Sedí přirovnání a rčení, která často používáme v souvislosti se zvířaty? Jste pilní jako včeličky?
Celý život včely je jeden velký shon. Pro gram medu musí navštívit asi sedm tisíc květů, během své třicetidenní životní pouti nasbírá suroviny asi na polovinu čajové lžičky medu, tedy necelé tři gramy.
A pokud bychom chtěli kilogram medu? Na ten musí včely v průměru uletět vzdálenost rovnající se 280 tisíc kilometrů, což je přibližně sedmkrát kolem rovníku Země.
Stejně tak je přesné přirovnání, že něco má „jepičí život“. Jepice původem až z prvohor mají v dospělosti redukované ústní a trávicí ústrojí, takže nepřijímají potravu a obvykle žijí pouze jeden až tři dny. Ovšem jejich larvy mohou ve vodě žít i několik let.
Miroslav Brtnický
Když jsme u hmyzu, co taková veš dětská, živící se sáním krve? Může být líná? „Vši, pokud mají potravu, pokud mají co ‚žrát‘, setrvávají na jednom místě, nikam se nepřesouvají. To je možný původ rčení,“ vysvětluje Miroslav Brtnický, zoolog chomutovské zoologické zahrady, která je v Česku nejmladší, ale zároveň má největší rozlohu.
Další parazit je blecha. Proč se říká „šťastný jako blecha“, zoolog netuší. Je možné, že si v minulosti její výskoky do výšky někdo vyložil jako projev radosti.
Jiný pramen uvádí, že dříve se říkalo „šťastný jako blešák v dámské košili“ – ať už tím bylo myšleno cokoliv, přísloví se časem krátilo a zůstalo v dnešní podobě. Mají ho i Angličané, na ostrovech se ovšem říká „šťastný jako škeble“, což je prý spojeno s přílivem. Tehdy mají být totiž škeble nejšťastnější, protože na ně neútočí predátoři.
Mrštný jako lasička
Když se zaměříme na větší zvířata, třeba na slepice, narazíme na rčení „chodit spát se slepicemi“.
„Úsloví se vztahuje k režimu, který byl v minulosti především na vesnicích běžný. Lidé chodili spát brzy, se setměním, a vstávali také brzy, s rozbřeskem. Obdobně i drůbež. Když se setmělo, zalezly slepice do kurníku a hospodář je zavřel, aby se k nim nedostali predátoři,“ pokračuje Brtnický, který predátorem může myslet například lasičku kolčavu.
Také díky ní existuje jedno úsloví – mrštný či hbitý jako lasička. Opravdu je tak šikovná? „Lasička je drobná, ale velmi hbitá a při lovu šikovná šelmička, chovatelé drůbeže a holubů by jistě mohli vyprávět,“ podotýká zoolog, jehož příjmení také může odkazovat na zvíře – buď na medvěda brtníka, ale spíše na význam brtník jako včelař, který se zabýval sběrem medu lesních včel z brtí čili z dutých stromů.
Ty ludro!
Další živočich, vydra říční, se zase latinsky řekne Lutra lutra. A lutra či ludra patří mezi starší nadávky. Jakou má souvislost se zvířetem evropských řek?
„Spíš než souvislost s vydrou se nabízí německý původ slova, jehož význam je potvora, ničema, lenoch i uhynulé zvíře, mršina,“ vypichuje jednu z teorií Miroslav Brtnický.
Jiné „zvířecí“ přísloví zní „lstivý jako had“. Proč se objevuje v Česku i v mnoha částech světa?
„Africké zmije používají při lovu zajímavý způsob – rozkmitají jazyk, který pak připomíná bezobratlý hmyz. Tím plaz přiláká žáby, které pak loví. Obdobnou techniku využívá vzácná zmije pavoučí. Zahrabaná do písku láká svým ocasem připomínajícím pavouka ptáky nebo ještěrky,“ popisuje zoolog s tím, že jeho úvahy nemusejí korespondovat s jinými vědeckými či lingvistickými závěry.
Když zůstaneme v Africe, nabízí se rčení „zařvat jako lev“. „Lvy jsem slyšel řvát v zoologických zahradách. V přírodě svým řevem, který je slyšet velmi daleko, upozorňuje případné vetřelce, že tady je pánem on, často se řev ozývá nad kořistí,“ vysvětluje zoolog.
Kdo má „tulení ruce“?
Když se vrátíme do tuzemských lesů, jeden z jejich obyvatel dal vzniknout přísloví: „Mít hlad jako vlk.“ „Vlčí smečky především v zimě obtížněji shánějí potravu. Když uspějí, jsou vlci už často velmi hladoví a potravu hltají a žerou velmi rychle,“ popisuje Brtnický.
Vzácná zvířata jsou v Česku také orel či rys ostrovid, ve vztahu k lidem se mluví o jejich skvělém zraku. Orel vidí opravdu výborně, na pět kilometrů je schopen spatřit na zemi perličku, svou nejoblíbenější kořist.
A rys? „Je známo, že ten má vynikající sluch i zrak. Velmi dobře vidí do velké dálky, a to i v noci. Když loví, pozoruje kořist nejraději z vyvýšeného místa,“ podotýká zoolog.
Ještě další tvor je v Česku vzácný – sýček. Proč se říká sýčkovat, tedy přinášet špatné zprávy?
„Vzhledem k tomu, že sýček je velmi ohrožená sova, je dnes vzácné ho vůbec uslyšet. V minulosti si lidé jeho houkání vysvětlovali jako lákání na onen svět, mysleli, že sýček je posel smrti,“ vysvětluje zaměstnanec chomutovské zahrady, kde chovají také tuleně.
Ti jsou součástí méně známého rčení „mít tulení ruce“. Co to znamená? „Můj odhad je, že tulení ruce nebo termín ‚tulení nemoc‘ mohl vzniknout tak, že tuleni na rozdíl od lachtanů nemohou podsunout zadní ploutve pod tělo, takže jejich pohyb na souši je relativně pomalý a nemotorný. Význam u lidí je, že nechtějí pracovat – ‚mít ruce dozadu‘,“ popisuje.
V chomutovské zoo mají i opice, o kterých se říká „drzý“ či „chytrý jako opice“. Proč? „Vím, že v některých zoo, kde mají průchozí expozice s opicemi, musí návštěvníci dát své kabelky a tašky do speciálního zavazadla, které je možné zavřít, aby se do něj zvědavé opice nedostaly. Také se ví, že lidoopi mají lepší vizuální paměť než lidé,“ podotýká.
Pes do nepohody
Dvě zajímavosti na závěr. V našem přísloví „leje jako z konve“ sice žádné zvíře nepřipomínáme, ale pokud ho použijí Angličané, řeknou „rain cats and dogs“, tedy „prší kočky a psi“.
Jedna z teorií říká, že úsloví vzniklo v Londýně, kde po velkých lijácích pluly na hladině řeky Temže mrtvolky psů a koček. Podívaná vzbuzovala dojem, že nebohá zvířata spadla z nebe.
Co se týká psů, frazeologismy o nich mají po celém světě. V češtině třeba „psí život, cítit se pod psa, psí počasí, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde, chcípl tu pes“ a další.
Přestože si psa člověk oblíbil a často ho pasoval na domácího mazlíčka či dokonce člena rodiny, minimum přísloví oceňuje jeho kvality, jako třeba „věrný jako pes“. Naopak většina „psích“ frazeologismů je spojena s nepřízní osudu.
