Chov klokanů Benettových, tedy tasmánského poddruhu klokana rudokrkého, podle čtyřletých zkušeností Daňhela není nijak náročný. Každoročně se mu daří odchovávat mláďata a líbí se mu, jak vylézají mámě z vaku na břiše. Samozřejmě jim k tomu musíte vytvořit podmínky, aby se měli kde schovat. A bez pořádného výběhu se také neobejdou.
Jinak však nejsou nikterak nároční, během roku stráví nejvíc času na pastvě. „V zimě se živí hlavně granulemi. Jinak se pasou, mají rádi seno i tvrdý chleba. Jsou jako králíci,“ popisuje svoje zkušenosti chovatel. I v zimě jeho klokani pobíhají a polehávají venku. České podnebí jim problémy nedělá, jen se podle něj v zimě při krmení neobejdete právě bez uvedených granulí, což ale není nijak zvlášť nákladné.
Povahově je klokan nekonfliktní. „Není nebezpečný, jen při odchytu kope a může i kousnout,“ konstatuje chovatel a vysvětluje, že se musí klokan držet jednou rukou za krkem a druhou u kořene ocasu. Nesmíte ho otočit k sobě,“ varuje v reportáži, kterou s ním o chovu klokanů natočil Playtvak.cz:
Pořizovací cena samice tohoto druhu klokana je zhruba třicet tisíc korun, samec vyjde zhruba na třetinu. Pokud by odchovaná mláďata neprodali, nerozpakovali by se je Daňhelovi prodat na maso či sami sníst, jak to na venkově vždy bylo běžné. Koneckonců, klokaní maso se konzumuje i v Austrálii, v Evropě je považováno za lahůdku.
