„Jsme odpočinutý, už mi to chybělo. Věřím, že jsem udělal dobrý krok. Už bych potřeboval nějaký úspěch.“
Z volejepodcast iDNES.cz |
Na první zápas na lavičce Prostějova bude chtít Kučera rychle zapomenout, porážka 0:4 na půdě béčka Sparty nepovzbudí. „Potenciál týmu se mi zdá dobrý. Vize nového stadionu mě lákala. S Jirkou Balcárkem jsme spolu hráli,“ vysvětluje někdejší obránce bundesligového Bielefeldu, proč kývl na vábení nového sportovního manažer Prostějova.
Jak sigmácká legenda vzpomíná na své předchozí trenérské štace?
Znojmo
„Každý mi podsouvá, že jsem neměl úspěch, ale ve Znojmě jsme uhráli třetí místo, to byl solidní úspěch. Kdyby lidé věděli, s jakými financemi dělal Ota Kohoutek Znojmo, jaké peníze brali hráči, a co dokázali ve druhé lize, kde je přefrčely jen Karviná a Hradec, které byly o level jinde, co se týče zázemí a hráčů. Byl jsem vyhlášen nejlepším trenérem druhé ligy hned na mé první štaci. Posunulo mě to.“
Baník Ostrava
„Považuji si, že jsem mohl trénovat takový klub. Hodně známých mi teď řekne, že jsem přišel v nesprávný čas. Nevím, ale v Baníku se i po mně vystřídalo trenérů neskutečně, pořád si to nesedá. Měl jsem nabídku ze Zlína a Jihlavy, ale Baník se neodmítá. Možná to bylo velké sousto, ale šel bych do toho znovu, jen některé věci bych udělal jinak,“ uvažuje Kučera.
Do bundesligy po třicítce. Sci-fi! Kučera má padesát a vypráví |
„Lepšího šéfa než je Vašek Brabec v českém fotbale neznám, výborný chlap, co řekne, to platí. Poklad Baníku, závidím. Řekl, že mám balík na posily, nebyl malý, ale my ho nevyužili, to byla má chyba, měl jsem na to víc tlačit s Dušanem Vrtěm. Rozjednaný byl Hronek, Honza Baránek, Frydrych, Ščuk, zajímavá jména, ale podařilo se nám dotáhnout jen Baroše, Poznara a Šindeláře. Horko těžko tým postoupil do ligy, kde už to bylo těžší. Zažíval jsem krušné chvíle, vnímal jsem tlak fanoušků, člověka to strašně žere, nikde jsem nechodil, nic mě nezajímalo, byl jsem pohlcený. Po zápase s Boleslaví jsem nabídl Vaškovi Brabcovi rezignaci, nepřijal ji, že posílíme. Přišli zajímaví hráči - Fillo, Fleišman, Laštůvka, ale já už byl na hraně, sehrát tým za měsíc se mi nepodařilo, hned první kolo se prohrálo se Slováckem. Tlak fanoušků je tam abnormální. Dokážu si už představit tlak ve Spartě, Slavii, trenér s tím musí umět žít.“
Proč v Baníku skončil? „Položil jsem to sám. Měl jsem smlouvu ještě na dva půl roku, ale když vidím, že to bylo špatně i z mé strany, rezignaci musím nabídnout. Lidi si mysleli, že to dělám pro peníze, to zamrzí, ale já si něco vydělal v Německu a nejsem na tom závislý. Do dneška mám na Baníku velice korektní vztah. Vinu jsem bral na sebe. Baníku budu přát, aby se dostal do pohárů a vyhrál nějakou trofej. Mrzí mě to, chtěl jsem tam úspěch, doma ve Viganticích je 99 procent baníkovců, ani jsem pak mezi ně moc nechodil, těžké období,“ vysvětluje svůj konec.
Z VOLEJE: Jak jsem pláchl Maldinimu. Za Ronaldem mě vzal Ferguson, líčí Jun |
Jihlava
„Převzal jsem tým po Martinovi Svědíkovi a skončili jsme na stejném místě jako Martin. Hráli jsme barážový zápas o ligu s Karvinou. Ten úspěch nám utekl mezi prsty (Jihlavu výrazně poškodili rozhodčí Milan Matějček a Martin Nenadál v obou zápasech, komise je následně vyřadila z listiny profesionálních soutěží, pozn. autora). Jihlava mohla získat větší sponzory v první lize, větší přísun financí, mohl jsem mít úspěch do trenérského CV, hráči se mohli prodat a teď ta bezmoc. V té době jsem byl u repre U20, po zápase s Karvinou jsem měl jet na kemp do Písku. Když jsem šel na tiskovku, měl jsem v ruce trenérskou průkazku a kdybych nebyl u repre U20, která mě naplňovala, tak bych ji na té tiskovce rozstříhal a skončil bych s fotbalem,“ vzpomíná na krušné chvíle.
Trenér Jihlavy Radim Kučera.
Teplice
„Vnímal jsem, že rovinu nám rozhodčí nepískali. Poznal jsem to i na nich, jednomu jsem slušně řekl, co proti Teplicím má a dal mi kartu. Tomáš Kučera nazpíval písničku, pan Šedlbauer kritizoval poměry ve fotbale, ale nechci brečet. V covidové době bylo dvanáct zraněných hráčů, furt jsem něco lovil. Ze začátku se to povedlo, v lize bylo osmnáct účastníků, tři padali, zachránili jsme to, neberu to jako neúspěch.“
Termalica Nieciecza
Po konci v Teplicích zamířil do Polska. „Chtěl jsem to vyzkoušet, lákalo mě. Jsem rád, že mě Radek Látal vzal sebou jako asistenta. Ekstraklasa, krásné stadiony. Kdybychom zvládli jeden zápas, jsme zachráněni, ale nedali jsme penaltu. O nás se mluvilo jako o klubu z kukuřice, jedete kolem rybníka, najedou vidíte lán, všude kukuřice, kostel, ale zázemí excelentní. Jsem za tu zkušenost strašně rád. Poláci jsou jiní, nejsou tak společenští, neumí si ze sebe udělat srandu,“ popisuje Kučera zahraniční angažmá.
„Hráči jsou lenivější než naši, kteří víc naběhají. Ukázala nám to data - v rychlosti nad 25 kilometrů, nad 19 kilometrů. Dávali jsme jim dávky z Česka a koukali. Chtěli to hrát jako Franz Beckenbauer do pohody. Běhání brali jako starou školu. Majitel byl perfektní, finančně zabezpečený, ale nemá čas, klub řídí manželka se synem, chybí jim koncepce nákupů. Trenér Probierz, který tam byl před námi, řekl, že by ten klub měl být v Ekstraklase do šestého místa. K postupu nám v baráži chyběl zase kousíček.“
