Dlouho po tréninku se v šatně ostravské ČEZ Areny věnoval regeneraci. Pak zamířil nahoru do tiskového střediska, přímo v ruchu novinářského centra se usadil u počítače a přes tři čtvrtě hodiny odpovídal čtenářům iDNES v on-line rozhovoru.
Slovenský brankář Ján Lašák, téměř národní hrdina, který v roce 2002 vychytal pro mladý národ historický titul mistrů světa. Teď se v Ostravě snaží nasbírat s týmem co nejvíc bodů, aby se Slovensko vyhnulo těžkému soupeři pro čtvrtfinále. "Určitě by to bylo fajn," uvedl v jedné z odpovědí.
Co byste řekli na to, vidět ve finále šampionátu v pražské Sazka Areně zápas Česko - Slovensko? Pro Jána Lašáka je to velmi reálná představa.
"Myslím, že je to dobře možné, bylo by to pro nás skvělé se tak daleko dostat," odpovídal na otázku čtenáře, zda by se rád potkal s českou reprezentací ve finále.
"Bylo by to super i pro diváky. Ale mám před vaším mužstvem velký respekt," připustil. "Strach ne, respekt ano," řekl Lašák, který má s českým národním týmem bohaté a ne vždy příjemné zkušenosti.
V roce 2000 proti výběru trenéra Augusty chytal finále mistrovství světa, podlehl i ve vypjatém čtvrtfinále o rok později. Tehdy se při zápase škorpil s Pavlem Paterou. Před dvěma lety. už jako světový šampion, psal v podobném on-line rozhovoru iDNES, že jej zklamaly výroky Roberta Reichla. Až loni si spravil chuť v zápase o bronz.
K Česku má však přes všechny podobné peripetie vřelý vztah. "Můžeme to vidět i tady při tomto rozhovoru, že nám Češi přejí," diktoval odpověď jednomu ze čtenářů. "I Slováci fandí Čechům za to, že připravili takový skvělý turnaj v tak krásných halách," tvrdí pětadvacetiletý brankář, jehož otec v Česku vyrůstal.
| Odpovědi Jána Lašáka čtěte ZDE |
Tuzemští diváci budou zřejmě Jána Lašáka vídat i po skončení mistrovství světa. Míří do extraligy, odkud má tři nabídky. Jméno týmu ale nechce předčasně zveřejňovat. "Mohl jsem jít i do Německa, ale upřednostním extraligu, protože to je kvalitnější soutěž. Patří k nejlepším na světě," říká brankář, který strávil závěr této sezony v ruském Petrohradu.
"Tam to ale pro mě není. Velmi mě ubíjela baza, s Davidem Pospíšilem z Plzně jsme se tam dost natrápili. Právě proto odmítám lukrativní podmínky z Ruska, chci raději víc času strávit s rodinou," prozradil.
V minulém ročníku se s ním osud nemazlil. Chtěl se prosadit v NHL do prvního týmu Nashvillu, kde chytá jeho kamarád Tomáš Vokoun. Místo toho nedostal valnou šanci ani na farmě v Milwaukee. Měl jít do Budějovic, nakonec však skončil v Petrohradu v ruské superlize.
Ač se v zámoří neprosadil, pro Slováky je skoro národním hrdinou. Byl u všech velkých úspěchů jejich reprezentace, doma má tři medaile z mistrovství světa: bronzovou z loňska, stříbrnou z roku 2000 a zlatou z Göteborgu 2002.
Ke Švédsku, odkud se před dvěma lety triumfálně vrátil se zlatou medailí na krku, se pojila i jedna z jeho nejvtipnějších odpovědí během on-line rozhovoru. Jak se prý těší na sedm kousků, které mu nasázejí Švédové? "Myslíte sedm řízků na oběd?" reagoval se smíchem. "Nevšiml jsem si, že by švédští hráči dělali číšníky."
