Všichni od dětství slýcháme: Neplýtvej tou vodou! Zhasínej za sebou! Dojez to jídlo, co by za něj daly děti v Africe! Můžeš dojít pěšky, máš snad nohy?! Z těch vět se postupně staly fráze, nad kterými se sotva pozastavíme. Natož abychom se nad nimi zamysleli.
Přitom už toto málo stačí k tomu, aby přírodě pomohl každý z nás. Ale můžeme dělat mnohem víc. Každý z nás a každý den.
Proč budíček? Protože za poslední tři desetiletí ze vzduchu zmizely dvě třetiny létavého hmyzu. Protože od roku 1970 do roku 2012 jsme globálně přišli o 58 % všech obratlovců. Jen počty jedinců lidského druhu se závratně zvyšují.
Dalších změn už jsme si dokonce začali všímat my sami. Na počasí nadáváme víc než kdy dřív, z kalendářů pomalu škrtáme jaro a podzim. Jdeme z extrému do extrému. Horko, mráz, horko, mráz. Neprší, drtí nás sucho. Nejen v létě, ani sněhu moc nenapadne. Uvědomujeme si, že takhle to dál nejde. Jak tedy (za)chránit planetu?
Splynout s přírodou
Kéž bych byl zpátky na Havaji. Tam se mi to ekologicky žilo. Elektřina byla, pokud svítilo slunce a fungovaly solární panely. Slunce svítilo prakticky pořád, solární soustava obvykle také pracovala bez problémů. Dostatečně dobře na to, aby jela chladnička a abychom si mohli večer pustit film. A když jsme baterie vytloukli během dne, šlo se zkrátka spát dřív.
10 TIPŮ NA ZELENÝ ŽIVOT
|
Aspoň se ráno lépe vstávalo hned s rozbřeskem, aby se mohlo pracovat na zahradě. Na zahradě, kde se pěstovalo všechno, co jsme následně konzumovali. Snad kromě piva, vajíček a slaniny. Tyto komodity jsme kupovali jako rozmazlování sebe samých. Výjimečně.
Obvykle jsme si vystačili s tím, co země dala. Tamní odrůda brambor, banány, ananasy, spousta dalšího ovoce, které neumím pojmenovat v angličtině ani havajštině a v češtině pro něj možná název ani není. „Vidíte, tady je ráj. Tady nic nepotřebujete,“ usmívala se Serena, paní domácí.
Její farma opravdu kompletně fungovala na solární pohon, dieselový agregát se pouštěl jen v nejnutnějších případech. Voda se chytala z přívalových dešťů do velkých nádrží, velmi rychle napustila i bazén pro vítané ochlazení.
Jen pro pitnou vodu jsme museli jezdit, tu si obyvatelé městečka Pahoa čepovali z hloubkového vrtu. Paradoxně nedaleko místa, kam se vozil odpad. „Všechen biologický odpad házejte do kompostů pod banánovníky,“ znělo základní přikázání.
S tím nebiologickým byl problém. Z největšího z havajských ostrovů se odvážel lodí na pevninu. A to je drahé. Za jeho produkci se platilo. „Takže se ho prostě vyvarujte.“ Třídilo se všechno. Plasty, papír, sklo, hliník.
Serena žije v souladu s přírodou a možná i díky tomu se jí vyhnuly potoky lávy, které minulé jaro stékaly po úpatí sopky Kilauea všude kolem oné zelené zahrady. „Jsme v pohodě, to je Havaj. Takhle my si tu spolu žijeme,“ smála se na dálku.
Jasně. Ekologický život je v pásmu, kde se teplota celoročně drží v průměru kolem 25 °C, rozhodně jednodušší než v našem prostředí, kde si v zimě musíme zatopit.
Splynout s městem a cestovat s tramvajenkou
Bylo by asi hodně pokrytecké tvrdit, že v České republice se nedá žít minimálně podobně ekologicky. Že se nemůžeme vzdát svého obvyklého komfortu a vymazat svou uhlíkovou stopu. I ty další.
Měl jsem nápad, že si koupím dodávku, namontuji solární panely a budu vegetovat v ní. Vyřešil bych tím otázku cen bydlení ve svém rodném městě, měl bych opravdu jen to, co nezbytně potřebuji a žil bych velmi, velmi ekologicky.
