Hřeje ho, že s týmem Rögle získal v nejvyšší švédské soutěži stříbro. Na druhou stranu toho v sezoně příliš neodchytal, a když se naskytla šance k návratu pod Ještěd, rád ji využil.
„Hraju hokej pro emoce, to mi chybělo. Týmově to bylo super, ale hokej je o tom, že hrajete zápasy,“ řekl šestadvacetiletý gólman, který působil v Liberci tři roky jako jednička, ale ve Švédsku byl v poslední sezoně trochu ve stínu.
Liberecký trenér Filip Pešán řekl, že se zařadíte mezi nejlepší gólmany v extralize. Chcete se po roce na severu Evropy znovu ukázat?
Ukázat se není úplně můj cíl. Můj cíl je dodržovat každodenní práci jako ve Švédsku a každý den ukazovat, jaké jsem tam nabral zkušenosti. Ano, samozřejmě chci patřit k nejlepším, ale je to výsledek něčeho, není to cíl. Uvidíme, co bude za tři měsíce, teď je důležitá příprava. Samozřejmě potěší, když o vás někdo takhle mluví, ale je to jen o práci. Člověk si musí všechno zasloužit.
Návrat do libereckého brankoviště. Gólman Kváča po roce skončil v Rögle |
Říkáte, že chcete využít zkušeností ze zahraničního angažmá. Můžete být konkrétnější?
Jednu konkrétní věc vám asi neřeknu. Člověk prostě vidí, jak se pracuje jinde, jak se hráči chovají v těžkých situacích, protože naše minulá sezona ve Švédsku byla specifická. Bylo tam úplně všechno od hlubokých pádů po vzestupy. Je důležité vidět, jak reagovat, když se něco pokazí.
A co se pokazilo v Rögle?
V prosinci nám vyhodili trenéry i manažera, překopala se sestava. Pak jsme vyřadili první tým dlouhodobé části, pak druhý a se třetím jsme hráli finále. Nebyli jsme schopní vyhrát tři zápasy za sebou, pak přišla šňůra deseti výher v play off. Výsledek je ten, že mám doma stříbrnou medaili poté, co jsme v prosinci byli jen pár bodů od sestupu. Nakonec je z toho slušný příběh. Já jsem v play off nechytal, takže jsem měl spoustu času sledovat hráče.
Nemrzí vás, že jste si v play off nezachytal? To byl váš kolega v brance Rifalk tak výborný?
Chytal dobře, to se mu nedá upřít. Po těch změnách trenéři ukázali na něj a mně řekli, že chtějí vsadit na jednoho gólmana. Já tam byl tři měsíce i s cestou a celý tým se v té době trápil. Mrzet mě to nakonec nemusí, mám doma stříbrnou medaili ze švédské ligy, kdo to může říct? Sahali jsme po historickém úspěchu s Rögle, které ještě nikdy titul nezískalo. Z předkola jsme prošli až do finále. Pořád z toho mám husí kůži, nesmírně jsem si to užíval.
Ale určitě jste tam už po roce končit nechtěl…
To samozřejmě ne. Všichni na mně viděli, jak moc chci chytat. Každý trénink jsem odmakal, jak jsem mohl. I když jsme měli volný den, byl jsem hodinu a půl na ledě. Chtěl jsem si skrze tréninky vydobýt, abych šel do zápasu. To nepřišlo, ale nebyl jsem zahořklý, protože jsem věděl, že mě ta práce třeba posune v příští sezoně. Hraju hokej pro emoce, to mi chybělo. Týmově to bylo super, ale hokej je o tom, že hrajete zápasy. Jako když se mnou budete dělat rozhovor, a ten článek potom nikam nepůjde. Chtěl jsem chytat, vedení klubu říkalo, že má Rifalka, a tak jsme se dohodli, že to po roce ukončíme. A pak se objevila šance jít zpátky do Liberce.
Vedla do Liberce přímá cesta, nebo jste řešil i jiné možnosti?
Liberec pro mě byl priorita. Zbytek jsem nechal na agentech a ti se domluvili. Asi byly i jiné možnosti, Finsko nebo další tým v extralize, ale já chtěl zpátky k Tygrům.
Podepsal jste smlouvu na tři roky. Znamená to, že zahraniční kapitolu už jste uzavřel?
To je trošku ošemetná otázka. Liberec mi nabídl smlouvu na tři roky a já souhlasil. Člověk ale nikdy neví, co přinese budoucnost. Na druhou stranu vidím, že se tu něco buduje a chci toho být součástí. Když se udrží základ týmu, můžou se stát velké věci. Kdyby přišlo něco ze zahraničí, úplně bych se nebránil, ale teď chci zase obléknout liberecký dres a zachytat si zápasy.
Přicházíte jako jednička do branky, v posledním roce vám ale vyrostl mladý konkurent Daniel Král. Jak ho berete?
Dan udělal skvělý progres, Liberec jsem ve Švédsku často sledoval a on chytal celou sezonu výborně. Neřekl bych, že jdu do Liberce jako jasná jednička, je to o práci a důvěře trenérů. Myslím, že se od sebe můžeme učit navzájem.
