„Druhý den ráno po finále jsem si při odjezdu uvědomil, že je super si něco odvézt,“ povídal kladenský bek.
„Zlato bylo strašně blízko a chyběl kousek. O to víc to bolí a vždy to bude mrzet, ale i tak je super po tolika letech přivézt takový úspěch. Jsem na kluky moc hrdý.“
Do Česka přiletěla jen část týmu, i obránce Jiří Ticháček (s brýlemi). Většina hráčů zůstala v zámoří, kde hrají juniorské ligy.
Nejen každý ambiciózní hokejista ten pocit z vrcholných turnajů zná. Když poslední zápas vyhraje, křepčí, ať už získá zlato, nebo bronz. Kdežto na druhého vždy zbude směsice radosti a smutku.
„Sedli jsme si na pokojích, kam jsme dorazili asi v půl druhé ráno a naposledy pokecali, protože v takové sestavě se už asi nikdy nepotkáme,“ prohodil smutně Ticháček. „Předtím jsme byli dlouho v kabině, balili si věci, podepisovali si navzájem dresy na památku.“
Ani věk hráčů z výběru do dvaceti let, který by snad vyvolával dojem divokého mladí a bujarých oslav, neovlivnil bezprostřední emoce.
Jakkoli trocha alkoholu po finále padla: „Nějaké to pivo jsme si dali, ale že bychom přeháněli, to vůbec. Spíš jsme si každý dali tak na žal.“
Do Česka přiletěla jen část týmu. Většina hráčů zůstala v zámoří, kde hrají juniorské ligy.
Závěrečné nepříjemné ráně ale předcházela takřka jen pozitiva. Koneckonců i finálový výkon budil přes prohru nadšené ohlasy. Za poslední týdny se na mladíky sešlo tolik chvály jako snad na žádný jiný český hokejový výběr během uplynulé dekády.
„Ne,“ vychrlil drobný obránce okamžitě, když odpovídal na dotaz, zdali někdy zažil tak soudržné vyvážené mužstvo. „Každý šlapal, každý chtěl na ledě nechat všechno, nikdo nekoukal na body. Chtěli jsem vyhrávat, což se nám dařilo až do posledního zápasu.“
Trenér Radim Rulík prozradil, že v semknutost vlastního výběru věřil od vánočního večírku, který uspořádali sami hráči. Dodal, že se jednalo o show, která kompletní realizační tým donutila k slzám smíchu. Ovšem dál už přítomné žurnalisty odkázal na hráče.
Vánoční večírek jako signál. Rulík: V tu chvíli jsem začal věřit, že se semkneme |
A rodák ze Sokolova byl první na ráně.
„Nebudu říkat všechno, co se tam dělo. Takové večírky bývají každý rok, většinou si je vezme na starost někdo ze starších hráčů a pak rozdá role,“ vysvětluje. „A asi to je nějaký rituál, ale noví kluci si připravili pěvecké vystoupení. Potom se sranda nabalovala dál a dál, vždy padla nějaká hláška. Bylo to super a tam jsme se spojili nejlíp.“
„Zpívaly se všechny možné české písničky,“ upřesnil Ticháček další informace tak, jak jen dovedl, poněvadž interprety si moc nepamatuje. Za nejlepšího zpěváka označil útočníka Matouše Menšíka.
Ta nejpozoruhodnější vystoupení na ledě během mistrovství už předváděli ofenzivně ladění obránci, kriticky nedostatkový materiál tuzemského hokeje.
Ticháček sám řekl, že se více soustředil na hru dozadu, přitom vstřelil dva góly a na další dva přihrál. Fantasticky si pak počínal ve statistice účasti na ledě při gólových situacích. Byl u jediné inkasované branky a s deseti plusovými body patřil mezi top hráče šampionátu.
Český obránce Jiří Ticháček (4) překonává německého brankáře Simona Wolfa.
Teď s Rytíři vleze zpět na extraligový kolotoč.
„Je to jiný hokej, ale mistrovství nám všem určitě zvedne sebevědomí a pomůže do rozjeté sezony. Věřím, že nás čekají dobré zápasy. Já jsem předtím mohl hrát na Kladně mnohem líp. Teď se mi turnaj celkem povedl a doufám, že si z něj něco přenesu i sem.“
Možná, že už v neděli odpoledne naskočí do utkání na Spartě: „Ještě popravdě nevím, asi to je stále ve hře, ale uvidíme, jak se rozhodnou trenéři.“
Stříbro dvacítka neslavila. V hráčích panovalo zklamání, řekl Rulík po příletu |
Napřed si však s rodinou dodatečně oslaví Vánoce, které strávil v kanadském Halifaxu – tehdy ještě na startu nezapomenutelné jízdy šampionátem.
„Každý to má jinak a já slavím až po Vánocích. Štědrovečerní večere mě čeká asi dneska, ale spíš to vidím na řízek než na kapra,“ smála se jedna z několika nových českých nadějí.
