Paní Ladislava dokázala nespokojenost kocoura Bárta dovést až tak daleko, že na ni drsně útočí ze zálohy. Dokonce se v noci bojí chodit po bytě. Neví, kdy se přiřítí Bárt a zasekne jí do lýtka drápy nebo ji kousne.
Ladislava si kocoura pořídila jako půlročního. Byl v pohodě, spal s ní v posteli, ale zhruba po měsíci už jí začal útočit na hlavu, škrábat ji, kousat. V necelém roce ho tedy nechala vykastrovat. Trochu se to zlepšilo, nicméně Bárt je pořád natolik nevyzpytatelný, že majitelka neví, kdy zaútočí. Jeho energii se snaží vybít, každý den si s ním čtvrt hodiny hraje.
Ladislava z toho byla nešťastná, proto požádala o pomoc expertku na chování koček Kláru Nevečeřalovou. I na tu Bárt bezdůvodně vrčel, ale protože ho nechala být a nesnažila se mu vnucovat svoji vůli, stáhl se a odešel, aniž by na ni útočil. A totéž doporučila Klára paní majitelce.
Bárt byl z chování majitelky zmatený, proto byl agresivní.
Ať se mu i nadále věnuje a hraje si s ním, podle možností co nejčastěji. Také poradila, aby Bártovi v bytě přidala nějaké vyvýšené bezpečné plochy, kam by se mohl uklidit, kdykoli chce mít klid. Britské kočky totiž sice vypadají jako plyšáčci, mazlivé ale většinou moc nebývají.
Bárt už sám přijde za paní Ladislavou, třeba k televizi nebo do ložnice.
Když kocourek nebude mít náladu na mazlení, má ho plně ignorovat. I když jsou oba dominantní, prosazování své vůle za každou cenu není cesta. Bárt navíc takovému chování nerozumí, nerozpozná, jestli jde o hru, nebo boj. A také by paní majitelka neměla Bárta tahat a chovat v náruči jako dítě. Jiná kočka by jí za to vyškrábala oči. Bárt ji ale má rád, tak to útrpně snáší.
Klářiny rady opravdu zabraly. Když přijela za Bártem a jeho majitelkou za měsíc, Ladislava už byla bez škrábanců a kousanců. Bárt za ní dokonce sám chodí, když se panička kouká na televizi, nebo s ní zase spí v posteli. Šlo jen o to, aby se oba naučili respektovat jeden druhého. Brzy se také Bárt dočká stromu se škrabadlem a vyvýšeným odpočívadlem, který mu Ladislava nechala vyrobit na zakázku. Pak bude Bárt ještě spokojenější.
Rady dostal i majitel nedůvěřivé Betinky
V rámci pátého dílu již šesté řady seriálu Kočka není pes se dostalo pomoci a cenných rad i majiteli čtrnáctileté fenky Betinky, která na sebe nedá sáhnout. Nechce se od pana Milana nechat za žádnou cenu ostříhat, ani srst, ani drápky. Cení na něj zuby, případně se neváhá ohnat.
Rudolf Desenský radí panu Milanovi, jak přistupovat ke staré fence, která se bojí stříhání srsti i drápků.
Tyto problémy prý přišly až se stářím, do té doby to byla fenka celkem bezproblémová, i když pravděpodobně pochází z množírny. Rodina ji koupila na inzerát jako pudla, vyrostl z ní voříšek.
U psů z množírny bohužel není možné určit původ, neznáte zdravotní stav rodičů, ani jakou měli povahu. To často vede k problémovému chování psa, někdy to přináší zdravotní komplikace. Pan Milan se o tom přesvědčil na vlastní kůži, když ho Betinka pokousala.
Rudolf Desenský radí, aby Milan ve svých požadavcích a tlaku na stárnoucí fenku přibrzdil. Měl by ji stříhat pomaleji, raději po částech než najednou, a přitom se snažit odvést její pozornost od nůžek (či kleštiček na drápky), kterých se bojí. Fenka se nebude tak stresovat a stříhání by pak měli zvládnout ve větší pohodě. Bude to ale chtít k ruce pomocníka.
