„Je to o práci. Postupně jsem viděl ten progres, kluci se posouvali,“ líčil Rulík a vzpomínal na loňský červenec. „Při setkání v Brně jsme si jenom říkali „ježišmarja“ a chytali se za hlavy.“
Pokud byste si ale mysleli, že zkušený kouč za druhé místo připisuje kredit sobě, jen těžko byste se mohli více mýlit.
Stříbro dvacítka neslavila. V hráčích panovalo zklamání, řekl Rulík po příletu |
„Ne, to fakt ne. Kluci na ledě zaslouží absolutorium, oni byli na ledě... My jim dělali servis. A třeba si to neuvědomujeme, ale měli jsme tam talentované hráče, kteří se určitě prosadí, určitě,“ zdůraznil a vyzdvihl své kolegy z realizačního týmu.
„Marek Židlický odvedl skvělou práci s obránci, kteří byli po právu vychvalovaní. Je to jeho zásluha. Ondra Pavelec má zase zásluhu na tom, jak pracoval se Tomášem Suchánkem. Já s Jirkou Kalousem jsme měli na starost útočníky.“
Pěvecká show, pivko na žal i posunuté Vánoce. Stříbrný junior Ticháček vypráví |
Dvacítku jste měl s dalšími členy realizačního týmu provést touto sezonou, oba šampionáty máte za sebou. Budete pokračovat i dál?
Uvidíme, musíme si i s kolegy pár dní nechat. Spojíme se a řekneme si, co a jak...
Pracovali jste se šestnácti hráči, kteří se účastnili také srpnového mistrovství. Vy jste sám říkal, že to může být výhoda i nevýhoda. Co se ukázalo?
Byla to nakonec výhoda. Bál jsem se, aby hlavami nelétali někde v oblacích, což u této kategorie nedopadá dobře.
Příchod českých mladíků na tiskovou konferenci. Manažer týmu Ota Černý nese stříbrnou trofej.
Přitom vývoj turnaje přímo vybízel, aby se unést nechali.
Také jsme kluky drželi při zemi a pracovali, aby se nic takového nestalo. Neustále jsme s nimi mluvili a pořádali mítinky – zkrátka komunikace.
Ta je klíčová i při dodržování dalších pokynů. Vnímal jste třeba i mimo led v kabině, že vás hráči poslouchají?
Do kabiny nikdy moc nechodím, je to hráčský prostor. Na ledě bylo vidět, že pracují tak, jak bychom chtěli a kolikrát si i ve hře něco dovolili, měli sebevědomí. To je všechno propojené.
Co přispělo k tomu, že šestnáctka hráčů z původního kádru zaznamenala velký progres?
Asi sehrálo roli i konkurenční prostředí v zámoří, v klubech obecně. V srpnu měli dobrou přípravu do soutěží, pak na ně šly dobré reference a teď se to posouvalo dál. Pak bylo potřeba je ještě k sobě poskládat, jak byli všichni z jiného klubu a měli trošku odlišný styl hry.
Hrdý Rulík po finále: Kluci mají skvěle rozběhlé kariéry, na ledě nechali všechno |
Jako asistent jste byl na dvacítkách u mistrovského titulu z roku 2000. Dají se tehdejší tým s tím letošním v něčem srovnávat?
Určitě v týmové chemii, na to jsem si i vzpomněl.
Jedná se o aspekt, který pak juniorské šampionáty rozhoduje?
Je to recept v každém kolektivním sportu, ať už jde o mladší či starší hráče. Hned lze poznat, když chemii máte, a proti tomu, když ji nemáte. Je to něco, co si nevykřičíte, nevydupete. Buď se k sobě typy hráčů hodí, nebo ne.“
Kdy jste poznal, že váš tým ji mít bude?
O Štědrém dnu na vánočním večírku, který hráči připravili sami. V tu chvíli jsem začal věřit, že by se mužstvo mohlo semknout. Jenom kluci sami udělali show a nám tekly slzy, jak jsme se smáli od začátku až do konce. Nebylo to nic přetaženého, co by rvalo za vlasy, ale vhodné, vtipné vystupování. Víc k tomu říkat nebudu, zeptejte se hráčů.
Jak jste osobně vnímal rozhodující gól Kanady ve finálovém prodloužení?
Bral jsem to sportovně a cítil, že vyhrát může jenom jeden. Udělali jsme maximum, hrálo se do rozhodnutí. A rozsekla to větší síla Kanady, kdybychom měli kliku v závěru, kde šlo u dorážek o centimetry, možná by to tak nebylo.
