Nevybočujete-li z davu jako například Jaromír Jágr, dalo by se konstatovat, že pětatřicet let je jakási hranice, kdy většina profesionálních hokejistů končí kariéru.
Výjimky potvrzují pravidlo.
Jednou takovou je i útočník Michal Důras. Vloni vybojoval s Duklou Jihlava postup do extraligy, trenéři o něj již však neměli zájem. Bylo mu tehdy pětatřicet, pověsit brusle na hřebík i přesto ještě nechtěl.
Mezitím se ozvali z nejvyšší francouzské soutěže, konkrétně ze Štrasburku. Důras na nabídku kývl a poprvé v kariéře odešel za hranice. „Chtěli jsme na západ a konečně se to povedlo,“ těšilo ho.
Kdybyste v pár větách měl shrnout, jaký je život ve Francii, co byste řekl?
Musím říct, že jsem tady spokojený. Hokejový život, tréninkový i zápasový rytmus, jsou v podstatě totožné jako všude jinde. Co se týče věcí okolo, když máme volno, snažíme se ho s rodinou využít, abychom poznali Štrasburk a okolí. Věnujeme volný čas hodně výletům.
O Francouzích je známé, že nemají rádi angličtinu. Jak s nimi komunikujete?
Je pravda, že tohle je složitější, že angličtinu moc nemají rádi. V kabině ale máme úřední řeč angličtinu, jelikož to tam je tak napůl – polovina cizinci, polovina Francouzi. Co se týče města, setkal jsem se s tím, že třeba ani na úřadech neumí anglicky. Pak je to složitější. Ale já trošičku francouzsky umím, takže jsme to vždycky nějak rukama nohama dali dohromady.
Prožil jste nějakou trapnou nebo komickou situaci?
Ani ne tak komickou, ale musím říct, že mě hodně překvapilo, že ani v bance jsme nenašli člověka, který by uměl anglicky. U nás jsou většinou na takové pozice přijímáni lidi, kteří umí třeba i dva cizí jazyky. A tady bylo těžké sehnat někoho, s kým by se dalo domluvit anglicky. To mě zarazilo.
Říká se také o Francouzích, že si potrpí na kvalitním jídle, populární jsou třeba sýry.
To je pravda, na jídle si hodně potrpí. Ochutnal jsem toho tady dost za ten rok, včetně sýrů. Musím říct, že celkově je místní gastronomie na vysoké úrovni. Navíc, Alsasko je vinařská oblast, takže i vína jsme s manželkou testovali.
Čili může si hokejista občas dát víno?
Ochutnat ano. Výběr je tady bohatý, něco jsme tedy ochutnali.
Kdybyste měl vypíchnout něco z gastronomie, co vám opravdu chutnalo, co by to bylo?
Konkrétně tady v Alsasku je tradiční pokrm tarte flambée, to je hodně podobné pizze. Na listovém těstě jsou většinou smetana, cibule, slanina... Tohle je jídlo, které v restauracích ve Štrasburku dostanete nejčastěji. Určitě by toho bylo víc. Ale tohle je první věc, která mě napadla, když jste se zeptal.
Já mám Francii také spojenou se společenskou hrou pétanque. Zahrál jste si?
A víte, že ano? Měli jsme před sezonou s týmem dva dny kempování, tak jsme tam s klukama hráli. Jinak se to tady hraje v parcích hodně často.
I tam jste si zahrál?
To ne, tam bych od nich asi dostal. (směje se) Je vidět, že to umí. Hrajou to tady opravdu hodně. I když teď teda ne, v zimě na to není počasí. Ale jakmile je pěkně, vidíte lidi hrát pétanque často.
A když jste hrál proti spoluhráčům na kempu, bylo znát u Francouzů, že byli lepší?
Ani ne. Asi se tomu tolik nevěnují.
Jak byste charakterizoval Francouze jako lidi? Jsou vlídní, nebo spíš odtažití?
Musím říct, že co já jsem se setkal s lidmi z klubu, jsou hodně přátelští. Mimo klub v podstatě skoro nikoho neznáme, takže těžko se mi to soudí obecně. Co musím říct, tak jsou takoví, nechci říct líní, ale nestresují se tolik časem. Hodina tam, hodina sem, to pro ně není žádný stres. Když se s někým domluvíte na sraz a on tam není, nemůžete se tomu divit.
Zmiňoval jste, že ve volném čase cestujete. Která místa vás zaujala?
Snažíme se jezdit po Alsasku. Padesát kilometrů od Štrasburku začínají hory, pohoří Vogézy, teď jsme tam v zimě jezdili často. Hned na začátku je hezký ski resort, kde se děti vyřádí. Jsou to hory okolo třinácti set metrů, čili jak v Česku Krkonoše nebo Orlické hory, abych to přirovnal. Blízko je to také do Německa, kde je pohoří, které mi připomíná Šumavu. Tam jsme taky párkrát byli. A jinak hrady, zámky, ale i okolní města, když na to bylo počasí.
Jak náročné bylo pro vaše děti zvládnout přechod do cizí země?
Jednomu synovi jsou čtyři, druhému teprve rok a půl. Ten mladší to asi tolik nepoznal, i když asi vnímá, že nejsme doma. Ale je úplně v pohodě. Starší do školky nechodí, protože se to nestihlo zařídit. Já jsem tady byl první dva měsíce sám, rodina přijela až začátkem října. Je s námi doma. Je jasné, že mu asi chybí kontakt s jinými dětmi. Ale za měsíc už se vracíme, tak říkal, že se těší za dětmi v Čechách. Ale jinak to zvládl úplně v pohodě.
Snažili jste se, aby se učil francouzštinu?
Když s manželkou chodil na hokeje, tak malinko něco pochytil. Ale spíš se učí doma anglicky.
