabriky, státní úřady, školy. Všechno mělo být už v listopadu. Co se týče vakcín, když jsme nejhorší na světě, nechápu, že firmy Pfizer nebo BioNTech nejsou schopny dodat vakcíny. To je nepochopitelné.
Jak na vás dnes působí podzimní volební heslo ČSSD My vás ochráníme?
No, mě neochránili a neochránili tisíce lidí. Ale přiznám se, že si za to mohu trochu sám. Každý musí začít sám u sebe. Nejde o to, že budete spoléhat, že vás někdo ochrání.
Vydal jste po návratu na radnici přísnější pokyny?
Když jsem odcházel z nemocnice, ptal jsem se zdravotníků, co pro ně mohu udělat. Oni říkali: Vyprávějte příběh, co jste tady zažil. Uděláme teď v Náchodě kampaň, kde bude moje fotka, že jsem to prožil, a chci apelovat na lidi, aby byli opatrní. Mně psaly tisíce lidí, i ti, kteří mě nemají rádi a nevolili mě. Chci jim za to opravdu moc poděkovat, protože to byl můj dvanáctý hráč na hřišti. Hodně mi to pomáhalo. Když jsem se v pondělí zastavil na radnici, koukal jsem z auta a polovina Náchoda byla bez roušky, bez ničeho. Zavolal jsem veliteli městské policie a říkám mu: Bez legrace, tady jde o život. Všichni okamžitě ven, vezměte s sebou roušky a lidem, kteří je nemají, je dejte zadarmo. Požádejte je slušně, aby roušky nosili. Musím říct, že v 99 procentech reagují velmi pozitivně, omlouvají se, že zapomněli. Ale jedno procento vše odmítá a nemůžeme si dovolit, aby ohrožovalo ten zbytek. Řekl jsem proto veliteli: Je mi to moc líto, ale začněte s nimi správní řízení.
Kraj teď může povolávat mediky a lékaře, mělo to přijít dřív?
Určitě ano.
Hejtman Martin Červíček (ODS) však v minulosti několikrát řekl, že nechce práci nařizovat, ale spíš žádat o pomoc.
On je slušný kluk a má to teď strašně těžké. Když narážíte do ministra zdravotnictví, s nímž je to takové složité… Pracovní povinnost měla přijít dřív, vždyť jsme to přece už v prosinci všichni věděli, že se na nás řítí průšvih. Mělo to přijít, ale není to chyba Martina Červíčka.
V Náchodě se před půl rokem dostavěla nová nemocnice, jak se díváte na to, že jsou nové pavilony stále prázdné?
Mě to docela překvapuje. Od října je to prázdné. Jak to, že nedochází k přesunutí, ke zvýšení kapacit? To je v kompetenci managementu. Já nevím, co tam dělají. Ono se to však snadno kritizuje, a já teď kritizovat nechci. Ale je to divné, že mají obrovský barák za miliardu, a je úplně prázdný.
10. února 2021 |
