Je čtvrteční ráno, teploměr zarputile zůstává na minus 1,5 stupni a osobní auto s dělníky se na zledovatělé cestě marně snaží vyjet kopec ke kostelu. Po chvíli se mu to daří, i když zpod kol tu a tam odletí kusy ledu i kameny z cesty. Dva muži už stojí uvnitř první báně a upevňují popruhy jeřábu, který zanedlouho zvedne sedmitunový kolos na první z věží kostela Nanebevzetí Panny Marie. Třetí postava se pohybuje dole a kontroluje uchycení.
„Kdybychom ji vzali za vršek, konstrukce by se vlastní vahou utrhla. Musíme proto lana protáhnout vnitřkem a uchytit je za nosný rošt, na němž celá báň stojí,“ popisuje jeden z pracovníků firmy, která speciálním jeřábem špičky vyzvedne.
Po chvíli z oplechované konstrukce vylézají tři muži a dávají pokyn jeřábníkovi. Báň se pomalu odlepuje od země a stoupá k nebi. Nevšední podívané přihlížejí desítky lidí. Přestože je cesta na vrchol kostelní věže dlouhá jen několik desítek metrů, trvá skoro deset minut. Jeřáb s nákladem pohybuje velmi opatrně. Na věži už čeká pět dělníků, kteří pomalu spouštějící se konstrukci otáčejí tak, aby zapadla do připravených otvorů. Hned jak dosedne, začíná její uchycení. Až když je báň bezpečně na svém místě, mohou stavbaři uvolnit nosná lana a jeřáb může své rameno sklonit k druhé báni. Celý proces jede nanovo.
Ještě než dělníci začali s usazováním bání, museli do věží dostat točitá schodiště. Od pondělí do středy je po částech seshora zasouvali do kostelních věží.
Zatímco tesaři upevňují na věži druhou báň, klempíři v kostele svařují tři měděné tubusy, které vloží do makovic kostelních věží. Stanou se poselstvím pro budoucí generace.
„Posíláme jim tam výroční zprávu sdružení, záznam z oprav kostela, fotografie, informace o pivovaru a také malou lahvičku slivovice z poslední svatby, kterou jsme tady měli. Plus noviny a výrobky našich klientů z chráněných dílen,“ vypočítává obsah tubusů neratovský farář Josef Suchár.
Je poledne. Obě báně jsou na svých místech a na vyzvednutí čekají další části - lucerny. Na ně pak jeřáb nasadí pozlacené špičky s makovicemi a kříži. Zatímco dosud mohli na upevňování dělníci pracovat z vnitřku věží, další práce už se neobejdou bez zavěšeného koše.
„V takové výšce jsem nedělal, ale nemám s tím problém. Bojím se jen letadla,“ říká klempíř Daneš Fiala. Z visutého koše ho čeká přinýtování jednotlivých částí bání měděnými nýty. Po něm ještě jeřáb do oblak vynese zlatníka, který opraví případné škrábance na pozlacených částech.
Klempíři pracovali na oplechování tři měsíce. Spotřebovali zhruba 2 tuny mědi.
Usazením bání práce na zpřístupnění kostelních věží v Neratově nekončí. Teď přijdou na řadu elektroinstalace, malování a vnitřní vybavení včetně instalace dvou zvonů o váze 350 a 170 kilogramů. Stavbaře čeká ještě jeden oříšek, musejí uvnitř kostela propojit obě věže lávkou. Jen samotná nosná traverza má vážit dvě tuny.
Opravy musejí být hotové do konce roku. Přijdou na zhruba 15 milionů korun, z toho 10 milionů jen za stavební práce. Už po Novém roce se mají věže otevřít veřejnosti a nabídnout výstavu o pohnuté historii kostela. Neratov získal na obnovu věží evropskou dotaci, součástí projektu je také obnova věží v Orlickém Záhoří a Bystřici Kladské.
