Jak si užíváte společný pobyt na Maltě?
Petr: Popovídáme si jen, když se potkáme na obědě.
Lukáš: My máme svoje patro, oni mají svoje patro. Jednou jsme si i sedli.
Petr: Spíš odpočíváme. Ale když je čas, tak se najdeme.
Lukáš: A prohodíme tři věty. Já tady mám ještě Lukáše Štetinu z Trnavy, se kterým jsem byl dlouho ve Spartě. A Krejdu, Ladislava Krejčího z Hradce. Potkávám tady lidi, které jsem dlouho neviděl. Je to příjemné.
Probírali jste, jak to vypadá ve Spartě?
Lukáš: S Krejdou ne, ale se Štěťou jsme se bavili, že vypadají dobře.
Co jste říkal na volbu reprezentačního kouče Ivana Haška?
Lukáš: Asi je to dobrá volba, i když mně byla celkem jedno. A docela se mi líbil i pan Svědík. Ale s těmi asistenty, co má pan Hašek, by to mohlo klapat.
Máte ještě reprezentační ambice?
Lukáš: Tak já tam nikdy nebyl, byl jsem ve všech mládežnických výběrech a do áčka jsem se nedostal. Když jsem měl jet, tak jsem byl zraněný. Jsem v Olomouci a jsem tady spokojený. Když budu nejlepší střelec ligy, budu mít 25 gólů, tak třeba na nároďák pojedu, ale to je moc daleko.
Hradec chce být v novém systému aktivnější, proti Austrii trefoval břevna |
Myslíte si na korunu pro krále střelců?
Lukáš: Je to cíl, ale vím, jak to je, proti komu dávám góly. V nadstavbě by to bylo pro mě v mistrovské skupině moc těžké. Když vidím, že Jurečka nedal patnáct šancí a stejně má už osm gólů a já nedal třeba tři šance... Můžu to klidně vyhrát, ale nechci to vyhlašovat. Soustředím se na sebe.
Petr: Já ti věřím. Moc se ti nestává, že bys šanci nedal, když se do ní dostaneš.
Lukáš: Pár jsem jich nedal. Potřebuji nějaké penaltičky. Ale kdybych to nevyhrál teď, budu to za rok mít v hlavě taky. Vím, že sám nevezmu balon a neprojdu celé hřiště. Musíme hrát dobře, pak můžu dát nějaké góly.
A vy, Petře, máte jaké ambice?
Petr: Určitě bych se chtěl podívat do dospělé reprezentace, byl to jeden z mých cílů. Ale je to daleko. Teď jsem zatím v mládežnické - na dvacítkách a v jednadvacítce. A vysněným angažmá je španělská liga.
Bratr hrál na Ibize.
Lukáš: Tam to mám taky rád.
Petr: Tam se ti to povedlo. Ani jsem se nestihl za tebou podívat.
Lukáš: Nechci to hanit, byla to zkušenost. Vybral jsem si špatný tým, jinak je to tam super.
Na Spartu jste, Petře, za bratrem jezdil?
Petr: Když brácha hrával, jezdili jsme často s tátou na domácí zápasy.
Hradecký Petr Juliš (vlevo) a jeho bratr Lukáš, který hraje za Sigmu Olomouc.
Když se potkáte na hřišti jako soupeři, vletíte do souboje zostra?
Petr: To se zatím nestalo!
Lukáš: Já bych rozhodně uhnul. Viděl jsem, jak se srazil tady hlavou s někým z Austrie Vídeň.
Vy jste na tréninku po nemoci zatím spíše jen vyklusával.
Lukáš: Přišlo vám to, že jsem vyklusával? Už se mi nese čokoláda! (spoluhráč Jan Fortelný přináší horkou čokoládu se šlehačkou) Zapojuju se do plného tréninku, takže doufám, že s Hradcem dostanu šanci. Ta čokoláda je asi blbá k rozhovoru, co?
Naopak. Jste na sladké?
Lukáš: Kluci jdou na kafe, já kafe nepiju. Včera byla čokoláda menší, teď mi přinesl velkou. Ale na psychiku, abych ji udržel celé soustředění v dobrém stavu, čokoládu doporučuji.
Petr: Já taky na kafe nejsem, zkoušel jsem cappuccino. Ale ani to mě to nenadchlo.
Lukáš: A čokoláda?
Petr: Dám si spíš domácí limonádu.
