Až jeden ze soubojů v prodloužení úvodního zápasu semifinálové série z hráče Mountfieldu udělal diváka.
V této nechtěné roli tak má za sebou druhý zápas série v Ostravě, který Hradečtí stejně jako ten první vyhráli. A bude tomu tak v sobotu i v neděli – ve chvíli, kdy Mountfield bude poprvé v historii klepat na finálová extraligová vrata. „Rozhodoval jsem se, kde ten zápas budu sledovat. Jestli v televizi, v hledišti, nebo u televize. Nakonec vyhrálo hlediště,“ přibližuje, jak vyřešil dlouho nepoznanou situaci rekordman v počtu extraligových zápasů bez přerušení.
Bylo těžké vydržet v hledišti i proto, jaké drama to bylo?
Bylo, ale nebyl jsem jen tam. Chodil jsem i ke střídačce a v každé přestávce jsem byl v kabině.
Vítkovice - Hradec 2:3P. Hosté zvládli i druhé prodloužení, rozhodl Miškář |
K podpoře týmu, nebo i k radám?
Obojí. Byl jsem tak trochu dalším okem našeho týmu v pohledu na hru a nějaké postřehy k ní jsem měl.
Co ke hře Patrika Miškáře, který, možná překvapivě, nastoupil místo vás ve středu prvního útoku a zápas nakonec v prodloužení rozhodl? Radil jste?
To je příliš silné slovo, ale něco málo jsem k tomu ze svého pohledu řekl.
Víc jste pro tým udělat nemohl kvůli zranění ze závěru prodloužení prvního zápasu v Ostravě. Jak k němu došlo?
Způsobil ho souboj u branky soupeře, ve kterém jsem byl s jedním z vítkovických obránců. Bohužel pak přijeli ještě další dva, kteří se k tomu přidali. Pak už jsem jen slyšel prasknutí.
Tušil jste, že to je vážné?
Nevypadalo to dobře a jasné to bylo na střídačce. Doktor na sval sáhl a hned mi řekl, že mi tam chybí kus svalu.
Konečná diagnóza?
Natržený prsní sval.
Na ledě jste se pak už neobjevil.
Nešlo to. Dokoukal jsem těch asi pět minut prodloužení a pak se mě trenéři ptali, jestli zvládnu nájezd. Bohužel to nešlo.
Jel byste, kdybyste se nezranil?
Asi ano. Stezkovi jsem z nájezdu v této sezoně gól dal. Ale možná dobře, že jsem nejel. Kluci je proměňovali nádherně. (smích)
Léčení podobných zranění trvá poměrně dlouho, jaká je prognóza u vašeho?
Bylo mi řečeno, že minimálně tři týdny. Kdyby se povedlo finále a hrálo se dlouho, tak bych ještě něco stihl. Naději si ale i tak dávám malou, možná nějakých pět procent. Ale zabalit to nechci.
První dva zápasy v Ostravě jste zvládli. Naplněné představy?
Myslím si, že takhle se play off musí hrát. Je to oboustranně ostřejší, jsou v tom emoce a nejen na ledě, ale to k tomu patří. Každý dělá všechno pro to, aby uspěl.
Čárový rozhodčí opět odstrkává Dominika Lakatoše od Radka Smoleňáka.
Po dvou zápasech v Ostravě vaše spoluhráče čekají dva zápasy na domácím ledě. Bude důvod nějak měnit taktiku?
Ne, myslím si, že to bude vypadat stejně. My se v celé sezoně prezentujeme tím, že doma i venku chceme být aktivní, chceme mít víc ze hry. Pomáhá nám to, míváme přece jen víc šancí a při nich se k nám možná občas přikloní i štěstí. Navíc teď nám určitě pomohou diváci, věřím, že nás, v dobrém, vyblázní.
Pokud se jim to podaří, můžete už v neděli slavit postup. Povede se to?
Kdybych na tohle mohl odpovědět... Máme to velmi dobře rozehrané a kdyby se něco takového povedlo, bylo by příjemné mít před finále čas na krátký odpočinek, bylo by to důležité. Takové úvahy jsou ale předčasné, ostatně kdyby někdo před začátkem série uvažoval o tom, že můžeme postoupit ve čtyřech zápasech, asi by si všichni ťukali na čelo. Je to vyrovnané, stát se může všechno a my jsme teprve v půlce cesty, i když zázraky se občas dějí. Uvidíme po víkendu, ale nikdo nemá hlavu v oblacích.
Jste jako tým v úplně jiné situaci, než jste byli před rokem, kdy jste jako vítězové základní části vypadli hned ve čtvrtfinále. V čem je to letos odlišné?
Už v průběhu sezony. Ta loňská probíhala daleko hladčeji, vyhýbala se nám zranění a najednou jsme si před play off nepřipouštěli, i při vší úctě k Mladé Boleslavi, se kterou jsme nakonec vypadli, že by se něco špatného mohlo stát. Vyhráli jsme první zápas, ve druhém vedli 2:0, a pak se to zlomilo a my už nedokázali zareagovat.
A letos?
Bylo to mnohem komplikovanější, už od Ligy mistrů přicházela zranění. Klobouk dolů, jak nám dokázali pomáhat kluci z Kolína, a nakonec se i díky nim v závěru základní části podařila série, která nám hodně pomohla. A také strašák právě z loňska, kdy to nevyšlo. Nikdo to nechtěl opakovat.
