První oficiální zmínka o tomto severském plemeni je datována z roku 1635. Předci dnešní jakutské lajky byli po staletí chováni domorodci ze severovýchodního Ruska.
Ti používali lajky především jako psy, kteří jim pomáhali tahat saně s nákladem. Upotřebili je i k pasení stád sobů, dále jako hlídače a někdy, i když spíše zřídka, je využívali i k lovu drobnější zvěře.
Pro domorodce byli jejich psi vždy velmi důležití. Považovali je za právoplatné členy rodiny a chovali se k nim vždy s úctou. V jejich domovině jsou stále využíváni ke svému původnímu zaměstnání.
| Původ plemene: | Rusko (Jakutsko) |
|---|---|
| Účel plemene: | Saňový pes, sportovní pes, společník |
| Další názvy: | Yakutian Laika, Ykustaya Laika |
| Uznání: | FCI skupina 5 |
| Velikost v kohoutku: | U psů 55 až 60 cm, u fen 53 až 57 cm |
| Hmotnost: | Psi cca 22 až 30 kg, feny cca 17 až 25 kg |
| Průměrný věk: | 15 až 17 let |
| Pořizovací cena: | 25 až 30 tisíc Kč |
Toto pracovité plemeno bylo nesčetněkrát popsáno mnohými cestovateli a průzkumníky, kteří lajce dávali často odlišné názvy. Proto v historických spisech nenajdete lajku jakutskou, nýbrž tunguzskou, omonolonskou, alazevskou a mnoho dalších.
V minulém století jí hrozilo vyhynutí. Koncem devadesátých let se ale skupina ruských nadšenců rozhodla tento jakutský poklad zachránit a jejich snaha měla šťastný konec – v roce 2002 bylo plemeno vzkříšeno. V roce 2005 vyšel platný standard a v roce 2019 byla lajka podmínečně uznána ze strany FCI.
Nejčastěji je černobíle zbarvená
V jejím výrazu se mísí elegance s divokou duší seveřana. Je to středně velký pes se svalnatým tělem a silnou kostrou. Jeho kohoutková výška činí u psů 55 až 60 cm a u fen 53 až 57 cm.
Jakutská lajka |
Má bohatou srst s velmi dobře vyvinutou hustou podsadou. Zbarvení srsti může být jakékoliv, ale vždy musí být v kombinaci s bílou nebo může být i čistě bílá. Nejčastěji se můžete setkat s černobílou variantou, která může laikovi v určitém rozložení barev připomínat i border kolii, zejména pokud se jedná o fenu.
U jakutské lajky je výrazný pohlavní dimorfizmus, při kterém se vzhled psa znatelně odlišuje od vzhledu feny. Psi bývají mohutnější a větší, feny naopak bývají jemnější a lehčí.
K jakutské lajce ji přivedla vášeň k seveřanům
První vrh jakutské lajky se v České republice narodil na počátku jara 2020, tedy docela nedávno. Chovatelkou je Veronika Suchá, která vlastní chovatelskou stanici s názvem „With lovely smile“.
Zajímavosti
|
K jakutské lajce přišla díky své vášni pro severská plemena. „Krom tří jakutských lajek doma máme ještě samojedy a malamuty. Tehdy jsem se zajímala i o jiné severské psy, protože mě fascinují svou povahou a chutí do práce. Ihned jsem věděla, že by mi do saňové smečky perfektně zapadla díky svému stylu práce. Také mi přišlo sympatické, že nejsou tak extrémně chlupaté jako například samojedi, protože starat se o samojedí srst je celkem náročné,“ popisuje chovatelka.
Jakutská lajka je jak svým původem, tak i svým charakterem typickým seveřanem. „Jsou zkrátka sví. Ne každému takováto povaha sedne. Nejsou to border kolie, které udělají vše, co chcete, jen proto, že to chcete,“ varuje chovatelka Veronika Suchá.