Lukáš: To nepomáhá. Jsou tam bublinky, nadýmá to a pak nemůžeš trénovat. Dám si čokoládičku pěkně a potom jsem schopný podat výkon na tréninku.
Radili mi Škriniar i Krejčí. Růsek překonal chmury a po roce se vrací |
Ptá se mladší bratr na rady?
Lukáš: Vůbec se neptá. Jsme jiní hráči. On je prototyp toho mladého, který se nemusí ptát starýho, unavenýho bratra na to, kam má nabíhat. Má svoje sebevědomí, jede si sám na sebe.
Neptá se ani na tip, jak se dostat do sestavy pod trenérem Kotalem, pod kterým se vám dařilo ve Spartě?
Lukáš: Panu Kotalovi už jsem to tady naznačoval, že tady brácha je. Má s ním nějaké záměry, říkal mi.
Jaké?
Lukáš: Nevím, jestli to můžu pouštět, abych tady neprozradil hradecké úmysly.
Petr: Radši ne.
Lukáš: Nemám to říkat? No, mě se ptal, jestli může hrát v útoku. Tak jsem říkal, že hraje v útoku dlouho. S panem Kotalem máme skvělý vztah, občas prohodíme fórečky. Navážno se moc nebavíme.
Jaký je, Petře, váš ideální post? Křídlo?
Petr: Ano, zleva, zprava. Každý trénink se o sestavu bojuje, je to těžké. Udělám všechno pro to, abych se tam dostal.
Chtěli byste si zahrát spolu v jednom klubu?
Lukáš: Jde o to za jaký, třeba se za půl roku někde potkáme. Ale doufám, že se nepotkáme, že brácha půjde opačnou cestou než já.
Momentka z přípravného duelu Austria Vídeň - Hradec Králové.
Přemlouváte pana Mináře, sportovního manažera Sigmy, aby bráchu zlanařil? Nebo jak jste to myslel, že se za půl roku potkáte?
Lukáš: Mě lámal pan Kotal. Myslím si, že asi nepotkáme. V létě, jak jsem se vracel, bylo ve hře, že by šel do Olomouce z Chrudimi, naťukávala ho. Ale padlo to, Chrudim chtěla peníze a Olomouc hostování s tím, že by trénoval s áčkem a hrál druhou ligu. Bylo by to také dobré, ale tys pak měl i jiné nabídky. Myslím si, že to máš teď v Hradci dobrý.
Petr: Jo, jsem spokojený. Velkou variantou ještě byly Teplice.
Třeba si spolu zahrajete aspoň po kariéře pro žízeň.
Petr: To ti bude tak padesát.
Lukáš: Abych na tebe osmnáct let nečekal. Nehraju moc srandafotbaly, aby se mi něco nestalo. Když je volno, jsem rád, že jsem rád. Moc jsme spolu nehráli, kopali jsme si maximálně na zahradě. Třeba se nám to někdy poštěstí, ale zatím to v hlavě moc nemáme.
Jak blízký vztah máte? Je tam sourozenecká rivalita, nebo si fandíte?
Petr: Spíš fandíme, rivalitu tam nemáme. Nebo já ji tam tedy nemám.
Lukáš: My máme každý jinou mámu, vídali jsme se jednou dvakrát týdně. Nebylo to tak, že bychom si lezli na nervy, když jste s bráchou celé dny a on vám leze do pokoje. O kolik jsem vlastně starší? O sedm let?
Petr: O devět, nevadí.
Lukáš: Když jsme byli malí, tak jsme si spolu zahráli pozemní hokej. Zablbli jsme si. S druhým bráchou už jsem toho tolik nestihl, protože jsem šel do Prahy a už jsem domů moc nejezdil. Nejsme rivalové, že bychom bojovali o místo v rodině.
Jste povahově odlišní, nebo se smějete stejným fórům?
Petr: Máme stejný smysl pro humor.
Lukáš: Asi jo. Když je dobrej fór, zasmějeme se. Když je blbej, tak se nezasmějeme. My jsme hodně podobní. Náš druhý brácha je odlišnější než jsme my dva.
Z VOLEJE: Itálie? Nechci ze Sparty! Střelec Juliš o nátuře, tělu i Sigmě |
Ten se na fotbal nedal?
Petr: Jen chvíli.
Lukáš: Půl roku, pak šel na tenis, atletiku a teď je dobrej atlet.
Petr: Teď mu bude šestnáct.
