„Zázrak,“ odfoukl si bývalý gólman extraligového Litvínova, když po bezmála čtyřech měsících opět chytal. V závěru čtvrtého zápasu finále druhé ligy nahradil zraněného parťáka Richarda Běhulu, po domácí porážce Pirátů 2:3 je série vyrovnaná na 2:2 na zápasy.
Jak se cítíte?
Už stoprocentně. Měsíc a něco jsem na ledě, jen zápasová praxe mi chybí, ale jinak všechno v pořádku. A když se Běhymu něco stalo, musel jsem tam vletět. Snažil jsem se zahřát a nic nepokazit, nebyl čas o ničem jiném přemýšlet.
Bioléčba zastavila Bechtěreva, Petrásek se vrací a bude opět chytat |
Nakazil jste se v kabině postupovou touhu, která Piráty žene?
Naštěstí jsem se někdy na začátku čtvrtfinále vrátil do tréninku a s týmem jsem začal žít. Byl jsem rád, že jsem to vůbec stihnul.
Co vám bylo?
Pořád mi otékalo koleno, měl jsem asi sedm punkcí a pořádně se nevědělo, co to je. Bál jsem se, jestli jsem si něco neudělal. Pak poslali krev na rozbor a zjistili, že mám nejspíš boreliózu od klíštěte. Dostal jsem na čtrnáct dní antibiotika v tabletách, že to bude dobré, ale bohužel koleno otékalo dál a dál. Dostal jsem horečky a nechali si mě ve špitále, kde jsem měsíc ležel.
V jakém stavu?
Týden jsem měl horečky, dostával jsem nitrožilně antibiotika, pak to ustoupilo. Kolenu ještě trvalo dlouho, než se vrátilo do normálu.
Překvapilo vás, že se borelióza projevila zrovna na koleni?
Prý jsem výjimečný případ, že to sedlo na velký kloub. Hodnoty borelií jsem měl vysoké. Mám dva psy, zahradu, úplně nevím, kdy jsem klíště chytil, jestli letos, loni... Nemoc může propuknout i později, nebo se s infekcí tělo samo srovná.
Nejste smolař? Nejdřív Bechtěrevova choroba, teď tohle...
Ze začátku to pro mě bylo strašidelné, nevěděl jsem, co to je. Přijdu do Chomutova s nějakými ambicemi, tým si mě vybral, abych pomohl. Odchytám dva zápasy a jdu na marodku. Špatné, ale kluci mě podrželi. Psali: Vrať se aspoň na semifinále! Jsem rád, že jsem s nimi.
Napadne vás občas, proč život fackuje zrovna vás?
Já si říkám, že někteří lidé jsou na tom ještě hůř. Naštěstí to není nic, co by se nedalo řešit. Bohužel zdraví mám asi nějaké chatrnější.
Michael PetrásekHokejový brankář, 32 let. Tři sezony (2015– 2018) strávil v Litvínově, v extralize posbíral 80 startů. Působil i v Přerově, Ústí či Mostě. Když potlačil Bechtěrevovu nemoc, letos se vrátil. Z Děčína se na přelomu roku přesunul do Chomutova. |
Bechtěrevova choroba, tedy závažné revmatické onemocnění, už vás nijak neovlivňuje? Kvůli ní jste ukončil kariéru.
Cítím se výborně. Stavy, kdy jsem se nemohl ani pohnout, byly strašidelné. Měl jsem depresivní myšlenky, co bude. Pak mi schválili bioléčbu, do čtrnácti dnů zabrala a najednou byla ta strašná bolest pryč. Záněty jsou potlačované. Píchám si jednou týdně injekce a jsem v pořádku.
Musíte ještě tělo ráno rozhýbávat jako před bioléčbou?
Tahle nemoc je celoživotní boj, ale léčba blokuje tvorbu zánětů, které způsobovaly bolest. Ráno už naštěstí vstávám normálně. Řešil jsem s mojí paní revmatoložkou, za kterou jezdím každé tři měsíce na kontrolu, jestli borelióza v koleni mohla souviset s Bechtěrevem. Ale řekla mi, že ne. Revmatoidní faktory mi vyšly v pohodě.
