Podle přírodovědců za to může především pytláctví, legální odstřel v Dolním Rakousku, úbytek vhodných biotopů i střety na silnicích a železnicích.
"V minulých letech již u nás tři menší populace losů zanikly, v dalších dvou je počet zvířat nižší než v osmdesátých letech," uvedla zooložka Pavlína Wiedenová z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Například na Jindřichohradecku se populace losů za posledních třicet let zmenšila o polovinu až o dvě třetiny.
Právě vědci z Jihočeské univerzity formulovali v roce 2010 Záchranný program losa evropského (Alces alces) v České republice. Ve spolupráci s ochranářskou organizací Česká krajina by se nyní měly některé body tohoto programu uplatňovat v praxi. "Ve spolupráci se zahraničními ochranářskými organizacemi budeme například usilovat o omezení lovu v Dolním Rakousku," uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina.
Vymizeli v 16. století
Los evropskýLos evropský je největší příslušník čeledi jelenovitých a na našem území má jeho výskyt především hodnotu kulturní, jako obnovení původní součásti naší fauny. V dospělosti váží samec cca 220–450 kg, délka jeho těla je 2–3 m, výška v kohoutku 180–235 cm. Losi mají roztažitelné spárky s velkou našlapovací plochou pro pohyb v měkké půdě a také dobře plavou. Paroží je lopatovité s hmotností až 20 kg, naši losi ale mívají zpravidla jednoduché parohy bidlovitého typu. |
Na území České republiky vymizeli losi mezi 12. a 15. stoletím, některé prameny uvádějí rok 1570 jako letopočet ulovení posledního losa. Důvodem vyhynutí místní populace byl především lov, ale i další změny způsobené člověkem. Od druhé poloviny 20. století se k nám losi začínali postupně šířit z polské populace. V roce 1957 byl zaznamenán výskyt prvního losa v okolí Ústí nad Labem, krátce na to byl neoprávněně uloven na Teplicku. Losi pak přicházeli na české území ve třech migračních fázích, první byla v letech 1957 až 1966, druhá na konci 60. a začátku 70. let a třetí v polovině let 80. let.
V roce 1973 se na Jindřichohradecku narodilo první mládě. Od té doby se los na našem území opět pravidelně rozmnožuje, do roku 1987 se v jindřichohradecké oblasti narodilo 23 losích mláďat. Losi se postupně rozšířili až na třetinu území České republiky. V roce 1980 byla celková populace odhadnuta na 30 až 50 kusů, z toho 20 až 30 kusů na Jindřichohradecku.
Další silná populace se vytvořila na Českokrumlovsku, na pravém břehu Lipenské přehradní nádrže až po hranice s Rakouskem. První mládě se tu narodilo roku 1977. Zbývající tři mikropopulace se zformulovaly po roce 1985 na Táborsku, Bechyňsku a na Nymbursku.
V osmdesátých letech se růst zastavil
Růst populace se však zastavil a losi naopak začali ubývat, hlavní příčinou bylo pytláctví. Tři mikropopulace zanikly, počty zvířat ve zbývajících dvou populacích klesaly. Kromě pytláctví patří mezi další příčiny odstranění bariér pro migraci zvířat a také snadné získávání výjimek k lovu losů v hraniční oblasti Dolního Rakouska, ale i turistika, zkulturňování krajiny a stoupající zalidněnost oblastí se stálým výskytem losa a další.
Osud populace na Lipně mohou zpečetit některé developerské plány v této oblasti. Významnou příčinou je také nedostatek bezpečných přechodů pro zvěř nad komunikacemi, příčinou 40 procent úmrtí losů jsou střety na silnicích nebo železnicích.
Pro porovnání. Například v Polsku žilo po II. světové válce 18 jedinců v oblasti Augustovského pralesa, v polovině 80. let už žilo ve východním a severním Polsku několik tisíc losů. V současnosti žije v Polsku zhruba 2 800 losů. "Na příkladu Polska je vidět, že při důsledné ochraně je možné tento ohrožený druh zachránit i z velmi malé počáteční populace," uvedl zoolog Lukáš Plánka, další z autorů záchranného programu.
"Výskyt losa evropského je u nás vázán na mokřady a oblasti s vodními plochami s bohatou mokřadní a keřovou vegetací. V oblastech, kde není dostatečné zastoupení těchto dvou biotopů, případně jsou tyto biotopy nedostatečně velké, může dojít k úbytku losů. Pomocí vhodných nástrojů je proto třeba zvětšit rozlohu těchto biotopů, včetně vytvoření porostů měkkých dřevin a bohatšího keřového patra," vysvětluje zoolog Vladislav Mašín, který je spoluautorem studie.
