Dnes už klasickou větou Něco málo pojíme a budeme se fotografovat! shrnul kdysi Miroslav Horníček pospolité nadšenectví českých turistů. To u Svatavy Vaškové z Hradce Králové by mohla znít: Než dobře pojíme, budu chvíli fotografovat.
Manažerka Klicperova divadla na mateřské dovolené totiž vše, co uvaří, nafotí a s receptem dá na svůj foodblog Coolinářka, patrně jediný v celém kraji. A sotva ho spustila, zdá se, že to bude hit (blog naleznete zde).
„Po pravdě řečeno, jsem jednou z těch ,znuděných´ matek na mateřské dovolené, které začaly s blogováním. Když se mi narodila dcera, ocitla jsem se najednou trochu izolovaná v domě na předměstí, s miminkem si člověk moc nepopovídá. Zkrátka měla jsem potřebu zaměstnat si mozek něčím jiným než mateřstvím,“ říká pardubická rodačka, která žije v Hradci.
A proč „food“?
Vařím denně, recepty si ráda vymýšlím, takže stačilo každý oběd vyfotit. A pak v momentě, kdy se mi povedla první fotka a měla na sociálních sítích pěkné reakce, byla jsem lapena. Právě fotografování mi otevřelo pro mne dosud neznámé obzory a prostě mě chytlo.
Kde jste brala inspiraci?
Jak jsem se již zmiňovala, jídlo a vaření je moje dlouholetá vášeň, od té doby, kdy jsem se vdala, vařím denně. A aby se člověk neopakoval, musí se buď inspirovat jinými recepty, nebo si postup vymyslet. A já to kombinuji. A co se týká focení, často hledám inspiraci na světových foodblozích.
Opravdu jen fotíte a dáte na web recept na to, co má manžel k večeři?
Opravdu! Všechno co se objeví na blogu, je „testováno na lidech“. Konkrétně na mém manželovi a dceři. Mám štěstí, že oba jsou vděční strávníci a že jim od maminky chutná. Sice občas musí vydržet, až se jídlo nafotí a oběd se musí znovu přihřát, ale jsou trpěliví a snad jim to stojí za to.
Není foodblog konkurencí knižních kuchařek?
Do jisté míry určitě ano. Pro některé čtenáře je pohodlnější si najít recept na internetu než listovat v knize. Ale znám zas hodně lidí, kteří sbírají kuchařské knihy a inspiraci hledají v nich. Já mezi ně nepatřím, mně je pohodlnější elektronická verze. I za cenu upatlaného notebooku od těsta... Čím dál častěji se setkávám s tím, že právě foodblogerům jsou kuchařské knihy vydávány, a to je, myslím, nevyjšší meta pro každého z nich.
Jak byste charakterizovala své recepty? Je to běžná kuchyně?
Určitě je tak běžná, jako je běžný celý životní styl naší rodiny. Vařím to, na co mám čas, peníze a dostupné suroviny. Myslím, že většinu receptů mohou čtenáři použít rovnou a nemusí trávit čas velkým sháněním a přípravou. Zároveň se ale snažím občas zařadit něco neobvyklého a svým čtenářům představit nějakou specialitu či exotickou surovinu. Každopádně se snažím kombinovat tradiční, takové ty babičkovské recepty s moderní kuchyní. Vždy ale z kvalitních surovin, to je základ.
V čem považujete svůj foodblog za výjimečný?
Co do formy je určitě jedinečný novým editačním systémem, který mi firma VA media vytvořila na míru. Běžné elektronické editační systémy jsou docela složité, často závadové a kazí fotografie. Naomi, jak se systém nazývá, je moc pohodlný a blog je díky němu snad atraktivnější a jiný než ostatní. A obsah je takový, jaký je, kvalitu musí posoudit čtenáři.
Co chystá Coolinářka dál?
Věřím, že přes prázdniny se nový foodblog dostane do povědomí dalších čtenářů. V srpnu pořádám s kolegou, skvělým fotografem Topi Pigulou, kurz fotografování jídla. On bude mluvit o technice fotografování a já o foodstylingu. To se moc těším. A na podzim budou pokračovat akce, které jsem si pro sebe nazvala Coolinářka live. Ve spolupráci s rodinným centrem Vila Amátka budeme pokračovat v pořádání pikniků pro maminky s dětmi. A také chystám setkávání se svými čtenáři při coolinářských soireé vždy s nějakým atraktivním hostem, bude se jíst, povídat, poslouchat příjemná hudba. Už se těším, mám toho v plánu hodně.