„Jakutské lajky mají vlastní hlavu, a když zrovna usoudí, že poslouchat nechtějí, tak to prostě dělat nebudou. To však neznamená, že by byly hloupé. Naopak, jsou velmi chytré, člověk by řekl, že až mazané,“ varuje chovatelka před unáhleným rozhodnutím pořídit si lajku jen podle sympatií.
Saňový pes tělem i duší
Lajka je doslova stvořená k tažným sportům. K tahání těžkého nákladu se používala po celou dobu své existence a má to v sobě hluboko zakořeněné.
Množitelé nezahálejíV současnosti se jakutská lajka stává velice populárním plemenem hlavně díky svému roztomilému vzhledu a blankytně modrým očím. Mnoho lidí si lajku pořizuje jen kvůli její kráse a potom jí nejsou schopni dát to, co ke svému štěstí tento pes skutečně potřebuje. Zvýšeného zájmu neváhali využít takzvaní množitelé a zodpovědní chovatelé se nyní bojí o zachování původních vlastností tohoto plemene. |
„K tomuto plemeni dnes neodmyslitelně patří sporty, jako je canicross, scooterjöring, bikejöring, mushing, ale třeba i pulling,“ říká chovatelka Veronika Suchá.
Jakutská lajka však není vedena k rychlosti. V saňovém zápřahu byla vyžadována především vytrvalost a síla. „Na rozdíl od sibiřského huskyho lajka není vhodná na takzvané sprinty, tedy tahy založené na krátké vzdálenosti a rychlosti. Hodí se spíše k tahání nákladu na delší vzdálenosti a v pohodovém tempu,“ vysvětluje chovatelka.
Lajka se ráda učí novým povelům. Dokáže se naučit spoustu různých triků a baví je to, když za to dostanou dobrůtky. Pokud chcete zabodovat, musíte na to jít zkrátka jinak.
Na jakutskou lajku platí u výcviku především pozitivní motivace, trpělivost a klidný přístup. Potom se s ní dají běhat i agility nebo se s ní můžete věnovat klidně i dogdancingu.
Naopak tvrdým drilem u ní ničeho nedocílíte, jen jí způsobíte ránu na její citlivé duši. „Může se s nimi dělat v podstatě jakákoliv psí aktivita. Již zmíněné agility a dogdancing, dále posilování na balančních pomůckách, záchranářství, nose work nebo některé prvky poslušnosti.
„Nic z toho ale většinou není na profesionální úrovni. To by konkrétní pes na to opravdu musel mít vyloženě vlohy,“ vysvětluje Suchá. Dá se taky využít k lovu, nicméně to rozhodně není pes pro vášnivé myslivce. Využití lajky v tomto odvětví je pouze na rekreační úrovni.
Není to pes pro lenochy a nerváky
Jakutská lajka se hodí pouze k lidem, kteří jí dopřejí pravidelné zaměstnání nebo alespoň vydatné procházky v přírodě a sami jsou aktivní, sportovně zaměření a rádi tráví spoustu času v přírodě.
Nejlepší variantou je pak člověk, který má s jakutkou v plánu nějaký tažný sport, například jízdu v zápřahu na koloběžce, kole, káře, saních nebo má v plánu se psem běhat.
Jelikož je jakutka od přírody svéhlavý pes, měla by si ji pořídit trpělivá a pohodová osoba. Naopak naprosto nevhodnými adepty pro toto plemeno jsou lenoši.
„Lidé, kteří jsou nervní, chtějí, aby se pes choval tak, jak páníček píská, nebo ti, kteří plánují poslušnost na profesionální úrovni, by se měli poohlédnout jinde. Ne nadarmo se říká, že seveřany si většinou pořizují lidé, kteří jsou spíše pohodáři, nelpějí na materiálních věcech a nejradši svůj čas tráví o samotě se psy v přírodě. A u jakutek to platí dvojnásob,“ říká chovatelka.
Svoji rodinu upřímně miluje, i když je velmi nezávislá
Tento svobodomyslný, aktivní a práci milující pes je ve skutečnosti velmi citlivý, ač by se to na první pohled nemuselo zdát. Jakutka je oddaná své rodině a chová k ní hlubokou a upřímnou lásku. Ke svému pánovi je obzvláště loajální a snad až stydlivá.
