Přišel, aby pozvedl utrápený tým severu Čech. Zahrál si možná trochu lepší hokej. A hlavně aby se pobavil.
Čtyřiadvacetiletý Simmonds, ceněný útočník Philadelphie Flyers, si při výluce NHL nevybíral angažmá podle výše kontraktu nebo kvality kádru, chtěl prostě nastupovat se svým nejlepším kamarádem. Chrisem Stewartem.
Očima trenéra"Kluci ukázali, že mají tah do branky. Na druhou stranu to pro ně bylo těžké, protože ještě ve tři odpoledne nevěděli, jestli budou hrát. Myslím si ale, že se s tím popasovali a budou posilami," zhodnotil výkon Simmondse se Stewartem asistent libereckého trenéra Filip Pešán. Oba kanadští útočníci hned od úvodu nastupovali v elitní přesilovkové formaci s Petrem Nedvědem. "Petr si to takhle přál, tak jsme mu vyhověli. Oba je v NHL hrají, hlavně Simmonds ve Philadelphii. Takže jsme doufali, že něco předvedou," dodal Pešán. |
"Hrajeme v cizí zemi, neumíme jazyk. Takhle si navzájem pomůžeme. Je to skvělý zážitek nastupovat spolu v Evropě," vysvětluje Simmonds.
Proto kanadští hokejisté překvapivě strávili měsíc v mužstvu Crimmitchsau, které hraje druhou německou ligu, a teď se přesunuli jen o pár kilometrů směrem na východ. Do příhraničního Liberce.
"Už jsme si mysleli, že se budeme muset rozdělit, a to jsme nechtěli. Pak ale zavolal Petr Nedvěd, abychom se připojili k týmu," vypráví Simmonds, jak se ocitnul ve městě pod Ještědem.
Se Stewartem, forvardem St. Louis Blues, jsou nerozlučnou dvojkou už přes deset let.
Dokonce si společně koupili dům v Torontu a přestávku v NHL využili k tomu, aby společně ještě něco prožili. Našlapaná zámořská liga jim takovou možnost nenabídne.
"Bydleli jsme spolu tři léta, ale teď už žijeme každý sám. Máme vlastní rodiny. Vyrostli jsme a nemůžeme být spolubydlícími navěky," usmívá se.
Teď si ty časy znovu připomněli. A v úterý večer už zase naskočili v jednom útoku za nový tým. Na ledě Sparty se důrazně drali do zakončení, pálili v přesilovkách, ale k vítězství nepomohli.
Zlato z Pardubic"Pardubice, Pardubice..." Při vyslovení města, kde vyhrál s kanadskými juniory mistrovství světa, naskočí Simmondsovi radostný úsměv. "Mám z Česka krásné vzpomínky. Reprezentoval jsem tu svoji zemi, vyhráli jsme zlaté medaile. Je skvělé se vrátit." |
"Přihrávky byly lepší, tolik se nechybuje. Taky to je nejvyšší česká liga, v Německu jsme hráli až druhou. Přál bych se vrátit a vyřešit svoje gólové šance jinak," porovnává Simmonds, který si vypracoval tři slibné příležitosti.
Klasicky z předbrankového prostoru. Tak, jak ho fanoušci znají z Philadelphie, kde se často rval i po boku Jaromíra Jágra. "Gólman chytal dobře. Asi je v prvním zápase ještě brzo, abych mohl skórovat," přemýšlel.
Přesto publikum zaujal. Hokejovým umem i tím, že se jako první hráč tmavé pleti sklouzl na extraligovém ledě. "Když jsem začínal s hokejem, tak nehrál skoro žádný Afroameričan. Je pěkné teď sledovat, jak jich vyrůstá víc a víc. Už hraje možná pětkrát víc lidí," říká.
Na rozdíl od nižších soutěží, kde například nastupuje brankář Erik Štěrba, se tak v extralize stal raritou, přesto kvůli odlišnostem potíže nečeká. "A kdyby se problém vyskytl, tak ho hodím za hlavu," tvrdí sympatický útočník. "Protože když ho začnete řešit, tak se jenom dostanete do ještě větších potíží."