V roce 2022 jste ukončil kariéru a smířil jste se, že na 99 procent žádný comeback nebude. A teď jste zase profesionál.
Nejdříve jsem se domluvil doma v Děčíně, abych vyzkoušel, jestli tělo zvládne zátěž. Musel jsem jít i do práce. Ve finále jsem toho měl snad dvakrát tolik. Bez tréninků by nešlo chytat na nějaké úrovni, druhá liga už taky není sranda. Šel jsem na osmičku do práce, z ní na trénink, měl jsem toho plné zuby. Pak jsem se nakontaktoval s Chomutovem, který o mě projevil velký zájem. Jsem zdravý, nic mi není, proč to nezkusit? A ještě jsem si říkal, že toho budu mít míň. Musel jsem v práci skončit, protože tady se trénuje dopoledne.
Bez hokeje, bez peněz. Jak zákeřná nemoc brankáři převrátila život |
Jak jste spokojený se svými výkony po návratu do branky?
Určitě nemůžu říct, že jsem už na stejné úrovni jako dřív. Potřeboval bych víc trénovat, ale po práci na to nebyla taková energie, v tomhle to bylo trošku ubrané. Ale co jsem zpátky v profesionálním režimu, člověk se do toho dostává víc a má čas na regeneraci, což je v mém věku hodně důležité.
Co jste dělal za práci?
V pneuservisu u kamaráda Davida Tůmy v Děčíně, což je taky hokejista. Takže jsem přezouval auta.
Neškádlí vás spoluhráči v kabině větou: Ty jsi guma!?
Říkají dvojitá guma! (smích)
Naplňovalo vás zaměstnání?
Práce mě bavila, spoustu věcí jsem se naučil, i fyzicky mi to dalo. Ono se to nezdá, ale osm hodin přezouvat auta je dřina jako pes. Zvlášť když dnes je každé druhé SUV, to jsou skoro dvacítky kola. Tady si člověk odtrénuje, jde regenerovat nebo s rodinou tráví čas. Tam jsem vstal ráno, osm hodin tahal pneumatiky, na trénink a domů jen vyspat. Tělo bylo v pohybu, zvedalo těžká kola.
Berete to trochu jako zázrak, že vás zase živí hokej?
Beru, protože sezonu jsem už odpískal. Doktoři řekli, že letos už to nevidí, že koleno může zlobit i potom, co mě pustí domů. Ale já to chtěl za každou cenu zkusit. Zaklepu to, všechno je v pohodě. A ano, i vzhledem k Bechtěrevovi je to zázrak.
Co vás vůbec motivovalo k návratu do branky?
Že mě hokej strašně baví. A čím víc problémů člověk má, tím víc si váží, že může být na ledě. Cítil jsem se i špatně, že lidé ve vedení klubu a tým s ambicemi si vybrali mě, aby to měli pojištěné, abych jim pomohl. A já z toho zase vypadl, to mě strašně štvalo. Nechtěl jsem zklamat, že jsem nepoužitelný.
Ukončil jste kariéru, teď jste zpátky. Jak dlouho ještě vydržíte u hokeje?
Je mi 32 let, a když bude držet zdraví, chci chytat, dokud budu moct. Gólmani mentálně dozrávají později, já se až kolem devětadvaceti začal cítit tak, že jsem si hokej začal užívat.
Budete pokračovat v Chomutově i v příští sezoně?
Když postoupíme, mám smlouvu na další sezonu.
A věříte v postup?
Je to 50 na 50. Jsme hokejovější, ale Havířov nic nevzdá, jsou urputní. Bude to až do konce těsné.
V Chomutově jste tři kvalitní brankáři, i v play off se Běhula a Altrichter střídají. Proč?
Máme daný nějaký systém, ale úplně bych ho nespecifikoval, je to taková naše interní věc.
Ale zvláštní to je, v play off se většinou sází jen na jednoho.
Zvláštní to je, ale oba chytají výborně, nebyl důvod to hodit jen na jednoho, aby druhý měsíc nechytal. Já když jsem na střídačce, bývám nervóznější než na tribuně.
