Začátečníci, co pivoňky neznají, mohou být překvapeni jejich životním cyklem.
Rostliny totiž začnou po odkvětu „odcházet“, na zimu se úplně zatáhnou, ale na jaře se znovu objeví. Z půdy vyraší nesmělé nahnědlé lístky, takže pokud jste zapomněli, že někde máte pivoňky, mohli byste je klidně omylem vyrýt.
Jakmile se však nad nimi otevře země, porostou hned jako divé, jako rychlé ferrari, z nuly na sto, od malého lístečku do rozkvětu jim to trvá jen pár týdnů. A kvetou překrásně, hodně oblíbené jsou třeba ty plnokvěté, v barvách od bílé přes žlutou a růžovou po karmínovou.
Pivoňky vytvářejí malé keříky, dorůstají výšky zhruba 60 centimetrů a také potřebují mít prostor do šířky. Nesnášejí přesazování, chtějí své stálé místo, na kterém si mohou v klidu růst a přes zimu odpočívat. Vyberte jim světlé, anebo mírně polostinné stanoviště, ve stínu sice porostou, ale pokvetou bídně.
Zeminu chtějí mít výživnou a lehce vlhkou. Pokud vám nově vysazené pivoňky hned nepokvetou, nevzdávejte to, některé totiž vyženou do květu až další roky. Když hojně vykvetou, bývá někdy dobré květy podepřít, aby vahou neklesaly k zemi. Pokud byste ovšem zasadili pivoňky příliš hluboko, možná se květů nedočkáte.
Pokochejte se nádhernou sbírkou pivoněk v Botanické zahradě hl. města Prahy   |
Keře pivoněk, které snad pocházejí z ráje, budou úžasné samostatně nebo ve skupinách, můžete z nich vytvořit i pás. Počítejte ovšem s tím, že část roku nekvetou, pouze zdobí listem, a pár měsíců dokonce vůbec nebudou vidět.
Dřevitá pivoňka je pořádný keř
Na našich zahradách většinou rostou takzvané bylinné pivoňky, ovšem svou prastarou tradici pěstování mají i dřevité.
Dřevitá pivoňka je pořádný keř. Na našich zahradách většinou rostou takzvané bylinné pivoňky, ovšem svou prastarou tradici pěstování mají i ty dřevité.
Dorůstají do výšky kolem 150 centimetrů a potřebují mít kolem sebe hodně místa. Počítejte s tím tedy dříve, než ji vysadíte. Pro dřevité pivoňky totiž platí dvojnásob, že chtějí své pevné místo.
Jsou to polokeře s krásnými květy, které samozřejmě na zimu nezatahují. V zimním období je ale u země raději překryjte chvojím.
Kde se léčivé pivoňky vzaly?
Odborný název Paeonia pochází z řečtiny a není úplně jasné, odkud se vzal. Hovoří se o jistém Paiónovi, který léčil lidi a po smrti byl prý bohy z Olympu proměněn v pivoňku. Jiný Paión (nebo to byl ten samý?) byl snad vnukem samotného boha Dia, jenže prohrál na olympiádě se svým bratrem boj o vládu nad územím po svém otci Endymiónovi, odešel jinam a jedno území zhruba v dnešní Makedonii a severním Řecku bylo nazváno po něm. Jestli tam rostly pivoňky, těžko říct. Co o nich ale víme jistě, že pocházejí z Asie.
Pivoňky lékařské se využívaly k léčení různých chorob, třeba epilepsie, křečí, dny a migrény. Italský renesanční lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli ve svém Herbáři neboli Bylináři z roku 1561 uvádí: „Tak psali staří lékaři, že pivoňkový kořen již pouhým nošením na hrdle zahání padoucnici.“
Mattioli doporučoval pivoňky i na další neduhy, například pro lepší menstruaci: „Usušený a utlučený kořen pivoňkový, pitý v množství odpovídajícím mandli ve víně, může snadno přivésti nemoc ženskou, zvláště po porodu.Stejným způsobem užívaný krotí bolesti břicha, vyčišťuje žloutenku, polehčuje bolesti ledvin i měchýře, otvírá ucpání jater a ledvin. Naproti tomu pak zastavuje i stolice a zatvrzuje břicho, když se pije v trpkém víně…“
I dnes někteří léčitelé využívají kořen pivoňky lékařské, stejně jako tradiční čínská medicína. Každopádně se pivoňky v současnosti uplatňují také v aromaterapii nebo kosmetickém průmyslu.
