Osmnáctiletý útočník měl neskutečnou radost, že si zahraje extraligu.
„Dozvěděl jsem se to v sobotu. Hodně kluků, kteří už to zažili, mě podporovalo. Řekli mi, jak se na to připravit. Ulehčili mi tu práci, za což jim děkuji.“
Přiznal, že měl problémy v sobotu usnout.
„Emoce ve mně byly, ale věděl jsem, proč tady jdu, proč tu jsem a snažil se chytit šanci.“
První místo bych nepřeceňoval, říká klidně vítkovický Kalus po tvrdém derby |
Tu jste chytil hned svým gólem. Jak vás napadlo vystřelit z takového úhlu?
Zkouším tuhle střelu jak v trénincích i v zápasech za juniorku často. Tak jsem si řekl, že když to funguje tam, proč by to nemohlo vyjít i tady.
Třinecký brankář Kacetl byl natlačený na levou tyč, ale puk mu prošel nad ramenem. Mířil jste tam?
Ano, přesně tak. Předpokládal jsem, že bude spíše čekat přihrávku, a tak jsem to zkusil.
Až se uzdraví Peter Mueller, pustíte ho zpět do sestavy?
(Směje se) Tak to nevím, to je na trenérech.
Příležitost jste dostal i v přesilovce. Nebyl jste nervózní?
Ne, byl jsem rád za možnost hrát v početní převaze mezi tak kvalitními hráči, jaké máme, protože to je to, co mám na hokeji nejraději. Přesilovky, útočné akce, to mě vždycky zdobilo.
Třinec i Plzeň počtvrté prohrály, Kladno zdolalo Hradec. Slaví i Boleslav |
Jak moc vám pomáhá výborný start vítkovické juniorky, která v extralize dosud neprohrála?
Dost, hlavně v sebevědomí. Celý tým jsme získali neskutečnou sebedůvěru. Hodně mi to pomohlo i teď. Sebevědomí je u přesilovek nejdůležitější věc.
Jak dlouho už jste vůbec v Česku?
Osm let, z toho pět let jsem byl v Porubě a tři roky ve Vítkovicích.
Dorazila na váš první extraligový zápas i rodina?
Jsem z Noweho Targu, což je asi sto sedmdesát kilometrů. Zápas stihli, ale kromě mamky a bráchy, kteří také hrají hokej a měli svoje zápasy. Byl tady ale taťka, strejda, bratranec, sestřenice, prostě velká část rodiny a určitě mě podporovali.
Střelecké geny máte po mamince?
To asi ne. Hraje sice hokej za ženský tým Noweho Targu už jedenáct roků, ale gól zatím nedala (usmívá se).
V Třinci už roky působí váš krajan Aron Chmielewski. Stihli jste se pobavit?
Ne, jenom s Alanem (Lyszczarczykem), který pochází ze stejného města jako já, jsme si napsali před zápasem. Popřáli jsme si hodně štěstí a tak...