Do Jihlavy se před čtyřmi lety vracel s jasným úkolem: pomoct mateřskému klubu do extraligy. To se sice zkušenému útočníkovi Michalu Důrasovi povedlo, nakonec si však nejvyšší českou soutěž na Vysočině nezahraje.
Pětatřicetiletý forvard se nedohodl s vedením klubu na další smlouvě. „Došlo k tomu poměrně jednoduše, trenéři neměli o mé další služby zájem,“ vysvětlil Důras.
Bývalý hráč Plzně, Mladé Boleslavi, Zlína či Chomutova, který v extralize nasbíral více než pět stovek startů, s podobným verdiktem počítal. „Trošičku jsem s tím kalkuloval. Protože důvěra ve mě už nebyla taková,“ vycítil.
Zkušenému forvardovi, jenž v předchozím ročníku nevynechal jediné soutěžní utkání, možná srazila vaz mizerná produktivita v play-off a baráži. Očekávaný ofenzivní tahoun od poloviny března zažil měsíční půst, během něhož nebodoval v patnácti utkáních v řadě!
„Byla to strašidelně dlouhá série,“ připustil Důras. „Já jsem na to nebyl v kariéře zvyklý, body jsem sbíral vždy. Ale i takové části sezony občas jsou.“
Podle vlastních slov se snažil především nepanikařit. „Prostě jsem věděl, že když budu hrát pořád stejně, jednou se to otočí,“ byl přesvědčený. „Makal jsem pro mužstvo a věřil jsem, že se to obrátí,“ vzpomíná.
V klíčových bitvách o extraligu si nakonec připsal dvanáct startů a v nich dvě asistence. „Samozřejmě mě mrzelo, že těch bodů není víc. Ale to je sport,“ krčí rameny. „Navíc teď už je to jedno. Hlavní je, že jsme postoupili. Každý hráč, ať už byl zraněný, nebo jen trénoval a nedostal se do hry, byl pro nás důležitý,“ je přesvědčen.
Barážové boje nebyly pro Důrase ničím neznámým, prolínací soutěž o extraligu hrál už počtvrté. A hned ve třech případech slavil úspěch: nejvyšší soutěž dokázal udržet s Mladou Boleslaví i s Chomutovem a letos poprvé zažil také postupovou radost. „Oslavy byly velké, postup byl super,“ vzpomíná s úsměvem. „Jsem rád, že se to po té fázi těžkých let povedlo.“
Navíc úspěch s mateřským klubem je mnohem emotivnější záležitostí. „Říká se: koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Samozřejmě, člověk chce vyhrát vždycky. Ale tady je to doma,“ líčí Důras. „Tady jsem začínal, tady budu žít, tady se kluci budou chodit na zimák učit bruslit. Takže tomu se nic nevyrovná.“
Následné rozhodnutí klubu o ukončení spolupráce proto mrzelo o to víc. „Když jsem se před čtyřmi lety vracel, měli jsme za cíl postoupit do extraligy. A samozřejmě jsem si ji tady chtěl i zahrát,“ připouští Důras. „Ale teď už to přebolelo a naopak se těším na zahraniční angažmá.“
To si v kariéře vyzkouší poprvé. A hned bude na hokejové poměry trochu netradiční: hrát bude za Černou hvězdu Štrasburk. „Ve francouzské lize dnes působí dost Kanaďanů, Američanů a i nějací Švédi, takže už to zase tak exotické není,“ usmívá se Důras, který měl nabídky i z dalších zemí. „S rodinou jsme se rozhodovali, co by bylo zajímavé, i co se týče obohacení života. Chtěli jsme na západ, a to se povedlo,“ těší ho.
