Stanley Cup získal hned třikrát. K tomu má i titul z památného domácího šampionátu v roce 1985 a stříbrnou medaili z olympijských her v Sarajevu o rok dříve.
Kdyby tehdy pod pěti kruhy nenarazil ve finále na suverénní Rudou mašinu, sdílel by s momentálně už 51letým Jágrem členství v prestižním Triple Gold Clubu. To však bylo v sobotu večer úplně jedno.
Někdejší hokejový útočník Jiří Hrdina hrál během exhibice v holešovické hale za výběr Sparty.
„Že jsme se tu potkali, to je naprosto famózní,“ zářil momentálně skaut Dallasu v NHL, jenž před více než třemi dekádami dělal v sestavě Penguins tehdy dvacetiletému „frajírkovi“ s osmašedesátkou na zádech mentora.
Stihli jste si s Jaromírem něco říct?
Teď akorát na konci. Doufám, že se s ním ještě potkám nahoře na pivu.
Hrdina vyhlíží Jágra, „Gusta“ Havel roli kouče. Sparta začala oslavy 120 let |
Před čtyřmi lety jste ho popíchl v souvislosti s politikou, třeba když se vydal do Číny. Budete i tohle u piva řešit?
Ne, myslím, že je to zbytečné. Názory jsou, jaké jsou, ale nebudeme si tím kazit náladu, k zápasu to nepatří.
Jak jste si ještě jedno utkání v Holešovicích užil?
Nikdy by mě nenapadlo, že ve skoro šestašedesáti letech zažiju deset tisíc lidí ve Sportovní hale a zahraju si takhle parádní zápas. Týmu jsem moc nepomohl, protože jsme s Martinem Hostákem a Davidem Volkem tvořili starší lajnu, ale kluci to zvládli i za nás a pro lidi bylo fantastické, že viděli spoustu skvělých jmen z historie nároďáku i ze Sparty.
Jágr o Spartě: Největší klub u nás. A návrat? Možná po reprezentační pauze |
Na koho jste se vy nejvíce těšil?
Samozřejmě na Jardu a pak na některé kluky ze Sparty, s nimiž se tedy průběžně vidím. Z druhého týmu se hodně vídám s Fandou Musilem na skautských tripech, jelikož on dělá pro Buffalo a já pro Dallas. I na Martina Hanzala jsem se tak třeba těšil.
Probudil ve vás sobotní večer i nějakou nostalgickou vzpomínku? Nebo tohle nemáte v povaze?
Zamyslel jsem se hlavně při české hymně, kdy jsem si vzpomněl na rok 1985. Získali jsme tady titul mistrů světa, porazili ve finálové skupině Rusáky 2:1 i Kanadu 5:3 a dostali zlaté medaile, to mě trošku chytlo. Pak jsem se ale musel soustředit na to, že mi někdo někam ujíždí.
Úspěšné loučení, byť s prohrou Sparty. Holešovická hala viděla i Jágra v obraně |
Přišlo vám utkání hodně fyzicky náročné?
Střídání zase nebylo tolik, protože jsme měli dost hráčů. Až od druhé třetiny, kdy jsme hráli jen čtyři lajny, to bylo trochu náročnější, protože jsme se na led dostávali proti klukům, kteří ve srovnání se mnou byli třeba o pětadvacet let mladší.
V takovou chvíli už asi rozdíl musí být hodně znát.
Fyzička v tomhle věku už není, výbušná síla v nohách taky chybí (smích), ale stejně jsem si to užil a jsem rád, že jsem tu potkal spoustu kluků, se kterými jsem buď hrál, nebo často nastupoval proti nim.
OBRAZEM: Zažila tituly, hrozilo jí bourání. Do holešovické haly se teď vrátí legendy |
A dokonce jste se do duelu vydal postaru bez helmy. Nebál jste se?
Já to u takových zápasů dělám běžně, protože oni na mě pak dávají větší pozor, aby mi něco neudělali. Exhibiční zápasy navíc nejsou o tom, že bych tady někomu chodil do těla. Jen musím dávat bacha, když kolem brány létají puky a hokejky.
