Koťátka, štěňátka, morčátka, andulky. Ke všem těmto hravým, něžným a inteligentním domácím mazlíčkům si tvoříme citové vztahy. Ale už vás napadlo pomazlit se s olší, smrkem nebo lípou? Případně 20. října slavit Den stromů?Na první pohled nudný strom se nanejvýš kývá ve větru, a kdo ho objímá, je tak trochu divný. Nebo prostě jen nevidíme pod kůru?
Stromy tu byly mnohem dřív než my. První lesy se na Zemi objevily už asi před 380 miliony let. Lidský rod je zhruba stokrát mladší.
Stromy jsou nejvýkonnější klimatizace, pečujme o ně Fotka třeboňského náměstí z termokamery je názorným příkladem, co listnáče ve městě umí. |
Pravděpodobně nejstarší strom světa, takový olistěný Metuzalém, dnes roste ve švédském národním parku Fulufjället. Jmenuje se Old Tjikko a podle přesného uhlíkového datování je mu 9 550 let. Pokud se tedy průměrný český muž dožije 76 let, tento nenápadný švédský smrk by ho přežil víc než 125krát. Žádný starší samostatně stojící strom zatím nebyl nalezen.
To nic není proti kolonii topolu osikového v okrese Sevier v americkém státě Utah. Skupina 47 tisíc stromů na ploše 43 hektarů má společný kořenový systém. Zatímco kmeny během staletí vyrůstají, zanikají a opět rostou, jejich podzemní část přežívá asi 80 tisíc let.
Zelené Česko? Stromů u nás zdánlivě přibývá
Největším stromem světa je sekvoj z Redwoodského národního parku v Kalifornii. Měří 115,6 metru, tedy skoro jako dvě rozhledny na pražském Petříně. Strom, kterému se říká Hyperion, byl objeven a změřen teprve v srpnu 2006. Nedá se tedy vyloučit, že někde roste jeho vyšší „bratr“.
Kolik roste na světě stromů? Úplně přesně to nikdo neví, ale existují odhady přepočítané ze satelitních snímků. Celoplanetární inventura zveřejněná v září 2015 dospěla k číslu 3,04 bilionu, což znamená 422 stromů na každého člověka na Zemi.
V České republice se provádí národní inventarizace lesů. Plyne z ní, že u nás roste asi 60 miliard stromů. Tedy zhruba šest tisíc stromů na každého Čecha. Je to hodně, nebo málo? Srovnávat naši vlast s pouštními nebo tichomořskými státy, kde stromy moc nerostou, je samozřejmě nesmysl. V Evropě si stojíme docela dobře. Podle webu Letemlesem.cz je zalesněno 34 až 37 % Česka. Přepočteno na plochu to znamená 4,2 milionu fotbalových hřišť nebo 708 700 Václavských náměstí.
Zabijácké stromy Mancinella obecná. V Karibské oblasti roste mancinella obecná, jejíž míza, plody i listy obsahují toxickou látku forbol. Při požití způsobuje těžkou otravu, při doteku silnou vyrážku a puchýře. I zmoknout pod stromem je nebezpečné, protože z něj kape otrávená voda. Domorodci kdysi do výtažku z mancinelly namáčeli hroty šípů. Podobné účinky má ančar jedovatý, strom, se kterým se můžete setkat v Indonésii. V Česku je prudce jedovatý tis červený, ale naštěstí jen při požití. Ovšem pozor, zabíjet může i zlatý déšť. |
Zatímco ve Finsku je zalesněno 73 % a ve Švédsku 68 % území, lesnatost Nizozemska nebo Velké Británie je jen kolem 11 %. Jsme tedy někde uprostřed a podstatný je navíc trend. Ve srovnání s obdobím panování Marie Terezie (1740 až 1780) je dnes Česko dvakrát lesnatější.
A stromů stále přibývá. Za posledních deset let u nás přirostlo 25 800 hektarů lesa, což je 36 857 fotbalových hřišť. Na první pohled kolem nás nepozorovaně probíhá stromová invaze. Katastrofické vize ovšem předpovídají, že to už brzy bude jinak. V Česku valem usychají smrkové lesy. Může za to sice i několik posledních teplých a suchých roků a kůrovec, ale hlavním viníkem jsme my sami.
Smrk jsme totiž v minulosti vysázeli i v nižších polohách. Nemá tam co dělat a není mu tam vůbec dobře. Nedivme se proto, že během příštího čtvrt století smrk z většiny Česka zmizí. Udrží se jen ve vyšších nadmořských výškách.
Neznamená to, že přijdeme o stromy. České lesy se prostě jen změní a smrky v nich vystřídají listnáče. Můžete je pomáhat sázet a přiblížit se tak Jadau Payengovi, přezdívanému „otec stromů“. Tento dnes skoro šedesátiletý Ind začal v roce 1979 vysazovat stromy. Dělal to každý den a natolik usilovně, že za 40 let vznikl jeho přičiněním les o rozloze 550 hektarů.
Kdybychom stromy víc sázeli ve městech, netrpěli bychom takovým horkem jako letos v létě. Pokud má strom dostatek vláhy, funguje jako výkonná klimatizační jednotka. Výpočty ukazují, že vzrostlý listnáč za jediný den odpaří až 400 litrů vody, čímž samozřejmě odvede velké množství tepelné energie.
V horkém poledni je pod stromem až o 3 °C chladněji. A pokud je stromů víc a zeleň je ve městech vhodně umístěna, teplota v jejím okolí se sníží až o
5,5 °C.
To je jen zlomek zajímavostí o našich mlčenlivých souputnících. Přečtěte si knihu Petera Wohllebena Tajný život stromů. Do lesa už pak nikdy nepůjdete se stejnými pocity jako dřív.
Německý lesník na řadě detailů ukazuje, že stromy v žádném případě nejsou nudné kmeny připomínající zkamenělé vojsko. Mají paměť, pociťují bolest, dokážou si vyměňovat informace, varovat se před nepřáteli, navzájem si pomáhat v růstu a pečovat o mladší druhy.
Kořeny stromů tvoří nekonečný a navzájem propojený systém. V podstatě je to podzemní informační vesmír připomínající naši internetovou síť. Co všechno si tam asi ty zdánlivě mlčenlivé kmeny vyprávějí?
