Příznivci tohoto plemene však dělají vše, co je v jejich silách, aby se Český horský pes dostal lidem do podvědomí.
Praotec českého horského psa pochází z Kanady
Velmi významným dnem je pro českého horského psa 18. srpen 1977. Tehdy se v chovatelské stanici Třeboň-Kopeček fence slovenského čuvače jménem Galka narodilo sedm štěňátek. Hrdým otcem byl černobílý tažný pes Leif, jež byl dovezen z města Athabaska ležící v kanadské Albertě. Tento záměrný vrh stojí za vznikem dnešního českého horského psa.
Jedním ze stvořitelů plemene, Petr Hanzlík, jež byl později dlouholetým předsedou Klubu českého horského psa, chtěl vyšlechtit vytrvalého, otužilého a nenáročného psa, který by byl univerzální, dobře ovladatelný a vhodný jako saňový pes.
| Původ plemene: | Česká republika |
| Účel plemene: | Tažný, záchranářský, lavinový, hlídací a pastevecký pes, společník |
| Další názvy: | Czech Mountain Dog |
| Uznání: | Neuznané plemeno FCI |
| Velikost: | Psi 60-70 cm, feny 56-66 cm |
| Hmotnost: | Psi 30-40 kg, feny 26-36 kg |
| Průměrný věk: | 10-12 let |
| Pořizovací cena: | 12 000 Kč |
Důvod vytvoření takového plemene byl jasný – chybějící severská tažná plemena v tehdejším Československu a také neúspěch při pokusu zapřáhnutí do saní jiná zde běžně vyskytující se plemena, zejména německé ovčáky.
Plemeno Český horský pes bylo v roce 1984 uznáno jako naše národní, ovšem na mezinárodní uznání FCI stále čeká.
Český horský pes se řadí mezi velká plemena
Český horský pes je velké plemeno mírně obdélníkového až kvadratického rámce. Je dobře stavěný a má dlouhou srst, která je rovná a hustá.
Na hlavě a přední straně končetin je srst krátká.
Její zbarvení je vždy bílé (podklad) s libovolně zbarvenými plotnami. Hlava je zbarvená celá, bílá lysina je povolená. Plotny na těle mohou být rozprostřeny jakkoliv a musí se zde vyskytovat minimálně jedna malá plotna.
Kohoutková výška u psů činí 60–70 cm, u fen 56–66 cm. Orientační hmotnost psů je zhruba 30–40 kg, u fen 26–36 kg.
Malý počet chovných jedinců
Český horský pes je nedílnou součástí života chovatelky Jany Joselové již 17 let. Za tu dobu ve své chovatelské stanici Hvězda Vysočiny odchovala 56 štěňat. O čechohoráčkovi tvrdí, že je pro ni nejlepším plemenem, přestože se k němu dostala úplnou náhodou.
„K českému horskému psovi jsem přišla v roce 1999 celkem netradičním způsobem. Svého prvního ́čechohoráčka ́, respektive fenku, jsem našla vyhozenou ve škarpě v kritickém stavu. Někdo se jí zbavil. V té době jsem netušila, o jaké plemeno jde. Po doslova detektivním pátraní jsem to nejen zjistila, ale dohledala jsem i chovatele a její rodiče. Byla čistokrevná, ale bez papírů. Jeli jsme se podívat na klubovou výstavu, abychom se ujistili, že se opravdu jedná o toto plemeno. No a tam jsme se seznámili s dalšími čechohoráčky a jejich páníčky a do toho všeho jsme se okamžitě zamilovali,“ popisuje chovatelka.
ZajímavostOd samého začátku chovu je k dnešnímu dni (2016 ) v plemené knize zapsáno pouhých 1897 jedinců. Dalo by se tedy konstatovat, že český horský pes je vzácnější než čínská panda velká. |
Během poznávání světa českého horského psa začala Jana Joselová pronikat do jeho tajů a specifik - tedy velice malý počet chovných jedinců a naprosto neznámé plemeno pro většinu lidí.
„Stanovila jsem si jasný cíl – zachovat a rozšířit toto naše nádherné národní plemeno a hlavně jej zviditelnit. Jakákoli propagace plemene je dobrá – je jedno, jestli budete závodit, jezdit po výstavách nebo putovat po krásách naší vlasti s psím kamarádem po boku. Čechohorák všude vzbuzuje zájem, je to velice atraktivní pes,“ dodává paní Joselová.