Nelze se nezeptat na náladu ve společnosti. Jak se podle vás promítly teroristické útoky do života ve Francii?
Je pravda, že Štrasburk je multikulturní město, národnosti se tady mísí. Ale žádný problém, konflikt jsem neměl. Jediné, co jsme tak pocítili, že během vyhlášených vánočních trhů ve Štrasburku – které jsou mimochodem opravdu moc pěkné – byly znát velké bezpečnostní opatření, co se týče vstupu do centra.
Čili hodně ozbrojených složek v ulicích?
Ano. Kontrolovali se příchozí do centra, protože do něj se jde přes mosty. A právě ty byly přes prosinec zavřené. To bylo jediné, kdy jsme si říkali, že to člověk pocítí, že tady jsou zvýšená bezpečnostní opatření. Jinak je vše normální.
Francie je místo proslavené fotbalem, cyklistickým závodem Tour de France, ale nakolik je zde sledovaný hokej?
Sledované to je, ale má to jen svoji komunitu. S fotbalem se to nedá srovnat. Na nás, když je to fakt dobré, přijde patnáct set lidí. Na fotbal je ve Štrasburku vyprodáno každý druhý zápas, chodí šestadvacet tisíc lidí. Rozdíl je tedy diametrální.
Na jiných hokejových stadionech je to podobné, pokud jde o návštěvnost?
Jsou města, kde není fotbal a kde hokej má větší kořeny, speciálně v horách. Například třeba v Grenoblu.
Jak velký je mediální zájem v porovnání s Českem?
Myslím, že ta nejvyšší soutěž je sledovaná dost.
Vysílají zápasy v televizi?
Nemůžu soudit, francouzskou televizi nemám. Ale všechny zápasy se normálně vysílají na internetu. Nejvyšší soutěž je sledovaná dost.
Jak byste okomentoval úroveň místního hokeje?
Těžko říct, jak by obstály nejlepší týmy z Francie v konfrontaci s našimi nejlepšími týmy v extralize. Některé mančafty jsou fakt dobré, třeba Grenoble a Rouen. Oproti tomu jsou týmy jako třeba my, které nemají moc kvalitní mužstvo. Kdybych to měl zhodnotit, tak úroveň místní soutěže bude asi mezi spodkem extraligy a nejlepšími mužstvy první ligy. Tak bych to asi viděl.
Liší se styl hokeje?
Určitě. Styl hokeje je jiný.
V čem?
Řekl bych, že je hodně podobný zámořskému. Je zde hodně frankofonních Kanaďanů, i dost trenérů z Kanady.
V základní části jste skončili poslední, před pár dny vám začaly boje o udržení. Věříte v záchranu?
Kupodivu na to, že jsme skončili poslední, teď máme šanci se zachránit. Dotáhli jsme se na předposlední Chamonix, ztrácíme jeden bod a máme možnost je přeskočit. Čeká nás v podstatě nejdůležitější zápas sezony. Uvidíme, jestli se nám podaří zachránit. Začátek sezony nám utekl. Bylo více faktorů, které k tomu přispěly. Jednak mužstvo bylo nové, a než každý pochopil svou roli v týmu, tak to trvalo. Mezitím byl start soutěže pryč. Dobrý hokej jsme začali hrát až v prosinci, což bylo pozdě.
Nicméně vám osobně se dařilo jak v základní části (12 + 19), tak i teď v play down. Jste se svou produktivitou spokojený?
Určitě. Po odchodu z Jihlavy to pro mě byla nová motivace a jsem rád, že se mi takhle bodově daří. Trenér mi důvěřuje. Z osobního hlediska mě potěšilo, že jsem vyhrál klubové bodování v základní části. Teď ještě kdyby se nám podařilo soutěž zachránit.
Michal Důras
|
V týmu jsou kromě vás také další dva Češi (brankář Jan Chábera, obránce Jakub Šulc – pozn. red.). Nemáte tendenci tvořit českou partičku?
Já si myslím, že integrovaní do týmu určitě jsme, skupinku netvoříme. Je ale pochopitelné, že spolu držíme víc. Tak jako spolu víc drží Francouzi, tři Lotyši a podobně, tak je pochopitelné, že se držíme víc mezi sebou také my. Že bychom ale byli celkově od ostatních odstrčení, to ne.
Hodláte ve Štrasburku zůstat?
Zatím to je tak, že mi po sezoně skončí kontrakt a vrátíme se domů. Taky uvidíme, jak to dopadne. Rád bych ještě, než můj syn půjde do školy, příští rok zůstal ve Francii. Záležet bude na nabídkách.
A smutek z toho, že jste vloni již nedostal šanci v Dukle Jihlava, to je za vámi?
To jsem dávno hodil za hlavu. Měsíc poté, co se to stalo, jsem se na to vykašlal a díval jsem se na to, aby se mi dařilo ve Francii. Byla to pro mě nová motivace, hrát jinde. Na to jsem zapomněl.
Sledujete výsledky Jihlavy?
Viděl jsem nějaké zápasy, co se vysílaly. Jinak sleduju sestřihy, občas si něco přečtu na internetu. Vím, jak na tom Dukla je.
Věříte v záchranu?
Věřím. Podle toho, co jsem viděl, jak hráli, tak ano. Baráž je sice ošemetná, je to zrádné, ale co jsem ji viděl hrát, tak klukům věřím.
Kdyby náhodou angažmá ve Francii pro příští sezonu nevyšlo, chcete pokračovat s hokejem jinde, nebo už máte v hlavě plán, co bude dál?
Zatím jiné plány nemám. Věřím, že ještě nějakou dobu hrát budu. I kdyby to nebylo ve Francii, rád bych hokej ještě hrál. Samozřejmě nejsem nejmladší, ale nechci ještě končit.
