Například Zimbabwe už několikrát poslalo do Číny desítky slůňat, teď chce Demokratická republika Kongo platit gorilami horskými z národního parku Virunga přesto, že tyto gorily patří k nejohroženějším druhům lidoopů.
Ohrožené druhy požadované čínskými zoo z Konga |
Současnou vlnu nevole vyvolala žádost dvou čínských zoo o dodání dvanácti goril horských, šestnácti šimpanzů bonobo, šestnácti šimpanzů učenlivých, osmi kapustňáků a dvaceti pralesních žiraf okapi, zaslaná konžskému ministrovi životního prostředí letos v květnu. Záměr doprovází řada nejasností a rozporů, a to nejen s mezinárodními i konžskými zákony, ale i se zdravým rozumem.
Podle platných zákonů totiž není možné takto obchodovat s ohroženými druhy. Až na okapi jsou všechny tyto druhy v 1. příloze seznamu CITES, tedy Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Navíc všechna požadovaná zvířata včetně okapi patří v Kongu k přísně chráněným druhům, takže ani místní zákony jejich vývoz neumožňují.
Nápad odchytit v Kongu dvanáct goril a vyvézt je do čínských zoo by tedy byl zcela absurdní, kdyby nepocházel z hlav ředitelů zoo a nebyl posvěcen konžskou vládou. Jenže vlivní vládní úředníci si občas dokážou zákony i mezinárodní úmluvy ohnout podle momentální potřeby.
Gorily horskéProslavila je Dian Fosseyová, která je koncem 60. let minulého století začala studovat. I díky ní jsou přísně chráněné, takže představa, že by dnes mělo být byť jen jediné zvíře vyvezeno mimo Afriku, je nemyslitelná. Sama Dian svedla těžký boj za záchranu dvou mláďat, která byla v roce 1968 odchycena pro zoologickou zahradu v Kolíně nad Rýnem. Za oběť lovcům tehdy padlo dvacet dospělých goril jen proto, aby se mláďata dostala do zajetí. Dian se jich ujala alespoň na nějakou dobu, aby se vyčerpaná a podvyživená mláďata mohla zotavit. I samotný stres ze ztráty rodiny je mohl zahubit. Doufala, že než mláďata v její péči zesílí, podaří se jí prosadit, aby nebyla odvezena do Evropy. Bojovala za to marně. Coco a Pucker byli převezeni do Kolína, kde po deseti letech oba zemřeli. Během 20. století byly do Evropy a USA dovezeny čtyři gorily horské a žádná z nich se nedožila dospělého věku. |
„Podle pravidel mezinárodní úmluvy CITES lze výjimečně vydat vývozní povolení pro druhy uvedené v příloze 1, ovšem za velmi přísných podmínek: pouze pro účely chovu v zoologických zahradách, pro výzkum či záchranné programy,“ říká Pavla Říhová, vedoucí oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES České inspekce životního prostředí.
„Musí se předem zkontrolovat podmínky příjmového chovu, odchyt musí být povolen, vše musí být legální a hlavně odchyt a vývoz nesmí ohrozit populaci v přírodě,“ vysvětluje Říhová. To vše by se dalo splnit na papíře, ve skutečnosti ovšem nikoli.
Čínské zoologické zahrady Tchaj-jüan a An-ťi Čung-nan nepatří k těm, jejichž chovatelské podmínky by mohly být považovány za příznivé. I když v Číně lze najít vyhovující zoologické zahrady, jsou tu i jiné, které spíše připomínají středověké zvěřince. Tyto dvě, které mají ambice rozšířit své portfolio o takto vzácná zvířata, patří spíše k těm druhým.
Zoo Tchaj-jüan naposledy neblaze proslula, když se po internetu rozšířily záběry vyhublého a podvyživeného lva přežívajícího v malé betonové kleci, s ohlodaným ocasem do krve. A An-ťi Čung-nan je spíš zábavní park než zoo, se zvířaty v těsných klecích, kde lvi a tygři vystupují v cirkusových představeních, hraje hlasitá hudba a kolem je celá řada pouťových atrakcí.
Pro zachování druhu se dělá první poslední
Před několika týdny ochránci přírody s velikou radostí ohlásili, že počet goril horských v přírodě překročil 1 000. Přesněji, že jich dnes žije 1 004. Horské gorily jsou natolik vzácné, že záleží na každém jednotlivém zvířeti. Pokud by se záměr konžské vlády a čínských zoo realizoval, odchyt dvanácti goril by byl pro jejich populaci v přírodě nezpochybnitelnou hrozbou.
