Několik dnů po vypuštění Sputniku 1 pozval k sobě do Kremlu sovětský vůdce Nikita Chruščov hlavního konstruktéra dálkových raket a nyní i družic Sergeje Koroljova. Je dobře naladěn, první družici hodnotí celý Západ jako obrovské sovětské vítězství a naopak americkou prohru.
„Když jste nám psal o družici, my jsme vám nevěřili,“ přiznává se. „Mysleli jsme si, že fantazírujete, že se chvástáte. Ale teď je to jiné. Blíží se čtyřicáté výročí Velkého října. Nemohl byste, Sergeji Pavloviči, něco vymyslet, čím bychom to oslavili?“ Komunisté vždycky potřebovali oslavit památné dny, v tomto případě bolševickou revoluci z listopadu 1917, nějakým propagandistickým činem.
„Například místo obyčejných signálů vysílat Internacionálu,“ nadhazuje člen politického byra Anastas Mikojan.
Chruščov protestuje: „To ne! Kolovrátek tam nechci!“
„A co kdybychom vypustili družici se zvířetem, s pokusným psem?“ říká Koroljov, jako by ho to právě napadlo.
Chruščov je nadšený: „Ano, pes, živý tvor! Můžete požadovat, Sergeji Pavloviči, všechno, co potřebujete. Ovšem pošlete ho nahoru k výročí?“
Slib, který byl obrovským rizikem
Definitivní rozhodnutí o Sputniku 2 padá 12. října. Koroljov začíná hrát vysokou hru s prvním mužem země. Vždycky mu slíbí nějakou lahůdku, kterou Chruščov propagandisticky využije, a za to má otevřený měšec na své projekty. Jistě, měsíc příprav, to je lhůta vražedná, ale když se do toho okamžitě pustíme, měli bychom to stihnout, uvažuje Koroljov. Původně přece počítal s tím, že pes poletí ve Sputniku 3, takže řada věcí už je hotových.
Skočte si na Lajku do kinaKouzelný animovaný film Aurela Klimta vznikal deset let. A na výsledku je to znát. Vedle formátu 3D má i tři P: je pracný, poctivý a popisný.  Záběr z animovaného filmu Lajka |
První tajemník komunistické strany pověřuje dohledem nad těmito pracemi Frola Romanoviče Kozlova, svou pravou ruku. Ten hned na druhý den svolává poradu ministrů, generálů, Koroljova a jeho nejbližších spolupracovníků.
Hlavní konstruktér povolává v neděli do práce své nejbližší spolupracovníky. Technická příprava takové družice by neměla být žádným problémem. Použijeme systémy už vyzkoušené – rádiovou aparaturu ze Sputniku a kabinku určenou k vynášení psů při výškových letech. Kontejner necháme připoutaný k poslednímu stupni, o to bude lehčí příprava rakety. A k tomu přidáme i některé měřicí přístroje, které dodají astronomové. Hmotnost družice příliš nerozhoduje – standardní mezikontinentální raketa může dopravit na nízkou oběžnou dráhu až tunu a půl. Pokusné zvíře vyberou odborníci z Ústavu leteckého lékařství, kteří s námi spolupracují.
Každé ráno hodnotí Koroljov se svým štábem harmonogram prací. Denně řeší drobné administrativní a technické problémy. Domů se jezdí jenom vyspat. S nemenší vervou pracují i jeho podřízení, stejně jako lidé z průmyslových závodů a laboratoří, které se na tomto projektu podílejí. A každý den podává hlavní konstruktér hlášení náměstku ministra vojenského průmyslu Vasiliji Rjabikovovi, ten Kozlovovi a Kozlov Chruščovovi.
Start Sputniku 2, se kterým Lajka vystoupala na oběžnou dráhu Země.
„Když Koroljov sliboval Chruščovovi, že k výročí stvoří nový kosmický zázrak, chápal, co všechno tím riskuje,“ napsal jeho životopisec Jaroslav Golovanov. „Jenom malinký krůček dělil jeho slib od nezodpovědného dobrodružství.“ Lidé si uvědomují, že když včas vypustí do vesmíru psa, čekají je vyznamenání a peněžní odměny. Jenže když se jim to nepovede, stěží mohou dokazovat, že za nic nemohli, že to nebylo v jejich silách. Jenom někteří z nich vědí, anebo aspoň tuší, že první tajemník ÚV KSSS musí tvrdě obhajovat kosmonautiku před vojáky. Dokonce jim vpálil do tváře: „Politické úspěchy kosmických letů jsou důležitější než vašich deset bojových raket!“
Vydrží čtyři až pět dnů?
Mezitím lékaři vybrali čtyři psy, které urychleně trénují pro tento let. Nebyla to zvlášť vyšlechtěná zvířata, naopak toulaví psi, které dostávali odborníci z odchytové stanice. „Hodili se nám velmi dobře, protože byli velice přizpůsobiví, život se s nimi nemazlil,“ vzpomínal později profesor Oleg Grigorjevič Gazenko, lékař, který se na těchto pokusech podílel. „Byli to moudří a chápaví psi, kteří si vážili dobrého zacházení a byli ochotni pracovat i za kousek chleba. Byli čiperní a ochotní snášet všechny životní těžkosti – cožpak to není ideální materiál k výzkumu? Když si vezmete čistokrevné psy, zjistíte, že jsou rozmazlení.“
Někteří ze psů už dříve absolvovali výpravy do stakilometrových výšek. Jeden však během této přípravy zahynul. Nakonec určují Kudrjavku (Kudrnáček), záložníkem bude Albina. A na Mušce zkoušejí přístroje, které má dostat psí průzkumník.
