Narodil se v Raleigh, do devíti let vyrůstal v Americe, než se s rodiči a mladším bratrem Nickem vrátili na sever Moravy. Poslední dvě sezony působil mladý bek v kanadské OHL a teď se osmnáctiletý talent, účastník loňského MS do 18 let, snaží prodrat do extraligového týmu Škody.
Je složité být hokejovým obráncem a mít na zádech jmenovku Malík? Cítíte, že lidé srovnávají?
Že mám příjmení Malík, za to tak nějak nemůžu... (smích) Samozřejmě jsou lidé, kteří si rýpnou, nepřejí vám a budou tvrdit, že když táta hrál hokej, já měl k němu snazší cestu. Ale to vůbec neřeším.
Co vám tedy otec říkal, když se ozvala Plzeň?
Tátovi je to tak nějak jedno. Hlavně si přeje, abych byl spokojený a to teď v Plzni jsem. Vždycky mi říkal: Běž tam, kde tě nejvíc chtějí. A Plzeň se ozvala jako první.
Proč jste se vlastně rozhodl pro návrat z Kanady?
Strávil jsem tam dva roky a mám věk, kdy bych se už rád přiblížil mužskému hokeji. To se mi honilo hlavou, když jsme po sezoně s agentem a rodiči probírali, co dál. Rozhodl jsem se, že zvolím českou cestu a zkusím se prosadit v extralize.
To je teď prvotní cíl?
Ano. Budu se snažit urvat místo v týmu, chtěl bych se v Plzni prosadit. Zahrát si za ní extraligu by pro mě bylo něco skvělého.
Šel jste do neznáma, nebo někoho z kádru Škody znáte?
Kluky, které jsem poznal v nároďáku. Hlavně Filipa Přikryla, ten mě hned provedl městem a trávíme spolu hodně času. Znám Radka Mužíka, Kristiána Koláře. A postupně poznávám i ostatní kluky, všichni jsou tady v pohodě a míří za společným cílem. Už mi říkali, že mě čeká soustředění na Šumavě a že nevím, do čeho jsem to vlezl... (úsměv)
Letní příprava asi nemůže být příjemná nikde...
Ale v Plzni je opravdu náročná, to jsem poznal hned. Chci se s tím porvat, vydávám ze sebe neustále 110 procent. A dřou všichni. Je to ta povinná a těžká část přípravy. Ale jsme hokejisté, takže se už všichni těšíme na led. Tam se ukáže víc.
Plzeň navíc dává mladým šanci, i to je pro vás motivace?
Určitě i to hrálo roli. Plzeň umí vychovat hráče, kteří to pak dotáhnou třeba až do NHL. Věřím, že tady mám šanci se rozvíjet dál.
Váš mladší bratr Nick letos vychytal juniorský titul Třinci. Vždycky ho to táhlo do branky?
Vystřídal všechny posty, ale stejně se nejčastěji tlačil dozadu. I když jsme hráli fotbal, šel do branky. A udělal dobře. To já si hned říkal, že bych šel spíš do obrany. I trenéři mě tam směrovali, že k tomu mám i postavu.
