„Spíš jsme byli jako spoluhráči, tak jsem to bral. Chtěli se mnou mluvit, chodili si pro rady a vztah jsem s nimi měl perfektní,“ říkal Židlický na adresu svých osmi svěřenců.
Do hry se pokaždé zapojovala tatáž sedmička, Marek Alscher se do sestavy nevešel.
Všichni do jednoho bez výjimky, tedy tři Davidové Jiříček s Moravcem a Špačkem, Jiří Ticháček, Tomáš Hamara, Aleš Čech a kapitán mužstva Stanislav Svozil, na turnaji působili nebývale vyzrálým dojmem.
Expert Varaďa: Vyspělý hokej, jen nám došly síly. Ve stříbru se leskne zlato |
Pětačtyřicetiletý trenér si je nemohl vynachválit.
„Nechci mluvit o jedincích, ale o obraně jako celku... Všichni hráli skoro stejně, prakticky nebylo vidět, která dvojice na ledě je. Zapojovali se do ofenzivy, hráli s pukem a někdy ho přidrželi, dobře se rozhodovali.“
A když už se jim něco nepovedlo, nemuseli se obávat, že přijde céres. Dočkali se slov a výrazů pochopení.
„Hokej je hra chyb a oni je prostě nedělají naschvál. Ani já neměl rád, když se mi to zpětně vyčítalo, protože už se to vrátit nedá... I když teď někdo na tréninku něco zkazil, hned se na mě podíval a jen jsme se na sebe usmáli,“ vysvětloval Židlický nadšeně nastavení beků i veškeré postupy.
„Snažil jsem se jim nechat klid, aby se cítili dobře a měli čistou hlavu. Kdyby neměli klid, nedostanou do toho hlavu, a tím pádem nebudou stoprocentní. A moje práce je, abych je i přes chybu dostal zpátky na sto procent, kde byli předtím. Potřebuju je zase dostat do dalšího střídání.“
Švýcarský útočník Jonas Taibel si pokrývá kotouč před českým obráncem Davidem Moravcem (8).
Naplno se ukázalo, jak se dají efektivně využít zkušenosti z hráčské kariéry.
„Vím, jaké to je v tomhle věku. Pokoušel jsem se jim se vším pomoct, měli jsme srandu na tréninku a oni hráli výborně.“
Vlastní roli však skromně nepřeceňoval, vystupoval hodně podobně jako trenérští kolegové: „Není to o mně a nechci si budovat nějakou trenérskou kariéru. Kluci věřili sami sobě a ode mě měli podporu... Chci jim pomáhat a strašně mě to baví, i jsem se s nimi zapojil do tréninku.“
Že vše klapalo, potvrzoval také jeden ze sedmičky vyvolených Ticháček: „V každé fázi hry něco poradil, neustále s námi pracoval a chtěl, abychom byli aktivní. Po každém tréninku jsme ještě něco pilovali.“
Pěvecká show, pivko na žal i posunuté Vánoce. Stříbrný junior Ticháček vypráví |
Nesmí tak zapadnout, že klidný, tolerantní a přátelský přístup neznamená nechat obráncům úplnou volnost.
„Ke každému je potřeba přistupovat jinak, ale hodně jsme spolu mluvili. Chtěli jsme, aby si hokej užívali a zároveň makali.“
I když v tomto specifickém případě měl Židlický práci podstatně usnadněnou.
„Když trenér něco řekne hráči, tak ten mu to sice odkývá, to asi všude všichni, ale tady jsem si i všímal, že si vzali za své, co jsem jim řekl. Kluci na ledě dělali a plnili, co jsem jim radil. Věřili tomu.“
„Viděli jsme, že to, co nám říká, funguje. Mělo to hlavu a patu, zkoušeli jsme všechno v trénincích i zápasech a měl pravdu, tak proč to nevyužít?“ pokládal řečnickou otázku Ticháček.
Český obránce Jiří Ticháček (4) překonává německého brankáře Simona Wolfa.
Velký ofenzivní příspěvek i ubráněný Bedard
Ten dvěma brankami přispěl k jedenáctigólové smršti ze zadních řad. Za beky šla takřka třetina všech českých tref. Dohromady nashromáždili dvaatřicet bodů, všichni při účasti na ledě skončili výrazně v plusu (+47 bodů, nejlepší Ticháček a Jiříček shodně s +10).
