Teprve před několika měsíci dělníci dokončili stavební práce na rekonstrukci barokních věží, poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově však čeká zanedlouho další oprava. Zatékající voda vytváří na podlaze velké mapy.
„Připravujeme se na to, že budeme tyto nedostatky muset opravit, ale nechtěli bychom změnit ten ráz, jaký střecha momentálně má,“ přiznává neratovský farář Josef Suchár, který stál za obnovou poutního místa, jež bylo komunisty po válce odsouzeno k demolici.
Pobořený kostel Suchár s několika přáteli postupně opravuje od začátku devadesátých let. Do původně německé vsi, z níž na sklonku války odešli prakticky všichni obyvatelé, se jim podařilo vrátit život.
Novou střechu však kostel získal teprve v roce 2006 podle návrhu Jiřího Starého a Petra Dostála. Farnost původně chtěla, aby byla celá střecha prosklená, ale nakonec se podařilo vyjednat jen prosklení nad oltářem a na hřebeni.
Stejně jako půdorys kostela i prosklení tak má tvar kříže. Jenže po necelých třinácti letech se přišlo na to, že usazení skel na střeše netěsní. Voda se dovnitř dostává i na dalších místech přes plechové šablony.
„Sklo nebylo dané do systémových lišt a začalo tam zatékat. Některé prvky také nevydržely dynamiku té střechy. Dilatace skla a pohyb krovů je odlišný. Trochu se prohnuly trámy, zřejmě to bude nějakým původním řešením, které tam bylo a musí se nějak opravit,“ myslí si Josef Suchár, podle něhož je poškozená i izolace mezi plechem a bedněním střechy.
Co přesně se ve střešní konstrukci stalo, nyní zjišťuje projektant, který má navrhnout, jak se poškození dá opravit.
Teprve na základě jeho návrhu bude farnost znát rozsah potřebných prací a tedy i předpokládanou cenu. V lepším případě postačí snést část plechových šablon a opravit poškozená místa nebo snést celé oplechování střechy a kompletně ji přeizolovat. Ve hře je však i možnost radikálnějšího zásahu do konstrukce.
„Do poloviny roku bychom měli vědět, co a jak, a pak budeme moci stanovit nějaký první harmonogram. Momentálně odhad nemáme, protože se vše bude odvíjet od dokumentace. Když se vymění jen krytina a izolace, je to něco jiného, než kdyby nám řekli, že tam bude muset být nějaký jiný zásah. Opravit bychom to však potřebovali co nejdříve,“ říká farář.
Neratovští zatím netuší, na kolik by mohla oprava přijít. Není proto ani jasné, z jakých peněz ji zaplatí a zda budou shánět dotaci. Kostel je od roku 1992 kulturní památkou. Obnova střechy přišla před třinácti lety na zhruba dvacet milionů korun.
Vesnice vstala z mrtvých
Neratov býval v minulosti poměrně velkou vesnicí. Už ve druhé polovině 17. století se tehdejší Bärnwald stal významným poutním místem. Zdejší sošce Panny Marie a prameni vyvěrajícímu u kostela byla přičítána četná uzdravení nemocných. To zde stál ještě dřevěný kostelík, který teprve v letech 1723 až 1733 nahradil barokní chrám.
Ten má půdorys ve tvaru kříže s neobvyklou severojižní orientací. Průčelí s hlavním vstupem směřuje na jih.
„Díky tomu dopadaly na Boží hod vánoční v poledne sluneční paprsky přímo na svatostánek. Jak se ale nyní šibuje s časem, tak to už úplně přesně nesedí,“ říká s úsměvem Josef Suchár.
Život v prosperující vsi obrátily na ruby události v závěru 2. světové války. Nejprve v květnu 1945 vyhořel kostel, když ho opilý ruský voják zasáhl pancéřovou pěstí. Požár zničil střechu, dřevěné schodiště a roztavil hodinový stroj i zvon. Vzápětí přišla pro německé obyvatele další rána, když museli obec opustit.
V Neratově tak z původních dvou a půl tisíce obyvatel zůstali jen dva a snahy o obnovu kostela postupně vyhasly. V roce 1957 se zřítily promáčené cihlové klenby, které od války chránily interiér před deštěm. Pak už kostel jen chátral. Úřady dvakrát rozhodly o jeho demolici, ale tu odvrátilo rozhodnutí zachránit před demolicí rokokové schodiště.
Rekonstrukce střechy na podzim 2006
„Památkáři tehdy prosadili, že schodiště se přenese na zámeček Skalka (v Podbřezí u Dobrušky, pozn. red.). Tím se ale vyčerpaly peníze a na demolici už nezbylo,“ vypráví kněz.
Poničeného kostela s uvnitř rostoucími stromy si všiml ještě před revolucí, už v roce 1990 tu na louce před kostelem sloužil první poutní mši. O rok později se konala již uvnitř vyklizeného kostela. Vzápětí farář s několika chalupáři založil Sdružení Neratov, kterému se podařilo do vysídlené vsi vrátit život.
Postupně opravili kostel, faru a vybudovali chráněné bydlení pro lidi s mentálním hendikepem. Ti v obci nejen žijí, ale i pracují. Funguje tu hospoda, obchod, prádelna, pivovar, dílny, zahradnictví i rekreační objekt. Samotný kostel dostal vloni po 73 letech od ničivého požáru barokní báně a dva nové zvony Archanděl Michael a Gabriel. Jen schodiště už se nevrátilo, je totiž zabetonované.
„Když něco ukradnete, zabetonujte to a nemusíte to vracet,“ glosuje rozhodnutí soudu Josef Suchár.
Kostelní věže dostaly po letech své báně v listopadu 2018:
22. listopadu 2018 |
