Není to poprvé, co má Judita Zajtková za oknem poštolky. „Poštolky už u nás hnízdí podruhé. Poprvé to bylo v roce 2017, tehdy se vajíčka nevylíhla,“ vzpomíná a pokračuje: „Nyní se však vylíhlo všech pět vajíček, takže jsme měli za oknem pět mláďat.“
Jak už to tak bývá, příroda je nevyzpytatelná a známý zákon „přežije jen nejsilnější“ se nevyhnul ani této ptačí rodince. „Bohužel, nejmenší a nejslabší mláďátko nepřežilo, bylo slabé a žilo jen necelé dva dny. U poštolek je však takovýto úhyn zcela běžný,“ popisuje Zajtková.
Poštolky v květináči vzbudily velké ohlasy mezi lidmi, jelikož o nich Zajtková pravidelně píše. „Ozývají se mi lidé z celého světa. Velmi se zajímají o ptačí rodinu a děkují mi, že mohou sledovat, jak mláďata rostou a jak se jim daří,“ popisuje.
Jedno z mláďat museli přijmout adoptivní rodiče
I přes to, že zemřelo pouze jedno mládě, v truhlíku už jsou jen tři ptáčata. „Čtvrtého, nejmenšího ptáčete, se nakonec museli ujmout adoptivní rodiče. Je to poštolčí pár, který našli pracovníci ze Záchranné stanice hl. města Prahy pro volně žijící živočichy v Jinonicích. Toto jediné mládě má zatím jméno – Jon Snow,“ vypráví Zajtková.
O celou rodinku se Judita Zajtková se svým přítelem náležitě starají. „Poštolky dostaly dřevěnou zábranu, aby mláďata nevypadla, jelikož zatím samozřejmě neumí létat a šesté patro panelového domu je docela výška. Také jsme jim pořídili nový a hlavně větší truhlík. Protože je okno orientované na západní stranu a odpolední slunce bývá velmi prudké, dostaly poštolky slunečník, který je chrání částečně i před deštěm,“ popisuje.
Silný déšť byl téměř osudný
Právě déšť tuto poštolčí rodinku v minulých týdnech velmi potrápil. Ani zde však paní Zajtková neponechala nic náhodě. „Ptáčci měli truhlík plný vody, mláďata v ní skoro plavala. Rychle jsme vodu vyčerpali, ale poštolky byly úplně durch. Třásly se zimou a choulily se k nachlup stejně promoklé mamince. Přemýšleli jsme, co teď,“ popisuje dramatickou situaci Zajtková.
Po silném dešti bylo potřeba udržet mláďata v suchu za každou cenu.
„Promočenou hlínu jsme kolem ptáčků vybrali a zbytek vlhkosti jsme nasáli ubrousky. Jenže co s promočenými ptáčaty? Mého přítele napadlo, že nejrychlejším řešením je fén na vlasy. Zapnula jsem ho na nejslabší výkon a pustila na ptáky jemný, teplý vzduch. Chmýříčko jim pomalu uschlo a asi po deseti minutách se přestali třást. Problém byl vyřešen.“
Za dobu, co poštolka Adélka bydlí v truhlíku se svými dětičkami, si na přítomnost rodiny paní Zajtkové velmi rychle přivykla. „Myslím, že nám Adélka již plně důvěřuje. V naší přítomnosti působí klidně, nakukuje do okna a ani otevřené okno ji nevyplaší. Vezme si i maso z tácku, které jí občas nabídneme. Zato samec Matěj, ten je velmi plachý. Sebemenší pohyb v kuchyni ho ihned vyplaší,“ vypráví Zajtková.
Legrační zážitky jsou na denním pořádku
S poštolkami má paní Zajtková i její rodina vskutku o zábavu postaráno. Zodpovědně se snaží, aby se zvířátkům u ní za oknem skvěle dařilo. Spíše než dramatické chvilky s nimi prožívají ty hezké.
Maminka se o své prcky náležitě stará.
S poštolkami se prostě nenudíte.
„Každý den s nimi zažíváme nějaké vtipné situace. Malé poštolky jsou samy o sobě legrační, šlapou si po hlavách, dělají obličeje, snaží se nacpat pod maminčina křídla, i když teď už se tam moc nevejdou – rostou jako z vody,“ popisuje.
Je však jasné, že poštolky nebudou v truhlíku věčně a nebude trvat dlouho a mláďata se rozprchnou do světa. „Po poštolkách se mi bude určitě hodně stýskat. Tajně však doufám, že se příští jaro Adélka s Matějem opět vrátí a vyvedou alespoň tolik mláďat jako letos,“ uzavírá Zajtková.