Aktuální petice Gorila horská Proti záměru konžských úřadů poslat chráněná vzácná zvířata do Číny vznikla petice, na které každý den přibývají stovky podpisů. |
Totéž platí i pro další požadované druhy zvířat, která vesměs také patří mezi kriticky ohrožené. Šimpanzi jsou nejčastěji ilegálně lovení lidoopi a přestože jich stále ještě v Africe přežívá kolem 300 tisíc, alarmující rychlostí mizí jak oni, tak jejich prostředí, tedy africké pralesy. Ještě hůře jsou na tom bonobové, blízcí příbuzní šimpanzů. Těch žije pouze několik desítek tisíc v malé oblasti jižně od řeky Kongo a ubývá jich stejně rychle jako šimpanzů.
Přesný počet kapustňáků je obtížné zjistit, podél afrického pobřeží jich však není více než deset tisíc. Ohrožuje je nejen ilegální lov, ale i devastace jejich přirozeného prostředí, stejně jako další africké druhy zvířat. Platí to i pro vzácnou pralesní žirafu okapi žijící v rezervaci Ituri, jediné oblasti pralesů v povodí Konga. I jejich počty je obtížné zjistit, okapi žijí velmi skrytě. Vědci odhadují jejich počet ve volné přírodě zhruba na deset tisíc. Jisté je, že jejich počet drasticky klesá. Navzdory ochraně patří jejich maso k nejvíce ceněnému „bushmeatu“. I jejich kůže se pravidelně objevují na trhu.
Horské gorily je obtížné držet v lidské péči
Celá zrůdnost záměru se ukáže v plné síle, když se zamyslíme nad tím, odkud by zvířata pocházela. I v Demokratické republice Kongo jsou šimpanzi a bonobové v lidské péči. Jsou to zvířata, která byla zabavena pytlákům a pašerákům a byla s vypětím sil vypiplána, aby strávila zbytek života sice v zajetí, ale v příznivých podmínkách sirotčinců.
Šimpanzi učenliví
Šimpanz učenlivý
Mládě bonobo
Šimpanz bonobo
Žijí ve své domovině, tedy ve stejném klimatu, mají k dispozici přirozenou potravu stejnou jako v divočině i mnohahektarové přírodní výběhy lesního charakteru. Přesun do čínských zoo by pro ně byl utrpením.
Kde a jak žijí gorily horské?Gorila horská (Gorilla berignei beringei) žije ve dvou oddělených populacích na hranicích Rwandy, Ugandy a Demokratické republiky Kongo. Z celkového množství 1004 jedinců jich 604 žije v oblasti Virunga. O druhé části populace čítající kolem 400 goril a žijící v národním parku Bwindi v Ugandě se někteří odborníci domnívají, že by mohlo jít o samostatný poddruh. Díky souvislému výzkumu, který v 60. letech započala Dian Fosseyová, patří gorily horské k nejlépe prozkoumaným primátům. Žijí v horách, které dosahují výšky až 4000 m, samotné gorily se obvykle pohybují v nižších polohách, nicméně ve vlhkých a chladných vysokohorských lesích. Velikosti jednotlivých tlup se liší, největší pozorovaná skupina měla 65 členů. Skupinu vede jeden nebo více stříbrohřbetých samců, bývá v ní několik mladších samců a samice s mláďaty. Ve skupinách s více samci bývá jeden skutečný vůdce, zatímco ostatní jej podporují a pomáhají mu skupinu chránit. Gorily horské dokážou citlivě spolupracovat a uzavírat koalice, nejsilnější vztahy jsou mezi stříbrohřbetým vůdcem a jednotlivými samicemi. První mládě se rodí obvykle matce ve věku kolem 10 let, interval mezi narozenými mláďaty bývá kolem 4 let. Zvířata se dožívají 30 až 40 let. Gorily horské neohrožují jen pytláci, ničení jejich životního prostředí a nemoci, reálnou hrozbou jsou pro ně i válečné konflikty v oblasti. Přímo v národním parku Virunga se v současné době pohybuje několik nelegálních ozbrojených skupin, které neohrožují jen gorily, ale i strážce národního parku. Při ochraně goril jich tu zemřelo již 176. |
Ale kapustňáci, okapi a horské gorily? Tato zvířata v Kongu v zajetí nenajdete, jediný způsob, jak je získat pro převoz, by byl z volné přírody. V Africe skončil oficiální lov goril pro zoologické zahrady před téměř padesáti lety. A přesto se dodnes otřásáme hrůzou při vzpomínkách na to, jak probíhal.