Univerzální plemeno pro sport i práci
Český horský pes je temperamentní a aktivní pes, který hravě zvládá horské klima. Je to sebevědomý a všestranný psí přítel se smyslem pro humor, který se skvěle hodí pro sportovně založené rodiny.
Vzhledem ke svojí univerzálnosti má úspěch v mnoha psích sportech, zejména v závodech psích spřežení, a pracovních činnostech. Toto plemeno zejména vyniká jako tažný, záchranářský, lavinový, pastevecký, hlídací ale i pouze rodinný pes.
„Je to až neuvěřitelné, ale s choráčkem můžete dělat naprosto cokoli – od běžné turistiky, tahání sání, kola, čtyřkolky, koloběžky, lyžaře přes sportovní kynologii až po tanec se psem. Dále je vhodný na záchranařinu či canisterapii. Řada pejsků má také zkoušky z poslušnosti. Při dobré motivaci jsou nadšeni z jakékoli aktivity,“ vysvětluje Jana Joselová.
S českým horským psem můžete i tančit.
Štěnátka tohoto plemene jsou vskutku neodolatelná.
Kdo je vítaný, toho snáší dobře
Chlupatý aktivní parťák je výborný rodinný společník. Velmi dobře vychází s dětmi. K ostatním psům je tolerantní a s domácími mazlíčky vychází dobře. Cizím osobám nedůvěřuje a na jemu svěřený pozemek je rozhodně nepřivítá „s otevřenou náručí“. Naopak rodinou vítané osoby přátelsky přijímá. „Pokud si ho návštěva nevšímá, za chvíli začne být zvědavý a dalo by se říci až vlezlý,“ dodává chovatelka.
Český horský pes zdědil po svých předcích, kteří nesměli být závislí na povelech svého pána, schopnost zhodnotit různé neobvyklé situace a řešit je po svém, což zjednodušeně znamená, že pes má v těchto chvílích „svoji hlavu“.
„Říkáme jim pes s vlastním názorem. Kdysi se tvrdilo, že jsou špatně cvičitelní, ale opak je pravdou. Byla to spíš vina dřívějšího způsobu cvičení, hodně se trestalo a na to jsou velice citliví, urazí se a dlouho si to pamatují. Ale za pamlsek a pochvalu udělají cokoli,“ doplňuje Joselová.
Vyžaduje minimální péči o srst
Podle chovatelky Jany Joselové je český horský pes naprosto bezúdržbový. „Přijde vám domů koule obalená bahnem, po uschnutí máte psa s křišťálovou srstí. Jen jej nesmíte koupat a šamponovat. To pak ztratí srst tuto samočisticí schopnost,“ upozorňuje.
Tito psi milují pohyb.
Samočisticí srst je u velkých psů vskutku obrovské plus, jelikož se nemusíte namáhat s pracným koupáním, při kterém voda a šampon zůstanou všude, jen ne na psu. Jediné, co je u českého horského psa potřeba, je občasné pročísnutí srsti kartáčem. V období línání je pak potřeba česání častější.
Český horský pes je aktivní a zbožňuje procházky a další aktivity, při kterých ze sebe dostatečně vybije energii. „Milují změny, nové věci, poznávání a zkoumání. Gaučák to rozhodně není, ale pokud jeden den nestihnete procházku, pejsek se vylítá i na zahradě, avšak nesmí se to stát pravidlem. Většina jedinců ráda jezdí autem a taky milují vodu. Velmi též ocení, když mohou jít na chvilku domů, užívají si to,“ objasňuje chovatelka.
Výskyt onemocnění je spíše ojedinělý
„Je to plemeno hodně přírodní, takže i nemocnost je u nich minimální. Problém je, jako u jiných velkých psů, s torzí žaludku, ale i tady jsme ve výskytu spíš pod průměrem,“ vysvětluje chovatelka.
Toto plemeno je tedy celkově zdravé. Co se týká dysplazie kyčelních kloubů, která je častější u takto velkých plemen, její výskyt je ojedinělý. „S dysplazií jsou minimální problémy, poslední dobou se bonitovali samí nulkoví psi.“ popisuje.