Jsou lidé, kteří to tak mají. Jistý problém vidím v tom, že v dodávce bych těžko měl rodinu, a tak mi to zkrátka nepřijde jako úplně konstruktivní a trvale udržitelné řešení.
Stejně tak jsem se mohl vzdát života ve městě a žít si daleko víc po svém v menší obci či na samotě u lesa. Nicméně ani tím bych asi nezlomil hromadný trend stěhovat se opačným směrem. Takže je načase začít se chovat ekologicky v rámci možností Prahy.
K tomu mi mají pomoci pánové Janové Rovenský a Freidinger z Greenpeace, kteří mě hned v prvopočátku upozorňují: „Jsou opatření symbolická, tak trochu pokrytecká. A pak ta, která dělají opravdu rozdíl. Ale ta se promítnou i do života.“
TIP: Dešťovou vodou lze splachovat i prát |
Je mi to jasné. Bude se po mně chtít více než jen vlastní hrníček na kávu, který si hrdě nosím, abych si krátil ranní cestu tramvají a neprodukoval zbytečné „jednorázové plastové obaly“. Rychle zjišťuji, že pokud si nechci lhát do kapsy, měl bych svůj životní styl změnit. Nebo aspoň zásadně upravit.
Pojďme začít od toho „nejbolestivějšího“. Stop létání. Právě tento způsob dopravy je k životnímu prostředí absolutně nešetrný. Takže sbohem víkendy v blízkých i vzdálenějších metropolích za neodolatelné ceny letenek.
„Na průměrného Čecha připadá deset tun oxidu uhličitého ročně. Dvě třetiny z toho je průmyslová produkce, která se nám rozpočítává,“ informuje Rovenský, přičemž pointa teprve přichází. „Na zpáteční let do New Yorku připadnou tři tuny na jednoho pasažéra.“
Poříďte si domů včely, zvládnou přežít i v panelákuNemáme na mysli včely medonosné, i když i těm se ve městě daří. Ale divoké včely samotářky, kterým stačí vytvořit ty správné podmínky. Ať už na zahradě, na terase, nebo třeba na balkoně paneláku.  Domeček, který s chutí osídlí třeba včelky samotářky, což jsou ideální opylovači pro každou zahradu.  Domeček pro včelky samotářky si můžete sami vyrobit, nebo koupit. Vyplněné chodbičky už jsou obsazené. Nemáme na mysli včely medonosné, i když i těm se ve městě daří. Ale divoké včely samotářky, kterým stačí vytvořit ty správné podmínky. Ať už na zahradě, na terase, nebo třeba na balkoně paneláku. |
Matematika je to poměrně jasná a jasně nepříznivá. „Asi bych kvůli tomu neříkal lidem, že se nemají letět podívat do Ameriky. To je hloupost. Na druhou stranu po Evropě se dá krásně cestovat vlakem,“ pokračuje ekologický aktivista smířlivě.
Budu to muset promyslet. Nějaké pracovní i soukromé cesty do oblak v plánu jsou. Tak snad zaboduji aspoň tím, že se po ulicích metropole pohybuji výhradně po svých či na palubě MHD a ani by mě nenapadlo ničit si nervy v ranní špičce za volantem automobilu.
„S roční tramvajenkou vyjde doprava na deset korun denně. To s autem nikdy nedosáhnete. Já volím kolo, ale to se musím sprchovat a občas nějaký servis, takže i to je dost možná dražší,“ usměje se Rovenský. Schvaluje oba postupy.
Zelená energie a záchody bez cigaretových filtrů
Další proměny by měly nastat ve vlastní domácnosti. „Můžete vyměnit žárovky, ale to je přesně ten symbolický akt. Jo, je to fajn. Ale je taky fajn udělat i něco výraznějšího,“ dostávám se znovu lehce pod tlak.
Prvním opatřením by měl být přechod na zelenou energii. V Česku jsou dodavatelé, kteří ji ve svých tarifech garantují a není to ani dražší,“ říká Rovenský. „Pro mou domácnost to znamenalo, že se snížila uhlíková stopa o nějakých šestapadesát procent.“
TIP: Ekologové radí šetřit vodu čuráním ve sprše |
Pokračujeme v koupelně. Napustit si vanu a každé ráno v ní rozjímat o následujícím dni, abychom ho v ní večer i uzavřeli, to je plýtvání nad plýtvání. Takže rychlá sprcha. Ideálně s perlátorem na hlavici, který ušetří za tři minuty sprchování až čtyřicet litrů vody.
