Karel Brückner trénoval Sigmu v první lize 247 zápasů, druhý jste vy se 165. Za vámi Petr Uličný nebo Zdeněk Psotka. To už je slušná stopa, což?
Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Vnímám to jen ve chvíli, kdy taková statistika vyskočí. Člověk si může říct, že asi neodvádí špatnou práci.
Přeskočíte i olomouckého velikána?
Vzpomínám si, když jsem přicházel do Sigmy, seděli jsme s panem Lébrem a on říká: „Vašku, máme dlouhodobou koncepci. Může se stát, že tady budeš pět let.“ Když pominu sedmiměsíční působení ve Spartě a covidovou pauzu, tak se už blížíme šesté sezoně, tedy milníku, který byl na začátku nastavený. Jsem za to rád, ale překonat trenéra Brücknera pro mě není motivující meta, k níž bych se upínal.
Trenérské zaměstnání je vrtošivé a být v klubu jedničkou je hezký počin.
Statisticky je to pěkné, ale stopu dokážete zanechat i v daleko menším počtu zápasů.
Jestli se na jeden den domluví tiskovka, pak je zrušená, jestli se oznámí trenér Veselý jako asistent a hodinu potom to Bohemka popře. Nebo role sportovní rady... Vytváří to hodně kritiky, nedůvěry, takový kolorit českého prostředí.
