Belgičan Maxime Fannoy se hrbí u jídelního stolu a soustředí se, aby jeho model z plastiku vypadal co nejrealističtěji. „Je to útěk. Když stavíte stavebnici nebo scénu, opravdu se do toho ponoříte,“ říká Fannoy. Všechno ostatní v té chvíli pro něj ztrácí svůj význam a v současné situaci permanentní pandemické můry je to skutečná pomoc.
Jako kdyby v tu chvíli pro něj obživla dávno zapomenutá zábava jako ze staré školy. Říká k tomu své heslo: plastikářskou terapií proti pandemickému blues.
Podobným koníčkem se baví a podobné pocity zažívají stovky a tisíce dalších lidí. Jedním z nich je i sedmdesátiletý důchodce Guy Warein z Francie.
Mladí i staří. Hlavně překonat úzkost a nudu
Oba dva mají však podobný příběh. Mladší Belgičan léta shromažďoval modely ve skříni a dlouho si na ně nedokázal najít čas. Kupoval je jen proto, že mu připomínaly dětství.
Pracuje jako obchodní vývojář a hodně cestoval. Až pandemie ho přinutila nechat rušného života a pracovat z domu. Těsně před uzavřením obchodů se zásobil štětci a barvami. Začal sérií závodních vozů v měřítku 1:24, pak si troufl na tank Tiger a nakonec na celou diorámu, kterou se pochlubil i na sociálních sítích.
Jeho snahou je, aby výtvory dosáhly co největší reálnosti včetně dokonalých barev i zvětrání kovů. Diorámě věnoval 50 hodin práce.
„Obvykle začínám večer kolem osmé a končím kolem jedenácté,“ říká Fannoy. „Už nemohu dělat věci jako dřív. Co mám dělat? Vyndám tedy rozpracovaný model a dělám na něm. Nakonec je to moje žena, kdo přijde a vytáhne mě z tohoto mini světa, ve kterém žiji,“ popisuje.
Francouz Guy Warein je už v důchodu. Měl trochu jinou motivaci. Vytáhl z půdy modely, které zdědil po tchánovi. Vlastně ho „rozhoupal“ šestnáctiletý vnuk. Když byl na návštěvě, řekl mu: „Pojď, dědo, co kdybychom rozpohybovali ty staré modely?“
Vlastně tak inicioval setkání dvou generací, kdy oba dělají věci společně. I mladí jsou už unaveni ze sezení před televizí, u počítače nebo mobilního telefonu.
Opravili tedy lokomotivy a kolejová vozidla v měřítku H0 a vyčlenili místnost pro kolejiště, které si sami navrhli. Tato aktivita pomohla nejen vnukovi, ale hlavně i Wareinovi, bývalému pedagogovi a obecnímu radnímu, zpříjemnit období pandemie a zahnat úzkost.
Podle plastikového modeláře Martina Benka (rozhovor s ním najdete zde) je to individuální. „Záleží hlavně na práci, kterou dělají. Mám kamarády, kterých se covid nijak nedotkl, pracují stejně jako před tím. Ale taky ty, kteří museli přejít na home office, nebo dokonce prodělali karanténu. Sedět u televize se jim už brzy začalo zajídat, a tak se vrhli do toho, na co předtím jenom kradli vzácný čas,“ popisuje.
Výrobci a prodejci mají žně
Například britská značka Airfix prodává plastové soupravy pro ikonické bojové letadlo druhé světové války Spitfire, ale i další modely letadel, aut či lodí a její příznivci ji znají i u nás.
Další značka Hornby se dokonce stala opět ziskovou a zaznamenala prudký nárůst prodeje. „Musel jsem nechat letecky přepravit 10 tisíc stavebnic z továrny v Indii, když zásoby poprvé v 71leté historii společnosti došly,“ líčil Lyndon Davies, generální ředitel Hornby.
Stěžovat si na nedostatek práce nemůže rozhodně ani Filip Nevečeřal z jednoho z našich největších e-shopů s modelářskými potřebami Mn modelář.
„Vidím to na prodejích stejně. Hodně starších lidí se k tomu vrací a navíc přibývají i mladí. Když jsem mluvil se zákazníky a ptal se jich, tak teď mají víc času. Buď se u nich v podniku omezila výroba, jsou na home officu nebo v karanténě nebo třeba jen přestali chodit do hospody,“ říká.
„Počítač nebo televize vás na chvíli zabaví, ale brzy začnete hledat něco dalšího. A modelařina je přesně ta činnost, která vás jen tak neomrzí a vystačí vám na dlouhou dobu,“ říká. Statistiky si nedělal, ale podle jeho slov během loňského roku je klidně možné, že prodeje stouply až o dvacet procent.
Čeští modeláři přivezli z britského Telfordu 75 medailí:
17. listopadu 2019 |
