Tučňáci se vylíhli brzy na jaře, před pár dny je mohli poprvé vidět i návštěvníci zoo. Patří do jednoho z rodů tučňáků Eudyptes. Jsou to středně velcí tučňáci, tmavě šedí až černí, s bílou spodní částí těla.
Nad očima jim vyrůstají dlouhá ozdobná zlatavě žlutá pera. Zástupci tohoto rodu se pohybují většinu roku na otevřeném moři. Patří ke společensky založeným tučňákům, využívajících rozsáhlého spektra dorozumívacích zvukových signálů.
Video zachycuje matku, která krmí jednoho z malých tučňáků. „V žádné jiné zoo na světě není chov tučňáků tak úspěšný,“ tvrdí Harald Schwammer, který řídí evropský chovný program.
V současnosti malí tučňáci žijí se svými rodiči, kteří je stále udržují v teple a denně je živí předem natrávenou rybou, kterou vyvrhují z vlastního žaludku.
Čtyři z narozených tučňáků už přežívají mimo hnízdo. Pečují o ně pracovníci zoo. „Musíme je krmit třikrát denně, vážíme je a kontrolujeme,“ popisuje Schwammer.
Chovatelský úspěch
Dosáhnout takového chovatelského úspěchu není snadné, vyžaduje to partu zkušených pečovatelů tučňáků a součinnost s odborníky, kteří mají zkušenosti s násadovými vejci.
Poslední studie ukazují, že populace tučňáků „Northern Rockhopper“, jak bývají obvykle označováni v anglosaské literatuře, se od padesátých let minulého století snížila o devadesát procent.
Za jejich obvyklé teritorium se na rozdíl od většiny jejich „bratrů“ žijících kolem jižních výběžků Chille označuje oblast v jižním Atlantiku. Můžete je spatřit v Tristan da Cunha na Ostrově svaté Heleny.
