Když se na vás pes podívá „bokem“, může to vypadat, že vás odsuzuje, a nová studie naznačuje, že tomu tak skutečně může být. Výzkumníci z vídeňské univerzity zjistili, že psi dokážou poznat, kdy jim pamlsek člověk skutečně nechce poskytnout, anebo jde jen o hru nebo byl člověk tak nešikovný, že ho nedokázal nabídnout.
Nešikovným psi promíjejí
Podle studie se zdá, že psi jsou k nešikovným smířlivější než ke zlým. Pouze u několika zvířat bylo již dříve prokázáno, že jsou schopna takto sociálně hodnotit člověka, a to včetně šimpanzů, opic kapucínů a afrických šedých papoušků.
Schopnost číst úmysly druhých je ukazatelem vlastnictví „teorie mysli“, o níž se dříve soudilo, že je vlastní výhradně lidem. Teorie mysli je schopnost přisuzovat duševní stavy, jako jsou přesvědčení, záměry, touhy, emoce a znalosti.
Studie ukázaly, že toto chápání záměrů druhých se u lidských dětí rozvíjí ke konci prvního roku života. Psi se však evolučním procesem domestikace přizpůsobili životu v lidské společnosti a naučili se číst naše chování a komunikovat s námi.
V rámci této studie, publikované v časopise Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, chtěli vědci zjistit, zda psi dokážou rozlišit mezi lidmi, kteří jim nechtějí nebo jen nemohou dát pamlsek.
Pokud by se to potvrdilo, znamenalo by to, že psi chápou záměry, které se skrývají za našimi činy, na rozdíl od toho, že se pouze naučili soubor pravidel chování, která spojují naše činy s výsledky.
Zkoumali skoro sto psů
Tým pro experiment získal 96 psů, z nichž každému byl předložen jeden ze dvou scénářů. V obou případech byl pes umístěn na jednu stranu průhledné stěny s malými otvory ve výšce nosu, na druhé straně stál výzkumník.
V případě „nechtěného“ scénáře výzkumník „škádlivě“ pověsil před stěnu kus klobásy a přiblížil se k jednomu z otvorů. Místo toho, aby jej psovi otvorem podal, vytáhl jej z jeho dosahu.
V případě „neschopného“ scénáře výzkumník opět přiblížil pamlsek k otvoru, zatímco pes ho pozoroval, ale „náhodou“ ho upustil dříve, než ho mohl prostrčit. V obou scénářích pak psi museli počkat 30 sekund, než jim byla klobáska podána, zatímco výzkumníci zaznamenávali jejich reakce pomocí osmi kamer, přičemž sledovali psí „řeč těla“.
Autoři zjistili, že když psi zjistili, že mají co do činění z nepřejícím člověkem, daleko méně se na něj dívali. Když však vycítili, že člověk je jenom nešika, navazovali s ním více očního kontaktu a opětně se přibližovali k otvoru ve stěně. Toto chování naznačuje, že i poté, co výzkumník upustil pamlsek, jej stále očekávaly.
Psi také více vrtěli ocasem ve scénáři „nešikovnost“, zejména doprava, což, jak známo, dělají více, když jsou šťastní a uvolnění. Předpokládá se, že je to proto, že vrtění ocasem doprava je doprovázeno aktivací levé části mozku v prefrontální kůře, která zpracovává pozitivní emoce.
„Naše výsledky tedy poskytují spolehlivý důkaz, že psi rozlišují mezi podobnými činnostmi (vedoucími ke stejnému výsledku) spojenými s různými záměry,“ napsali autoři studie pod vedením Christopha J. Völtera.