Není to však ten typ psa, který vás bude zběsile olizovat v sevření svých tlapek. Jakutská lajka je pes s kapkou jisté důstojnosti a hrdosti, svoji náklonost vám tedy bude dokazovat kňouráním, vrněním, přitulením, ale především, a to je důležité si uvědomit, vám svoji lásku dokáže svobodou.
Jakutské lajky nejsou tolik vázané na člověka v tom smyslu, že by ho musely mít neustále vedle sebe, ale najdou se i výjimky. Nemůžete je ale nechat jen tak zavřené na zahradě a vůbec se jim nevěnovat, to by opravdu šťastné nebyly.
Baví je s majiteli něco podnikat a občas se i jen tak mazlit (když to samy uznají za vhodné). K vašim dětem bude tou nejlepší psí chůvou a vynikajícím parťákem.
Své oddané srdce má však pouze pro svoji rodinu. Cizí lidé pocítí pouze její odměřenost, nedůvěru a nezájem. Do vašeho domu nepustí žádného záškodníka a vždy vás včas informuje o příchodu neznámé osoby.
Vyžaduje minimální péči o srst
Péče o lajku není náročná. Srst se určitě nemusí česat každý den, navíc má samočistící schopnost, takže když se ušpiní, tak špína opadá a pes je zase „jako nový“.
Další výhodou je fakt, že nezapáchá typickým psím pachem, takže ani časté koupání není potřeba. Co by toto plemeno mělo mít na denním pořádku, je dostatek pohybu a také kontakt se svým majitelem. Nemusíte s ním vyloženě každý den běhat, ale vydatná procházka je pro její štěstí určitě nezbytná.
Přestože obecně jakutská lajka všeobecně netrpí nemocemi, i u ní se mohou vyskytnout zdravotní problémy. „Ke vzkříšení došlo teprve v roce 2002, tudíž se u něj nedělaly žádné zdravotní testy, jelikož jedinců bylo velmi málo. Mohou se u něj tedy vyskytnout například problémy s kyčlemi. Zodpovědní chovatelé již vyšetřují své chovné psy na dysplazii kyčelních kloubů a do chovu vpouští jen zdravé jedince,“ vysvětluje chovatelka Veronika Suchá.
Dále se v tomto plemeni může vyskytnout problém s hluchotou, který může postihnout jedno nebo obě uši. „Chovatelé by měli vyšetřit své psy takzvaným BAER testem, díky kterému se odhalí, zda jedinec slyší na obě uši. I tak se ale může stát, že se narodí štěně s vadou, proto se chovatele vždy ptejte, zda štěňata mají tento test hotový a chtějte vidět potvrzení,“ doporučuje chovatelka.
Může se objevit problém s očima, jde o progresivní atrofii sítnice. Nicméně – zmíněné choroby nejsou tak časté a obecně se jakutská lajka těší pevnému zdraví. Není výjimkou, že se jakutské lajky dožívají velmi vysokého věku, průměrně se dožívají 15 až 17 let.
Současný problém v Česku: Lovecká zkouška jako podmiňující část k uchovnění
V nynější době se podmínky pro vpuštění jedinců do chovu v Česku změnily. Může se tedy stát, že se chov jakutských lajek u nás velmi omezí. U tohoto tažného severského psa je totiž nově povinná zkouška z lovu, na který toto plemeno není primárně určené.
„Člověk, který chce psa na lov, si jakutskou lajku nepořídí, protože na to není tak vhodná jako jiní psi, kteří jsou k lovu přímo určení. A na druhou stranu lidé, kteří chtějí psa na běžnou sportovní aktivitu, se snaží lovecké pudy co nejvíce potlačit, protože při sportu a tahu nejsou žádané, ba dokonce jsou spíše nebezpečné,“ vysvětluje chovatelka Veronika Suchá.
