I v nevytápěné dílně se můžete v zimě zahřát.

I v nevytápěné dílně se můžete v zimě zahřát. | foto: Profimedia.cz

Když si jen potřebujete přitopit v dílně, volte úspornější infrazářiče

  • 5
Jednou za čas se i v zimním období potřebujete zašít do nevytápěné garáže. Abyste tam nezmrzli, ohřejete se malým přenosným topidlem. Jde jen o to, abyste si při tom nezruinovali rodinný rozpočet platbou za elektřinu.

Pří volbě topidla máte na výběr z několika variant. Buď si vyberete topidlo, které zahřeje vzduch v celé místnosti, nebo takové, které zahřívá vás, předměty v dílně a stěny. Což může být energeticky úspornější. 

Infračervené záření je zářením tepelným a tedy elektromagnetickým, s vlnovou délkou vyšší, než má viditelné světlo, avšak nižší, než záření mikrovlnné. Princip je podobný jako u kachlových kamen.

Co je to sálání?

Sálavé teplo primárně ohřívá všechny pevné předměty ve svém okolí a teprve od nich se sekundárně ohřívá vzduch.

Obdobný princip využívají kachlová kamna sálající při teplotách povrchů 90-150 °C, nebo přední stěny krbových kamen. Keramické a hliníkové infrazářiče se pohybují od 150-400 °C. 

Podstatnou výhodou hlavně při krátkodobém použití je, že teplo začnete cítit prakticky ihned po zapnutí topidla. Ceny se liší, u nejjednodušších přístrojů dáte několik stovek až po pokročilejší za několik tisíc. Ta však mají zabudovanou možnost udržování teploty, například pro chaty a chalupy, kde udržují v místnosti nezámrznou teplotu kolem 5 °C.

Tento princip znáte už z topidel v panelákových koupelnách, dnes se používají hlavně v průmyslových halách, ale vrací se i do interiérů. Mívají příkon okolo 1 000 W.

Podobné použití mívají i pro venkovní použití na terasy, kde „jistí“ tepelnou pohodu při zimní grilovačce. Ty pak bývají trošku dražší, musejí totiž být odolnější vůči povětrnostním vlivům.

Mezi největší výhody se uvádějí hlavně úspory energie. Účinek tepla je citelný prakticky okamžitě, jako kdyby vám do zad začalo svítit sluníčko. Podle dostupných zdrojů se počítá až s 80procentní úsporou v porovnání s klasickým způsobem vytápění při stejné tepelné pohodě.

Kdo chce klasiku

Druhou možností je klasické vytápění, kdy se tepelná pohoda vytváří tím, že se nejprve ohřeje vzduch. Problém je v tom, že k tomu je potřeba daleko víc energie.

Naprostou klasikou je zakoupení přenosného radiátoru. Jeho nevýhodou je vysoká hmotnost a poměrně vysoká spotřeba energie. Tyto nevýhody však vyrovnává vysokou akumulací. Je totiž naplněný olejem, který chladne ještě dlouho poté, co ho vytáhnete ze zásuvky.

Setrvačnost nemusí někomu vyhovovat. Ten bude volit spíš konvekční způsob vytápění. Tato topidla jsou vybavena ventilátorem, který od podlahy nasává studený vzduch a po ohřátí přes topnou spirálu jej vhání do místnosti.

To vzduch ohřeje ve srovnání s radiátorem sice rychleji, ale přináší to i větší víření vzduchu (a prachu) v místnosti, což některým citlivějším jedincům může vadit. 

Některá topidla dokážou zkombinovat oba dva druhy ohřevu: sálavý i konvekční. To znamená, že okamžitě začnou ohřívat člověka, ale přidávají i ventilátor, který rozhání teplý vzduch do celé místnosti, výkon bývá obvykle rozdělen zhruba půl na půl.