Jak byste ho charakterizoval?
Zatím působil jako asistent, to je dost rozdílná role, teď má tu hlavní zodpovědnost. Co jsem ho dosud poznal, působí jako velmi chytrý člověk. Dává tomu sto procent, řekl bych i víc, ale to všichni víme, že nejde. Kdykoli jsem přišel do kabiny, seděl za počítačem a sledoval nějaké hokejové klipy, snažil se nás posunout. Vůbec se nebojím, že by nedělal všechno, aby naše situace byla lepší.
Patriot Reichel: Do Litvínova se vracím jako jiný trenér. Hodně mě naučil Říha |
Jedním z nových asistentů je legendární Robert Reichel. Jak vás to potěšilo?
Nikdy jsem ho nezažil, na to setkání se těším. Slyšel jsem od kluků, kteří ho měli v mládeži, jaký je pracant, co po nás bude chtít. Já s tím problém nemám. Mám to vždycky postavené na práci. Čím budeme trénovanější, tím větší výhoda to pro nás bude.
Novým kapitánem SukeĺV době rozhovoru s Petrem Strakou ještě byl kapitánem hokejového Litvínova, po změně trenéra však došlo i k přesunu céčka. Poprvé v historii Litvínova je kapitánem cizinec, stal se jím slovenský útočník Matúš Súkeĺ. |
A dalším asistentem je bývalý bitkař David Kočí. Budete vyzvídat, jak na rvačky?
Uvidíme, jestli někdy v tréninku dojde na to, že se budeme učit techniku boje. Zažil jsem to v Americe, trošku základy mám. Doufám, že budou vypjatější zápasy, kdy to půjde skoro až do krve. Což myslím s nadsázkou, ne že bych si přál, aby tekla krev. Ale někdy takové zápasy jsou, někdy je potřeba rukavice shodit a postavit se za kamaráda. Možná někdo z kluků bude chtít poradit nějaké vychytávky.
Jaké rady jste slyšel v zámoří?
Já koukal jak blázen, jaká to je věda, když bitky v Americe vysvětloval Zack Stortini. Člověku přijde, že se dva frajeři čapnou a mlátí se hlava nehlava. On mi vysvětloval, že je potřeba chytit tady, a ne tady, co udělat, když se peru s menším soupeřem, co udělat, když s větším. Ono se to nezdá, ale je tam spousta maličkostí, které kolikrát rozhodují, jestli člověk má nebo nemá zlomený nos.
Stihli jste se rozloučit s Vladimírem Růžičkou?
Budu zjišťovat, jestli je něco v plánu nebo ne. Případně bych mu za kabinu zavolal a nějak to s ním ještě shrnul.
Mlejnkovy rozpaky: Růžička je trenérská ikona, chtěl jsem dělat vedle něj |
Byla už nutná trenérská změna?
Určitě to není něco, co by si kdokoli z nás přál. Je to vizitka celého mančaftu, nejen trenéra Růžičky. A nikdy to není příjemné. Nějakým způsobem to nefungovalo, v tabulce jsme, kde jsme. Je to pořád na nás. Není to tak, že když se vyměnil trenér, všechno se lusknutím prstu změní. My jako tým musíme pracovat a fungovat jinak.
Berete to jako impuls?
Myslím, že to je především impuls. Ono to zní blbě, ale hra kolikrát nebyla vůbec špatná, my zápasy ztráceli o gól. A ztráceli jsme je během pěti šesti minut, během úseku, kdy jsme vypadli z role nebo jsme dopustili ať větší, nebo menší šance, které skončily v naší bráně. Doufám, že to bude teď lepší.
Může to nakopnout i vás osobně? Ve 14 zápasech jste ještě nebodoval.
Mně nezbývá než pracovat a věřit, že to tak bude. Na druhou stranu, i kdyby se nezměnil trenér, tak by mi nezbývalo, než tomu dávat všechno. A věřím, že všechno dávám. Hokej je někdy takový, i když tohle jsem nezažil. Loni jsme se bavili o sérii bez gólů, ale teď to dopředu není ono, nejsou tam ani šance, ani nahrávky. To chci zlepšit. Je to víc o mě než o trenérovi. Ale ten impuls může proběhnout. Třeba se můžu dostat zpátky k minutám, co bych chtěl hrát. Bude záležet na trenérech. Musím se soustředit, abych hrál co nejlíp a oni měli důvodu mě tam dávat.
Nový trenérský štáb debutuje v pátek proti Spartě. Ostrý začátek?
Asi není moc lepších soupeřů na nějaký čerstvý start, který bychom chtěli prožít. Zápas, od kterého se odrazit. Na druhou stranu jsme v situaci, že nám musí být úplně jedno, proti komu hrajeme. A prostě do toho šlapat, jít naplno. Nevynechat jediný souboj. Jedině od toho se odrazíme, protože díky tomu místo abychom gól v závěru ztráceli, budeme ho mít navrch.
POHLED: K mládeži. Růžičkův ústup ze slávy a velkého hokeje |
Mluvíte o restartu, berete to tak?
O ničem jiném to není. Jak už jsem říkal, kolikrát hra špatná nebyla, ale srážely nás maličkosti. Bavili jsme se v kabině i já jako kapitán s trenéry, že se nám v zápase nepovedly dvě věci, pak jsme je zlepšili, ale příště zase vyplavala věc třetí. Takhle to šlo pořád dokola. Už v rozhovorech s panem Růžičkou padlo, že na týmu není žádná deka. Představit si předloni, že budu v takové situaci a ještě jako kapitán, zhroutil bych se jen při té představě. Od začátku se snažíme budovat partu, věřit si. V téhle situaci je to strašně těžké, ale zápasy ukázaly, že deka na nás není, že jsme schopní do toho šlapat a pracovat naplno. Musíme v tom pokračovat. Rozhodují maličkosti, drobnosti, které pro lidi ani nejsou vidět. Bohužel jsme v situaci, že každá poloviční šance končí v naší bráně, takže soupeře nesmíme pouštět ani do pološance.
Máte sílu na únik z posledního místa?
Dokážeme hrát s nejlepšími týmy v republice jako s Pardubicemi, přesto prohrajeme o gól a body nemáme. Nemůžeme donekonečna si říkat, že to nebylo špatné, a přitom prohrávat. V tom je ten největší problém. Věřím, že dokážeme otočit list, už není moc na co se vymluvit. Je to na nás. Musíme pracovat, aby se to otočilo, a být trpěliví. Když to nebude v prvním zápase, musí to být ve druhém, ve třetím. Sezona je ještě dlouhá a nevidím důvod, proč bychom nemohli tabulkou stoupat.
