Z deseti účastníků rozšířený formát se DOČASNĚ zavedl během covidové pandemie jako ochrana před náhlými vlnami nemoci, jež kosila celé kádry na několik týdnů. Celosvětová krize sice dávno pominula, ale extraliga stále žije v tehdejších pravidlech. Protože se jí to náramně hodí.
Extraligu si řídí týmy samy prostřednictvím Asociace profesionálních klubů (APK). A zatím nenašly odvahu něco málo ztratit, respektive investovat, aby celý projekt posunuly vpřed a nakonec z toho těžily ještě víc.
„S kluby to řešíme,“ poví ředitel extraligy Martin Loukota. Jednotný názor jistě nepanuje, ale výrazným způsobem převažuje snaha zachovat současný dětsky shovívavý systém.
Samozřejmě, zejména méně movité kluby by zúžením počtu postupujících ze základní části ohrozily svoje šance dostat se mezi vybrané aspiranty na titul. Jenže současnou podobou škodí reputaci i smysluplnosti celé soutěže. A teď co je víc?
Skleslí hráči Plzně po prohře s Litvínovem.
Letošní předkolo play off nádherně demonstrovalo úbytek sportovního přínosu. V Plzni a Karlových Varech šéfy asi těší, že dosáhli předkolo. Konec sice nastal v nejkratší možné době už po třech prohraných zápasech, ale příjem z lístků za jedno domácí utkání jim nikdo nevezme. V Plzni dorazilo proti Litvínovu šest a půl tisíce fanoušků, ve Varech proti Českým Budějovicím čtyři a půl tisíce.
Vedení soutěže bude argumentovat i tím, že v této sezoně přes dva miliony diváků utvořilo druhou nejvyšší návštěvnost v historii. Daří se také televizní sledovanosti, vysílatelé konečně nabízejí všechny zápasy, tak jak se u profesionální soutěže ve 21. století sluší. Jasná známka toho, že extraliga lidi zajímá.
Jenže zaslouží si kluby, které vyhrály jen dvacet z dvaapadesáti duelů dlouhodobé části, aby postoupily do vyřazovací fáze? K čemu pak základní část slouží? Ta by právě měla určit užší výběr těch nejlepších. Místo toho mají pech jen dva. Čtyři nejlepší postupují do čtvrtfinále, dalších osm musí do předkola.
V kvalitních evropských ligách tak laskaví a jemní nejsou. Což u hokeje skutečně není na škodu.
Slováci (do play off jde deset z dvanácti) a Poláci (osm z devíti) na soucit a slitování sázejí, ale u nich se asi český hokej inspirovat nechce.
Zklamaní vítkovičtí hokejisté se po vyřazení z play off sestavili na modré čáře
Ve Švédsku, Švýcarsku, a dokonce i v Německu postupuje jen deset ze čtrnácti, ve Finsku dokonce jen deset z patnácti a spíš by činovníci měli diskutovat, jestli počet nezúžit jen na osm.
Základní části by i vrácení do „normálního stavu“ deseti účastníků vrátilo náboj. Ubylo by zápasů v uvozovkách o ničem a udělalo by z play off cosi vážně lukrativního, o co musíte do krve bojovat a postup znamená skutečnou poctu.
„Ještě týden před koncem základní části měla šanci na předkolo i předposlední Mladá Boleslav, což do poslední chvíle přinášelo diváckou i sportovní atraktivitu,“ míní Loukota.
Dalo by se předpokládat, že mnohem zajímavější by bylo, kdyby o poslední, osmou pozici bojoval devátý tým. Ne, že se lidi mohou dočkat v předkole předposledního celku.
Jenže to by chtělo odvahu konat.
