Po zánětu ucha, který jej vyřadil na tři zápasy, chtěl být hokejista extraligové Olomouce Michal Kunc stoprocentně nachystaný na páteční mač s Karlovými Vary (3:1 pro Moru) a zejména na včerejší pikantní souboj s prvními Pardubicemi.
Olomouc nakonec v plechárně triumfovala 2:1, a tak Kuncovi ani nevadilo, že osobně vyšel z utkání bodově naprázdno. Po reprezentační pauze kohouty čeká výjezd na mistrovský Třinec a pak na neméně ambiciózní Spartu.
„Těžké období. Každý zápas je těžký, ale ty nejtěžší už si odbudeme a potom přijdou soupeři, které bychom určitě měli porazit,“ říká v rozhovoru třiadvacetiletý útočník, který letos zažívá v Olomouci nejproduktivnější sezonu kariéry.
Jak to, že se Michal Kunc v letošní sezoně tak našel? Zatím to je 22 bodů ve čtyřiceti zápasech.
Dostávám tady tu otázku celkem často, ale já dělám furt to samé. Neustále na sobě pracuji, ale je pravda, že dostávám víc času na ledě. To vše hraje svoji roli. Bodů mám víc, ale důležité je, že se daří celému týmu.
Stačí vám tři body, abyste měl tolik bodů, kolik jste nasbíral v součtu za uplynulé dvě sezony.
To je super, teda (smích). Snad se mi to podaří! Na druhou stranu minulou sezonu jsem měl jen pár zápasů, byť jsem to měl dobře rozjeté. Takže doufám, že letos toho odehraji víc.
Šest gólů od Třince a Liberce. Lídr padl na Hané, Litvínov opouští top čtyřku |
Kvůli zranění jste loni musel na operaci. Letos se vám až na nemoc zdravotní potíže vyhýbají. Což se nedá říct o zbytku kabiny. Minulý víkend vám chybělo až devět hráčů ze základní sestavy.
Leden je strašně těžký. Zápasů je tam moc. A už je to v takové fázi sezony, kdy se vše nasčítá. Únava a vyčerpání ze zápasů je znát. Já jsem sice kvůli nemoci odpočíval, takže bych teď raději hrál, ale chápu, že kluci, kteří to vše absolvovali, toho mají plné brejle a repre pauzu uvítají. Já se o sebe snažím sice starat, ale nikdy neovlivníte, když do vás někdo vletí. Kolikrát je nějaké zranění také shoda náhod.
Máte poměrně solidní náskok na příčky nezajišťující postup do předkola play off. Je tedy do zbytku základní části cíl umístění v první osmičce, což by znamenalo začátek vyřazovacích bojů na domácím ledě?
Ano, pro nás to by velká výhoda. Stačí se podívat, jaké výsledky předvádíme doma a co venku. Takže jednoznačně pro nás teď musí být cíl dostat se v tabulce co nejvýše.
Vás v lednu doma nikdo neporazil. Čím to bylo?
Nevím, fanoušky? I když často dostaneme první branku, zvládáme zápasy otočit. Tady jsou pro soupeře těžké podmínky, není tu nejtepleji, a jak jsem naznačil, máme úžasné fanoušky. To vše může hrát do našich karet.
Když jsme u fanoušků, z nedávné ankety trenérů a hráčů extraligy vyšlo olomoucké publikum jako třetí nejnepříjemnější pro soupeře.
Viděl jsem to. Souhlasím. Ale mají co zlepšovat, aby byli první (smích).
Vy osobně se netěšíte kam?
Nemám rád Litvínov. Stadion je tam šílený a fanoušci tam jsou… pofidérní.
Zatímco v uplynulé sezoně jste se až do Vánoc vyhřívali v první čtyřce a pak padali, letos to je přesně naopak. Kádr přitom máte stejný.
Nedokážu říct, čím to je. Ale jestli to takhle půjde dál, tak budeme stoupat a stoupat a to nejlepší si tím pádem necháme na play off. Doufám, že se dostaneme dál než minulou sezonu.
Co si budeme, můj šálek to není, říká o záskoku v obraně olomoucký Kunc |
Což by znamenalo semifinále, které Mora od svého postupu do extraligy v roce 2014 ještě nehrála.
Je to tak. Ale cítím, že už by tady mohlo být. Myslím si, že mančaft na to určitě máme. Samozřejmě by to byl velký úspěch. A i fanoušci tady by si ho zasloužili.
Na Hané už jste třetí sezonu, přišel jste sem coby dvacetiletý z Brna. V mateřské Kometě pro vás nebylo místo?
V Brně jsem hrál čtvrtou lajnu, ice timu bylo málo. Cítil jsem, že jsem tak na pomezí první ligy a extraligy. Naštěstí si mě vybrala Olomouc, takže jsem zůstal v extralize a byl jsem za to strašně rád, že jsem mohl jít sem. Pořád jsem. Kolektiv tady je super a doufám, že to tak bude pokračovat. Olomouc pro mě byl volba číslo jedna.