Při větší rekonstrukci je super udělat si systém na využití vody, kterou si například umyjeme ruce. Běžně splachujeme pitnou, to je zbytečné,“ radí Freidinger. Rovenský dodává, že si podobné zařízení za pomoci malého čerpadla a nádrže zbudoval sám. „Vyšlo mě to na dva tisíce, za dva roky se mi investice vrátí a budu v plusu.“
Kompostér do bytu vyrobíte za pár korun. Jako recyklát  Stačí sehnat podobné tři kbelíky s víkem a můžete si vermikompostér sami vyrobit. |
S vodou se váže ještě jeden zásadní problém. „Nikdy bychom neměli do záchodu házet nic, co může být škodlivé. Žádné léky, žádnou chemii. Například cigaretové filtry jsou opravdu nebezpečné. Když se vylouhují, je to prudce jedovaté,“ varuje Freidinger.
Cokoli do kanalizace pošleme, to se nám obratem vrátí v řece. Že denně pijeme mikroplasty z peelingu a dalších věcí, to už je potvrzená věc. Nákup šetrných pracích prostředků se tedy počítá do plusových bodů. Mimochodem, na jednoho Pražana vyjde 107 litrů vody denně. Pitné vody. Kolik z toho množství opravdu konzumujeme?
Stejné je to s produkcí odpadu. „V recyklaci jsme velmi dobří,“ chválí Freidinger Českou republiku. „Stejně tak jsme si zvykli nosit na nákup látkovou tašku, vzít si vlastní nádoby a nepoužívat jednorázové obaly.“
Biologicky rozložitelná složka tvoří většinu odpadu. Zbytky potravin,zkažené ovoce či zelenina. Slupky od brambor nebo mrkve. To vše patří do kompostérů či do hnědé popelnice.
Co se zlepšit na tomto poli dá, je nakládání s biologicky rozložitelným odpadem. Neměl by skončit jen tak na skládce, potažmo ve spalovně. Ideální je hodit ho na kompost, i do městského bytu lze pořídit či vyrobit zdařilé žížalovníky. Zkusím.
„Zároveň je fajn dívat se na stopu jednotlivých potravin. Je pochopitelně lepší jíst něco z biofarmy ze sousedství než jídlo dovezené přes polovinu zeměkoule,“ shodují se oba ekologové. A mají ještě jeden zajímavý pohled.
Všechno souvisí se vším, takže i šetření vodou se dá velmi pomoci úpravou jídelníčku. „Například na produkci jednoho kilogramu hovězího masa je potřeba přes patnáct tisíc litrů, na tabulku čokolády dva a půl tisíce. Pro porovnání: na kilo brambor je to dvě stě padesát litrů,“ počítá Freidinger.
Znovu to není tak, že by se z nás měli stát z minuty na minutu vegani. Nicméně redukce masa ve prospěch luštěnin je dobrým krokem pro zdraví i pro přírodu.
Hlavně nenaletět, pozor na zelené vymývání mozků
O tom, jak moc jí leží na srdci osud modré planety, se nás snaží přesvědčit nejedna firma. Chovat se ekologicky se naštěstí stalo v posledních letech módou, nicméně ne každý to myslí úplně vážně.
„Pokud někdo dá název tarifu zelený a pumpuje do něj elektřinu z tepelných elektráren, pak na tom není zeleného vůbec nic,“ zlobí se Rovenský. Takzvaný greenwashing je na svém vrcholu a je potřeba rozlišovat reklamu a realitu.
„Moje oblíbená značka oblečení mi například dává doživotní záruku, když jdu na její e-shop, tak se mě ptá, zda opravdu potřebuji dnes nakupovat. To je hodně dobrý přístup,“ přidává se Freidinger s vlastní zkušeností.
Pokud ovšem budeme nakupovat polyesterová trička na jedno použití, protože třikrát ročně vyjde nová letní kolekce, těžko to vynahradíme absencí plastového brčka v drinku. „Jak říkaly naše babičky: Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné a nekvalitní věci.“
Ať už si z výše uvedených opatření vezmeme k srdci cokoli, byť zlomek, matička Země to jistě ocení.