Však vzpomeňte na góly z otevíracího duelu proti Kanadě, vždyť prvními úspěšnými střelci byli Špaček, Moravec a Svozil. Nebo na veledůležitý Jiříčkův vyrovnávací zásah v semifinále proti Švédsku. Stejný hráč proti totožnému soupeři otevíral skóre v základní skupině. Špaček tým uklidnil na závěr hlavní fáze proti Německu počáteční přesilovkovou ranou...
Čeští hokejisté u střídačky bouřlivě slaví! Obránce David Jiříček (5) v poslední minutě skóruje v semifinále světového šampionátu juniorů.
„Už v létě jsem věděl, že kluci jsou vážně šikovní a začali se strašně posouvat. Po dalších čtyřech měsících jsem jim říkal, jak se jim zlepšuje střela a dozrávají. Jsou v tom nejlepším věku,“ neustále se usmíval Židlický.
„My se nebáli o výsledek, ale hráli útočně, beci se zapojovali a každá lajna také. Byl tam týmový duch, součinnost, mělo to šťávu.“
Zrovna tak, jak se dá vypíchnout ofenziva obránců, lze ocenit i práci útočníků v defenzivě. Navíc Češi nebyli týmem zběsilých beků, naopak vycházeli ze zajištěné hry dozadu.
„Kluci hráli sebevědomě, ale věděli, kde mají hranici. Na to si museli přijít sami. Což se povedlo. A když náhodou ne, rychle si to uvědomili.“
Dřív nouze, teď chlouba. V obraně vzniká díra, zacelí ji opěvovaní junioři? |
Potvrzuje to jedenáct inkasovaných gólů, nejnižší počet ze všech účastníků mistrovství, i druhé nejlepší oslabení v turnaji. Jakkoli je třeba upozornit, že zde statistiky významně ovlivnil brankář Tomáš Suchánek.
Cenným skalpem a dalším důkazem je i jeden jediný bod supertalentovaného Connora Bedarda ve dvou střetnutích s národním týmem. Nikdo další na šampionátu kanadskou hvězdu v utkání nevynuloval. Zbylých dvaadvacet bodů si musela nahrabat proti jiným.
Hvězdný kanadský útočník Connor Bedard (16) se marně snaží vypálit přes českého obránce a kapitána Stanislava Svozila (14).
A celkově reprezentace hrála se zámořským favoritem nejvyrovnanější partie. Ani domácí družina ji nepřipravila o neporazitelnost v základní hrací době.
„Už v létě v Edmontonu kluci hráli proti Americe zápas, který jsem dlouho nezažil,“ připomněl mostecký rodák Židlický duel s jiným tradičně silným mužstvem zpoza oceánu.
Právě tam nabrala cenné poznatky většina mančaftu, z toho hned pět beků. Tady lze hledat důvod českého úspěchu. Kupříkladu Špaček popisoval, jak se po obráncích při každé příležitosti vyžaduje podpora útoku.
Zámoří pomáhá. Útočníci nám body asi trochu závidí, usmívá se Špaček junior |
V průběhu turnaje se ovšem skvěle předvedl každý z členů defenzivních řad. Byli skutečným výkvětem dvacítky.
Čech působící ve finském Kärpätu se vytáhl zejména ve finále proti Kanadě. A Ticháček se po ne zrovna uspokojivém úvodu v extralize prezentoval stabilními povedenými výkony.
Schválně, jestli u něj nastane obrat zase zpět k lepšímu i doma. Podobně jako Židlický rozjíždí svou kariéru na Kladně. A zjevně k němu i vzhlíží...
„Je to jeden z nejlepších českých beků a beru si od něj všechny rady. Kromě Kladna je navrch také menšího vzrůstu. Přesto měl neskutečnou kariéru a já vidím, že to jde,“ míní drobný obránce.
Paradoxně stále ještě začínající kouč s hlasitým smíchem neopomněl, že sám během své hráčské kariéry úplně neposlouchal a spíš kýval: „Žádného mentora jsem neměl a jako hráč jsem šel vlastní cestou. Měl jsem svůj svět a byl trošku jiný.“