Gorilí mládě totiž není možné chytit „humánně“ do pasti, nebo jej uspat a sebrat. Jeho rodina jej vždy bude bránit, a tak jediný možný způsob, jak získat gorilu z volné přírody, je stejný, jako v roce 1968 v případě Coco a Puckera (více viz box). Vyvraždit celou rodinu a odtrhnout mláďata od umírajících matek. Představa v dnešní době nemyslitelná.
V národním parku Virunga každý rok umírají strážci, kteří pro přežití goril doslova nasazují vlastní životy. Zjevně si konžská vláda životů svých lidí až tolik neváží.
A i kdyby se transport uskutečnil, šance goril na přežití v zoo by byla minimální. Ze čtyř goril horských dovezených do zoo během 20. století do dospělosti nepřežila žádná. Lze tedy jen těžko očekávat, že by se něco takového mohlo podařit v zoologických zahradách, kde tygři stále ještě cvičí pod bičem krotitele.
Jediné čtyři gorily horské na světě žijící v lidské péči jsou Ndeze, Ndakasi, Maisha a Matabishi, jejichž domovem je sirotčinec Senkwekwe v NP Virunga.
Dnes sedmnáctiletá Maisha byla v roce 2004 zabavena pytlákům, kteří ji dva týdny drželi svázanou v jeskyni a občas ji dali kousek kukuřice nebo cukrové třtiny. Přežila jen zázrakem. Ndasaki našli strážci v roce 2007, když jí byly dva měsíce, jak se stále držela své zastřelené matky. Vyděšené a dehydratované mládě v těžkém šoku strávilo první noc v nepřetržitém lijáku na těle strážce, který ji chránil před zimou i deštěm. V roce 2010 se přestěhovala z těsných klecí ve městě Goma do nově postaveného útulku Senkwekwe spolu s dalším sirotkem, samičkou Ndeze.
Ndeze osiřela při známém útoku na gorily v roce 2007, který spáchali vesničané ilegálně pálící dřevěné uhlí v parku, jak se později zjistilo. Pachatelé doufali, že se jim podaří strážce zastrašit a uvolní si tak prostor pro další ničení parku (níže archivní video z doby, kdy se po pachatelích pátralo).
Za oběť padly čtyři dospělé gorily včetně stříbrohřbetého samce Senkwekwe, podle kterého byl později pojmenovaný nový útulek. Čtyřměsíční Ndeze našli po několika dnech ze všech sil se držící na zádech jejího bratra. Mládě bylo příliš malé na to, aby mohlo přežít v přírodě bez mateřského mléka, a tak ji strážci odchytili a převezli do útulku.
13. srpna 2007 |
Čtvrtou gorilou v útulku byl Kaboko, kterého našli jako tříletého v hotelu Gysenyi, s ošklivou ránou na ruce způsobenou pastí. V roce 2012 Kaboko zemřel na gastrointestinální infekci během útoku rebelů na vedení Národního parku. Stres způsobený střelbou a bombami přispěl k rychlému průběhu jeho nemoci a znemožnil lékařům se o něj včas postarat.
Poslední gorilou horskou, která se dostala do útulku v roce 2013 jako tříletá, je samička Matabishi. Vesničané ji údajně našli v kukuřičném poli a strach z porušení zákona je vedl k tomu, že nález nahlásili strážcům parku, kteří se o ni ihned postarali. Matabishi měla na zádech hluboké zranění pravděpodobně způsobené provazem, takže je reálné, že i ona je obětí ilegálního lovu. Nejspíš se ji pytláci zbavili poté, co zjistili, že prodat gorilí mládě je dost obtížné. Matabisi pravděpodobně žila s lidmi už několik týdnů, protože na ně byla zvyklá a rychle se se strážci spřátelila.
Autorka Jana Hajduchová žije v Nairobi, kde pracuje pro mezinárodní nevládní organizaci EAGLE Network, která se zaměřuje na tzv. „law enforcement“, tedy prosazování zákona. V praxi to znamená, že se snaží odhalovat pytláky a překupníky, kteří nelegálně obchodují s chráněnými zvířaty a produkty z nich. Je členkou Koordinační jednotky, která poskytuje podporu týmům v osmi afrických zemích, které spolupracují s policií, rangery a dalšími vládními i mezinárodními jednotkami při zatýkání pašeráků a následně sledují jejich případy a dohlížejí na řádný průběh soudních jednání.