Hodně vašich kolegů si pochvaluje právě kolektiv.
Musíme to tady stavět na partě. My sem všichni chodíme rádi, dobrá kabina je základ úspěchu.
Přitom máte mezi sebou i zajímavá jména, ať už jde o Jana Káňu, nebo čtyřnásobného mistra Chmielewskiho. Oba ale letos trápí zdraví.
Když nehrají, chybí, to víte, že jo. Ale výsledky i přes marodku zároveň ukazujeme, že i tak máme silný mančaft.
Hráči Olomouce se radují z gólu proti Karlovým Varům.
Prožíváte vzájemné zápasy s Kometou víc vy, nebo Silvester Kusko, taktéž bývalý hráč Brna?
Máme to nastejno, řekl bych. Vždy před zápasem vypíšeme nějakou motivaci, to máme v kabině dané. Vždycky je chceme porazit, což se nám letos bohužel podařilo jenom jednou. Tím, že se mančaft v Brně dost obměnil, už tam není moc kluků, které jsem znal. Ale je to pořád zápas proti klubu, kde jsem vyrůstal. Vždy je to hezký pocit, když se vracím. Znám stadion, lidi okolo, rád se se všemi pozdravím.
Zpět do Olomouce. S kým se vám hraje nejlépe?
Teď jsem hrál s Navrcem (Jakubem Navrátilem, pozn. red.) a Rokem Macuhem, myslím si, že nám to celkem klape, osobně se mi s nimi hraje dobře.
Když je Rok Macuh na ledě, cítíte se bezpečněji? Přece jen je to známý bitkař, takový pes ochranář.
Je to tak. Takoví hráči v týmu jsou potřeba. Teď vidíme, že Sparta přivedla taky bitkaře, Zacka Kassiana. Rok tak má trochu konkurenci.
Rok Roka. Slovinec pracoval v kavárně a ve skladu, teď je lídrem Olomouce |
V minulé sezoně i v prosinci se stalo, že jste kvůli početným absencím musel nastoupit jako obránce. Proč právě vy?
Trenéři mi řekli, že kdybych náhodou propadl, že to dobruslím, protože mojí doménou je rychlost. Hrát do obrany celkem zvládám, nemám s tím problém, ale úplně v komfortní zóně tam nejsem. Nicméně tím, že jsem tam nastoupil jen na dva zápasy, jsem na to ani nestihl moc myslet. Obránci mají zodpovědnost neudělat chybu, jsou posledním hráčem, ale já nad tím vlastně ani nestihl uvažovat, to byla výhoda.
Kdo byl váš hokejový idol?
No… když jsem vyrůstal, asi Jarda Jágr, snad jako u všech. Postupem času jsem začal sledovat NHL. Teď Connor McDavid je někde jinde, Nathan MacKinnon taky. To jsou mimozemšťani. Všichni tihle hráči, to je vzor pro nás pro všechny.
Olomoucký útočník Rok Macuh se drží pod krkem s pardubickým bekem Davidem Musilem (8).
Jednoho světového hokejistu jste zažil i v předminulé sezoně v dresu Mory.
David Krejčí. Taky je to výborný kluk do kabiny. Výborně zapadl, měli jsme ho tu moc rádi. Sledovali jsme teď v zimě situaci kolem něho, uvažoval o návratu do Česka, ale zdraví mu to bohužel nedovolilo a skončil. Byla radost se na něj koukat. A co nás všechno naučil na ledě… parádní. Jsem rád za ten rok, že jsem ho tu zažil.
A párkrát jste s ním nastoupil i ve formaci.
Vždy mě překvapil plno nahrávkami, co zvládl rozdat. Člověk si myslí, že ho nemůže vidět, ale David má takový přehled, že tu vaši hokejku vždycky najde a dokáže vám nahrát. Naprosto přesně.
Všiml jsem si, že kromě hokeje máte rád také tenis. Souhlasí to?
Takhle, v kabině jsou lepší tenisti. Třeba Silva Kusko je šikovný, ale i Michalu Tomečkovi z juniorky tenis moc jde. Je to pro mě takové zlepšení nálady v letní přípravě, kdy člověk jen dře v posilovně a běhá do kopce.
Po sezoně tradičně míváte tenisový turnaj se sponzory. Určitě si ho užijete ještě letos, smlouvu tu totiž máte až do roku 2026. Co pak?
Pro mě je důležité to, že teď jsem tady spokojený. Město je krásné, pořád to s přítelkyní poznáváme, ještě jsme to nestihli všechno pochodit. A máme na to minimálně ještě dva roky. Na to se soustředím.