Lékaři ukládají oba psy každý den vždy na několik hodin do kontejneru, aby si na něj opět zvykli. I na kosmodromu. Kudrjavku usazují na špici rakety už večer 31. září a lékaři u ní drží službu. Potom kabinu zavírají. Nicméně profesor Jazdovskij, který biologickým experimentům velí, umluvil Koroljova, aby ji těsně před startem družice ještě odhermetizovali a dali psovi napít. Pravda, vodu obsahuje připravený zásobník, toto je spíš rozloučení s milým pejskem.
Půltunový Sputnik 2 se šestikilogramovým psem na palubě startuje z kosmodromu 3. listopadu. Během přetížení v průběhu navádění na dráhu se tep a rychlost dýchání psa zvyšují na trojnásobek, ale elektrokardiogram žádné změny neukazuje. Potom se všechny hodnoty velmi zvolna vracejí k normálu.
Model Sputniku 2
Lékaři předpokládají, že Kudrjavka vydrží aspoň pět dnů, ale pokusné zvíře se ve stavu beztíže necítí dobře. Prozradil to Dmitrij Malašenkov z Ústavu lékařsko-biologických problémů v Moskvě až po více než čtyřiceti letech. Telemetrie ukazuje, že se v kabině zvyšuje množství oxidu uhličitého a vlhkost. Po pěti až sedmi hodinách už pes nevykazuje známky života – zemřel na stres a přehřátí. Poletová simulace prokázala, že ho zahubila vysoká teplota v průběhu třetího, nebo čtvrtého obletu.
Sovětské odborníky tento výsledek neskličuje. „Bylo prakticky nemožné vytvořit za tak krátkou dobu vhodný systém kontroly teploty,“ uvedl Malašenkov v roce 2002. Pes přestál start, přetížení během vypuštění a stav beztíže, to znamená, že živý organismus může v těchto podmínkách existovat. Jenom musíme vymyslet lepší klimatizaci kabiny.
Chycení toulaví psi neměli jména, museli jim je dávat jejich noví pánové. První zpráva z Moskvy hovořila o Kudrjavce, druhá o Lindě a třetí o Limončikovi (Citronek) – prozradila po mnoha letech Nelli Ratkevičová v moskevském časopisu Komok. Zpráva tiskové agentury TASS nakonec psala o Lajce. Přitom lajka je název plemene loveckých psů, k němuž tento kosmický cestovatel rozhodně nepatřil. Avšak lajka znamená v ruštině také štěkoun, hafan a podle tehdejšího vyjádření sovětského velvyslanectví v Bonnu prý na ruském severu říkají prakticky každému psu lajka.
CIA: Velkolepé sovětské plány
Lajka na oběžné dráze na titulní straně italských novin La Domenica del Corriere (17. listopadu 1957)
Chruščov září štěstím. Lajka je na prvních stránkách novin, na prvních místech rozhlasových a televizních relací. A samozřejmě s ní Sovětský svaz, socialismus a on sám. Chce dát Koroljovovi druhou Zlatou hvězdu hrdiny socialistické práce, jenže ten dostal první loni za Bajkal, to by bylo moc brzy, proto ho odměňuje aspoň Leninovým řádem. Tři konstruktéři a jeden dělník z jeho OKB-1 se hrdiny stávají. A 500 pracovníků si jde pro nižší vyznamenání a finanční odměny. Všichni v naprostém utajení.
Američané vypouštějí první družici Explorer 1 až následující rok v noci z 31. ledna na 1. února. Předtím 6. prosince 1957 shořel jejich Vanguard s nosnou raketou před televizními kamerami. Obyvatelé technicky nejvyspělejší země světa se zalykali hanbou. Nicméně Explorer 1 na rozdíl od prvních dvou sovětských družic nese palubní přístroje pro vědecký výzkum a může podat zprávy o neznámých pásech záření okolo Země.
Americká CIA, která se už dříve pídila po sovětských kosmických tajemstvích, odhaduje začátkem roku 1958 americkým vládním orgánům nejbližší cíle Moskvy ve vesmíru. Kromě vědeckých družic počítá SSSR ještě s vypuštěním dvaapůltunové kabiny se zvířaty, která se vrátí na Zemi, se špionážními družicemi a s dopravou vědeckých přístrojů na Měsíc. V létě jde výzvědná služba ve svých předpovědích ještě dál: Rusové obletí Měsíc s lidmi v letech 1961–1962, o jejich přistání se pokusí po roce 1965. Ve skutečnosti je to jenom hádání na základě chvástání Chruščova a domněnek západních odborníků a novinářů.
Upravené výňatky z knihy Kolumbové vesmíru – souboj o měsíc (2006)
