Může se ale laik poučit dopředu, jak při zvelebování bytu neudělat zbytečné a drahé chyby? To chce nezávislého architekta, který nezastupuje žádnou konkrétní firmu vyrábějící cokoliv do domu či bytu, řekla jsem si. A na zkoušku vyrazila na večerní Kurz dobrého bydlení architektky Věry Konečné. Ta o chytrém bydlení píše vlastní web a pořádá soutěž na téma bydlení pro studenty architektury.
Věnovat jeden večer a 650 korun radám a tipům k zařizování koupelny a toalety, pokud vás například čeká jejich rekonstrukce, mi přišlo celkem únosné.
U všeho přemýšlejte, to je základ, odnesete si z kurzu
Prostředí designového studia, kde kurz v šest večer začal, bylo noblesní a příjemně strohé. V takovém prostoru můžete improvizovat a kdykoliv cokoliv změnit jen volbou různých doplňků. Jednoduchá betonová stěrka na podlaze, kombinovaná s prvky přírodního dřeva, úložné prostory zabudované ve stěnách za bílými lakovanými dvířky.
Na jednu z úložných bílých stěn přednášející architektka promítala prezentaci, upozorňující na logické principy zařizování obou důležitých místnůstek. Od podlahy po strop rozkrývala praktické rady a tipy, jak na ně pohlížet a řešit je tak, aby co nejlépe sloužily. A jak to dopadá, když se člověk při jejich zařizování nechá unést nesmyslnými módními trendy či líbivým obrázkem z časopisu.
Donuceni jsme byli mimo jiné i k sugestivní představě, kam se odrážejí dopadající kapky moči partnera, když stojí rozkročen na koberečku před toaletou. "A já si o něj tak ráda hřeju na záchodě nohy, je takový zabydlující," pípla mladinká slečna.
Za dvě hodiny bylo jasné, že cílem "koupelnového kurzu" je přesvědčit účastníky názornými příklady, že v koupelně a na toaletě jde především o jednoduchost a funkčnost na dlouhá léta. Pokud tedy nekoketujete s metodou pokus-omyl.
Přímo prostředí studia přitom pomohlo dokumentovat, že méně většinou znamená víc, i svým sociálním zařízením. Tvořila ho stropní sprcha s osvětlením ve sprchovém koutě s vyspádovanou podlahou a obloženém mozaikou, závěsná toaleta a umyvadlo s baterií jednoduchého tvaru. To samé postačí i v bytě, kde nejsou děti, kterým by koupání ve vaně chybělo.
No jo, ale co mám konkrétně dělat já ve své koupelně?
Kurz zdaleka nebyl jen teoretický. Po "nalévárně" došlo na konkrétní rady každému z účastníků. Všichni totiž dopředu věděli, že si mají přinést půdorys vlastní koupelny a připravit si dotazy, s čím by potřebovali poradit. Podle formulací okamžitě bylo jasné, kdo už měl za sebou kurz na kuchyňské či jiné téma.
Téměř další dvě hodiny se konzultovaly různé varianty možných řešení konkrétních prostor, malovalo se o sto šest, padaly další příklady z praxe. Každý byl donucen si uvědomit, že centimetry jsou neúprosné, i když nad náčrtkem budoucí podoby své koupelny můžete mít dojem, že tam všechno, co chcete, rozmístíte v pohodě.
Jenže na umyvadlo prostě potřebujete minimálně 90 cm šířky plus manipulační prostor, na umístění toaletní mísy minimálně šíři 80 cm a podobně. Jsou dány i doporučené rozměry, v jaké výšce by měla být zavěšená toaleta i umyvadlo, ale jste-li extrémně malí či velcí, neměli byste se bát ani nestandardních úprav.
Určitě znáte to utkvělé nadšení pro nějakou úpravu v bytě, do kterého se chcete vrhnout, ať to stojí cokoliv. Já třeba uvažovala o posuvných dveřích zasunovaných do pouzdra mezi koupelnou a toaletou. Kvůli úspoře místa v předsíni. "Klidně si je tam dejte, pokud vám nevadí, že bude ze záchodu slyšet doslova každý prd," dostalo se mi ledové sprchy a vysvětlení, proč posuvné dveře většinou dostatečně zvukově neizolují. Jsem ráda. Zřejmě jsem si ušetřila ztrátu nemalých finančních nákladů, a koneckonců i iluzí.
Z kurzu jsem si nakonec odnesla, že je nutné používat selský rozum, nebát se a nenechat si cokoliv při zařizování či rekonstrukci diktovat od někoho, kdo moji koupelnu (dům, byt, kuchyň, obývací pokoj...) nebude ani platit, ani používat. A mám zcela jasno v tom, že záchodový kobereček mi nesmí přes práh.
