„Vím o jedné holce v extraligovém Hradci Králové, jedna bývala taky v Olomouci. A to je všechno,“ stačí Janě Panuškové řečené Fáfa prsty jen na jedné ruce.
Hokej jí učaroval, už když byla škvrně. Její táta pracoval jako taxikář, ti měli centrálu na starém zimním stadionu Chomutova přezdívaném Stodola. „Mně bylo asi pět let, chodila jsem si do chomutovské kabiny pro puky, koukala na tréninky. A hokej mě chytil. V kotli jsem od dětství, fandím už asi šestadvacet let,“ počítá Panušková, která před rokem vstoupila mezi třicátnice.
Z řadového vlajkonoše Pirátů povýšila do role lídra zhruba před sedmi lety, když se hledal nástupce Jana Matějky. „Vzali jsme to s Marťasem, tedy s Martinem Kouřimským. Potřebujeme být dva kvůli střídaní na venkovní zápasy, když jsme v práci. Já dělám normálně ve fabrice. Nikdo lepší tehdy asi nebyl, tak jsme vznikli my jako silná dvojka,“ povídá Fáfa.
Rudovský o ústeckých dluzích i Spoření s Pirátem: Přišel jsem o čtyři výplaty |
Do její role ji neobsadili proto, že by byla upovídaná, a tedy vhodná kandidátka, neboť spíkr pusu nezavře. „My dva jsme nejlepší kamarádi, přátelství mezi klukem a holkou podle mě může být. V tu chvíli se řeklo, že se budeme točit.“
Z Panuškové vyzařuje mužská energie a ona se tomu nebrání. „Já to o sobě vím, nevadí mi to. Tak se vlastně i prezentuji,“ říká otevřeně. „Ale že bych tíhla k hokeji kvůli tomu, to ne. Za to doopravdy může táta. V pěti letech jsem nevěděla, jestli budu mít dlouhé, nebo krátké vlasy. Vypadám, jak vypadám, miluji hokej, miluji Chomutov!“
Chorály vstřebávala už od dětství, některé okoukala. „Něco jsme přidali před dvaceti lety, něco před pěti, před dvěma. Průběžně to řešíme,“ poodkrývá Panušková. „My jsme parta, i mimo kotel a hokeje trávíme čas společně ve své klubovně.“
26 letuž fandí Jana Panušková hokejovému Chomutovu, do kotle chodí od dětství. |
Žádné potíže jako spíkr prý neřeší, jen první rok občas slýchala průpovídky. „Jenže to byli lidé, kteří chodili jen jednu sezonu v extralize. Teď už je u nás nevidíte. Měli jsme konflikt s jednou paní. Když člověk fandí, nemusíme ho buzerovat. Ona nefandila, tak jsme se trošku chytli. To má podle mě každý spíkr, ať v extralize, první lize, nebo ve druhé. I Marťas by mohl vyprávět.“
Jejím úkolem je kotel rozpálit tak, aby podpora pro tým byla co nejbouřlivější a nejvytrvalejší. Což se daří, příznivci jsou pýchou Pirátů, drželi je v kraji, drží i teď ve druhé lize.
„Musíme fanoušky rozproudit, vyburcovat je, udělat co nejlepší atmosféru. A ukázat, že my jsme všude doma!“ Skoro není chvíle, že by Fáfa polevila, její výkon je takřka sportovní. „Jsem vykřičená už během zápasu. Hlasivky si po něm léčím jak Kája Gott, abych byla na další utkání ready,“ směje se.
Hokejová 2. liga Slovan Ústí nad Labem - Piráti Chomutov. Jana Panušková alias Fáfa, spíkr kotle Pirátů.
S megafonem v ruce stojí Fáfa zády k ledové ploše, ze zápasu zahlédne jen pár útržků. Nevadí jí to, adrenalin s ní i tak lomcuje. „Já potřebuji vidět lidi, cítit atmosféru. S Marťasem si užíváme, když jsou všichni v kotli nabuzení a my jsme je dokázali strhnout. Pokud padne gól a kotel řve, to je husina! Zvlášť v derby s Ústím. Co si budeme, nemají na nás. O parník!“
Zpětně už si utkání nepouští. „Zkouším to, ale nikdy nevydržím. Ze záznamu to není ono.“
Extraliga, dluhy, sestup, první liga, krach. Pohnutý je osud Pirátů, ale Panušková pád na dno neobrečela. Viděla dál. „Já nebyla zklamaná, že náš klub zbankrotoval. Naopak, pomohlo to. Zachránilo nás to,“ kvituje očistu chomutovského hokeje. „Vzestup je z nuly na sto! Neskutečné. Přišli noví lidé kolem pana Sochora a klub dostal úplně jinou šťávu. Je čistý, bez dluhů!“
Brzy bude Fáfa zatápět pod kotlem v play off. „Do první ligy postoupíme, to je jasné. Není nikdo, kdo by nás ohrozil. Ani Havířov. A extraliga? Dejme tomu deset let,“ mrkne kotelnice. Svému poslání je oddaná: „Hokej je můj život. Nebýt jeho, nejsem tam, kde jsem.“
