„Dělá všechno podle sebe, v tom je problém. V týmu je dohromady devět hráčů, kteří nemají smlouvu, bez ní jsou i čtyři trenéři, oba kustodi, doktor... Kdo ví, kdo vůbec zůstane,“ vykládá Mrázek.
Není to zvláštní přístup něco budovat a když už jste blízko cíle, tak to celé rozpustit?
Já bych vám na majitele dal telefon... Ale vážně: všichni se mu to snaží vysvětlit, ale on se asi nepoučí. Všichni ví, že teď všechno funguje, ale nedá se nic dělat.
Vypadá to, že pokračování v Carolině není pravděpodobné, přitom by to pro vás bylo nejjednodušší řešení, viďte?
Bylo, uvidíme, jestli zůstane trenér Rod Brind’Amour, od toho se to bude odvíjet. Pokud nezůstane a odejde dalších pět hráčů, tak si tam budoucnost upřímně neumím představit. Znamenalo by to, že majitel chce tým zase obměňovat, a já chci získat Stanley Cup.
Umíte si představit, že by trenér Brind’Amour skončil, když mužstvo vybudoval a je v NHL nominovaný na trenéra sezony?
Pokud tam skončí, tak skončí hodně hráčů. A hlavně to bude velká rána pro fanoušky, kteří si jeho odchod neumí představit. Kultura, kterou tam tři roky budoval, by byla rázem pryč.
 |
Vypadá to, že jste si ho hodně oblíbil.
Roddy byl super, ten se mnou tři roky vůbec nemluvil o hokeji, takže pro gólmana ideální stav.
Jste nervózní, kde nakonec skončíte?
Já se na to právě těším. Je to poprvé, co z toho nejsem vynervovaný. V létě to bude zajímavé.
Co vám vlastně řekli v Carolině?
Bavil jsem se s trenérem gólmanů a i Roddym. Říkali, že by byli rádi, kdybych se vrátil. Je to byznys, tak uvidíme, jak se to vyvine.
Jaké jsou vaše preference?
Uvidím podle nabídky. Každý hráč chce pochopitelně co nejdelší smlouvu v týmu, který má ambice nebo aspoň budoucnost a vizi, že se na úspěch v brzké době dosáhne. Teď už vím, že se to dá stihnout za tři roky, protože když jsem přicházel do Caroliny, začínali jsme od nuly. A nakonec vyhráli divizi a byli top tým v NHL.
O Martinu Nečasovi„Myslím že to byla jeho průlomová sezona v NHL a ukázal, že s ním musí Carolina počítat. Může být tahoun týmu, jsem rád, že se mu daří, jsme dobří kamarádi. Je dobře, že na něj spoléhají.“ |
Na Twitteru se spekuluje, kam byste mohl jít a nejčastěji se hovoří o Torontu. Tam jsou vysoké daně, což je mínus, ale ambice jsou velké. Co vy na to?
Daně jsou poslední věc, kterou tam hokejisti řeší. Horší jsou novináři žraloci, něco jako vy tady. Ale vážně: v Torontu jsou hráči pod tlakem fanoušků i médií. Pokud bude mít klub správnou vizi, tak je mi upřímně jedno, jestli budu hrát v Torontu, ve Winnipegu nebo kdekoli jinde. Ale ambice jsou v Torontu pořád, určitě bych mu dal přednost před menším klubem.
Nemrzí vás špatná vyjednávací pozice, když jste kvůli zraněním odchytal jen dvanáct zápasů v základní části a dva v play off?
Asi to tak mělo být. Nemrzí mě to, to je hokej, zranění se stalo, nebyla to moje vina. Předtím jsem měl dvě dobré sezony i play off.
Byl to ale prapodivný ročník, viďte?
Přitom začal skvěle, ale po dvou zápasech jsme šli celý tým do karantény a nemohli nic dělat. A sotva jsem se vrátil v dobré formě, přihodilo se mi zranění, kvůli kterému jsem skoro přišel o sezonu.
Co se stalo?
Spoluhráč do mě narazil a zarazil mi palec do hokejky a do vyrážečky. Zranění, které se stává zřídka.
Na palci máte i teď velikou jizvu.
Bavil jsem se s doktorem, který se specializuje palec a říkal, že takovou operaci s brankářem z profesionální ligy ještě nedělal. Měl jsem zaražený kloub, museli mi ho vracet, a k tomu tři vazy urvané.
To muselo bolet.
Rekonvalescence bývá osm až deset týdnů. Já byl u specialisty v Coloradu, který doufal, že bych mohl být do čtyř týdnů zpátky. Dal mi tam dva speciální dráty, které držely vazy, abych mohl používat ruku. Ale bolest byla v trénincích natolik velká, že jsem musel po měsíci zpátky do Colorada na druhou operaci, při níž mi dráty vyndali.
Chvíli poté, co spoluhráč Mrázkovi zarazil palec do hokejky a vyrážečky...
... A takhle vypadal Mrázkův palec po operaci u specialisty v Coloradu.
Kde byl problém?
S těmi dráty se nedalo chytat. Když dostáváte padesát sto střel do hokejky, tak je to nápor na úchop. A já tu hokejku nebyl schopný udržet.
To muselo být těžké na psychiku. Běhaly vám hlavou černé myšlenky?
Je to těžké, sedíte doma, nemůžete nic dělat, nezavážete si ani tkaničky... Jenom ležíte, můžete maximálně na kolo. Ani nenapíšete esemesku. Je to těžké, protože nemáte žádnou náplň života. Nešlo jít na golf, tenis jsem si nemohl zahrát... A do toho jsem řešil, kdy se vrátím. Řešilo to i vedení. Říkali: doktor mluvil o čtyřech týdnech, a ty pořád nemůžeš chytat. Kdybych byl hráč v poli, tak nastupuju. I tak jsem doufal, že se dokážu na pár zápasů vrátit.
Jaký máte z odchytaných zápasů pocit?
Já se na zápasy strašně těšil. Bál jsem se sice menšího zranění, které přišlo, ale naštěstí to nebylo nic vážného, takže jsem byl jen týden mimo. Každý zápas jsem si chtěl užít a dostat se do pohody.
Bylo to těžší, že jste přišel o pozici?
Neřekl bych, že jsem přišel o pozici, protože výkony jsem si ji držel. Ale přišel Alex Nedeljkovic jako nováček a chytal výborně. Takže nebylo potřeba měnit něco, co funguje. Byl jsem rád za něj, že šanci využil, protože mi to připomínalo moje začátky v Detroitu.
Nemrzelo vás, že jste nezačal play off jako jednička?
Mrzelo, jasně. Člověka to štve, na druhou stranu je play off dlouhé a nakonec jsem se do brány dostal.
Takže celková nálada po sezoně je dobrá, nebo špatná?
Bylo to dobrý, špatný... Takový mix. Když to vezmu podle odchytaných zápasů, tak jsem spokojený, výkony jsem se držel. Ale zranění je znechucující a člověk se těší, že bude konec sezony. Aspoň má teď ruka čas dát se dohromady.
