Jenže tam se Junovi podobně jako přes obranu rudých ďáblů na hřišti nedařilo dostat přes ochranku, načež velevážený manažer United sir Alex Ferguson chytil mladého sparťana kolem ramen a zavedl do kabiny, kde pánové Keane, Scholes, Rooney a spol. zrovna baštili pizzu. „V tom věku to pro mě byl strašně pěkný zážitek,“ vypráví Jun v podcastu Z voleje.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Doma má rovněž trika ikonických obránců Paola Maldiniho či Marcela Desaillyho. Maldiniho dres získal také v roce 2004. V březnu to bude dvacet let, kdy Jun prožil svou zřejmě největší chvíli slávy na San Siru. Trenér Kotrba poslal hbitého útočníka s pěšinkou na plac za nepříznivého stavu 0:1 v 57. minutě místo středopolaře Lukáše Zelenky. Junovi stačily dvě minuty, aby z prvního kontaktu s míčem srovnal skóre. Kurážně vletěl skluzem do centru Rastislava Michalíka mezi italské reprezentanty Maldiniho a Pancara a zblízka dostal míč za Brazilce Didu. V ten moment to byl po domácí bezbrankové plichtě výsledek, který by Spartu senzačně poslal do čtvrtfinále věhlasné soutěže. Silná odpověď na úvodní trefu Filippa Inzaghiho.
„Dát gól na AC Milán v Lize mistrů je obrovský zážitek, na který nezapomenu,“ vypráví Jun. Ze světových jmen si nic nedělal: „Byli strašně zkušení, velké persony, ale já se toho nebál, byl jsem rychlý.“
Leč ukrajinský střelec Ševčenko rychle reagoval dvěma zásahy a bylo po snu. Drsňák Gattuso účet v závěru uzavřel na 4:1 pro giganta.
Sparťané, které s kapitánskou páskou vedl Karel Poborský, se prali srdnatě. Vždyť tehdejší sestava AC Milán byla fantastická a stojí za připomenutí: Dida – Cafú, Nesta, Maldini, Pancaro – Gattuso, Pirlo, Ambrosini – Kaká – Ševčenko, F. Inzaghi. Borec jako Rui Costa si musel vystačit se třemi minutami na konec.
V Turecku jsem byl nicka, říká čtyřicátník Jun. Chce se stát agentem |
Jun nemohl po zápase oka zamhouřit. Všechno si znovu přehrával, ostatně tak to měl i po běžném ligovém mači, natož po trefě na AC Milán. „Nespal jsem celou noc, projížděl jsem si to v hlavě, co jsem udělal špatně, nebo dobře. To byla hrozná muka. Noc po utkání jsem pokaždé přetrpěl,“ říká. „A pak bylo video a babrali jsme se v tom ještě další dva dny.“
Jun musel mít pocit, že všechno jde skoro samo. Ještě neměl ani 22 let a na Letné slavil čtyři tituly, prosadil se na mistrovství světa dvacítek a vyhrál mistrovství Evropy jednadvacítek, v obou výběrech byl přitom o dva roky mladší. V lize kraloval střelcům, trenér Karel Brückner jej povolal i do seniorské reprezentace.
Do sparťanského áčka se dostal chlapec ze škváry v Hlubočepích už v patnácti. Nikoli že by si ho Sparta vyhlédla, on si vybral ji. „Přišel jsem na nábor ještě se dvěma kamarády,“ usmívá se. Zatímco jeden se neprosadil, Radek Hochmeister si ligu zakopal v Hradci, Liberci nebo Olomouci, ale Jun to dotáhl suverénně nejdál.
Tomáš Jun v rozhovoru pro podcast Z Voleje.
Jako teenager byl tichý, všem vykal. Nedivte se, v kabině Sparty seděli mazáci Jiří Novotný, Vratislav Lokvenc, Michal Horňák, Martin Frýdek nebo Zdeněk Svoboda. A hlavně šutér Horst Siegl, kterého obdivoval od dětství. Tuhle partu trénoval Ivan Hašek, v útrobách stadionu se Jun potkával také s Jozefem Chovancem. „Cítil jsem se jako Alenka v říši divů. Docela dlouho mi trvalo, než jsem si začal připadat jako normální článek Sparty,“ culí se. „Všechno šlo jako po másle. Ve Spartě nebylo těžké sbírat tituly. Ani jsem to nestihl prožívat, chtěl jsem hrát za Spartu, za nároďák. Nebyl jsem extra výřečný, ani průserář, šel jsem si za svým snem.“
O tureckém Trabzonsporu nesnil, ale copak mohl ve dvaadvaceti namítat něco proti 120 milionům korun, které mu garantoval pětiletý kontrakt? Sparta jej prodala za sto milionů, ale Jun už po dvou letech z Turecka utekl. „Nechal jsem tam 90 procent peněz,“ přiznává otevřeně.
Hostování v Besiktasi nepomohlo, vítězství v tureckém poháru mínění neobrátilo. Trabzon brzy vyměnil kouče a Juna nechal běhat kolečka mimo tým, aby jej přinutil co nejdříve rozvázat smlouvu. Ani život ve městě se osamocenému mládenci bez rodiny nepozdával. Kulturní šok a tvrdá škola. „Životní lekce, nechci říct, že největší přešlap, ale...,“ pokrčí rameny.
Z VOLEJE: Přemýšlej trošku, vždyť jsi hrál Ligu mistrů! Pilař o vůli a lásce |
Byl rád, že kariéru nastartoval v rakouském Altachu, odkud si ho vyhlédla Austria Vídeň a Jun se oklikou vrátil znovu do nablýskané společnosti Ligy mistrů. Ve fialovém dresu strávil pět let, pomohl k titulu. „Krásné časy,“ kývne. „Zase jsem byl vnímaný jako hvězda, fanoušci mě měli strašně rádi.“
V lednu mu bylo 41 let, je rozvedený, s přítelkyní má druhou dcerku, založil si hráčskou agenturu a klientům radí, jak se vyvarovat chyb, které u něj vedli do Trabzonu: „Jděte si za snem, nenechte si svou cestu narušit. Když to děláte srdcem, tak i překážky, co přijdou, překonáte a vrátíte se na svou cestu.“
Gól Didovi si občas připomene, nemůže chybět v sestřihu všech jeho tref: „Když chtěla přítelkyně poslat pár gólů, smála se, že jsem poslal celovečerní film.“