Lukáš: Já myslel, že čtrnáct. Ten čas mi letí. Nejsem schopný pokračovat ani ve svém věku, pořád si myslím, že mi je pětadvacet, ale bohužel už mi bude třicet.
Milník?
Lukáš: Není. Pořád jsem na dvaceti pěti. Doufám, že tělo bude fungovat lépe, než když jsem byl mladší.
Pokud by platilo, že promaroděné roky se pak připočtou, čeká vás ještě dlouhá kariéra.
Lukáš: Může to tak být. Po dlouhých zraněných se cítím fit, když přejdete trápení jako běhání. Musím to zaklepat, že co přišel pan Priske do Sparty, tak jsem měl jen jednou zadní stehenní sval na měsíc. Na mě zase tak nic hrozného. Už to musím hrát trošku jinak než dřív a zaměřit se na góly, čísla a méně presovat, aby tělo nebylo tak unavené. Vždycky jsem přemýšlel nad tím, proč se to děje. Když vás někdo sestřelí, otočí vám kotník, nebo prošlápne koleno, řeknete: Dobrý. Ale ta má funkční zranění, že už nemohu dál, jsou horší. Hůř se léčí. Třeba to bude po třicítce fajn.
Jak jste prožíval častá Lukášova zranění?
Petr: Bylo mi bráchy líto. Většinou ses zranil, když jsi to měl dobře rozjeté. Něco se stalo a ne krátkodobého. Bylo to na půl roku.
Lukáš: Ale asi jsi mohl normálně spát, ne?
Petr: To jsem spal klidně.
Lukáš: Hodně jsem to řešil s tátou. Brácha měl všechny informace od něj. Když mám tyhle stavy, tak si voláme s tátou hodiny a hodiny. Většinou si opakujeme to samé, abych se uklidnil.
Hradecký Petr Juliš (vlevo) a jeho bratr Lukáš, který hraje za Sigmu Olomouc.
Říká vám, Petře, táta, ať dbáte víc na prevenci?
Petr: Říká to hodně, protože brácha byl hodně zraněný, tak se bál. Musím zaťukat, že se mi to zatím vyhýbá.
Lukáš: On má jiné tělo, takové to šlachovitější. Já mám spíš takové...
Petr: Jaké?
Lukáš: Taky šlachovitý, samozřejmě. Ale ještě jsi mladej, no.
Je nějaká vlastnost, lidská, nebo fotbalová, která vám na druhém imponuje?
Petr: Chtěl bych si od bráchy vzít výběr místa ve vápně. Máš tam takové lehké góly. To bych chtěl taky, takové ty jenom doklepky. To bych potřeboval.
Lukáš: To jsou přesně tihle mladí, je to pro ně lehký gól. My starší už víme, jak je těžké dát gól.
Petr: Vím, že je to těžké.
Lukáš: Chtěl bych mít jeho sebevědomí.
Je Lukáš zatím lepší fotbalista?
Petr: Beru to tak. Takhle: zatím toho dosáhl mnohem víc než já, ale doufám, že ho překonám.
Lukáš: To je nereálný.
Petr: Bude to těžký, ale udělám pro to všechno.
Drilujete střelu placírkou, kterou má Lukáš vytříbenou?
Petr: Zdaleka ji nemám tak dobrou jako brácha. Nejde mi to moc.
Lukáš: To je nakopané od dětství. Jsem ještě ta starší škola, která si chodila kopat ven a nebyla furt na počítačích. Kopal jsem placíru pořád.
Petr: A teď z toho těží.
Lukáš: Stále z toho žiju.
Kdo je rychlejší?
Petr: Já.
Lukáš: Já jsem už zataženej všema šroubama, už mě to nepustí. Peťa je asi rychlejší.
Petr: Brácha je taky rychlej.
Lukáš: Fotbal není tolik o total speedu.
Oba jste prošli Chrudimí. Proč jste se nepřesunuli do většího Hradce už v mládeži?
Lukáš: Zájem byl, ale mě už od třinácti chtěla Sparta. Pardubice se ptaly, ale pro mě byla jen Sparta. Byl jsem malé dítě a chtěl jsem hned do Prahy, nic jiného ve hře nebylo.
Petr: Já jsem byl v Pardubicích v akademii dva roky, v sedmnácti jsem přestoupil do Chrudimi do dospělého fotbalu. Hrál jsem druhou ligu. Dobrá škola, hodně se připravíte na první ligu. Už to není takový rozdíl, i když je první liga rychlejší s míčem a nesmí se tolik kazit.
Růsek na plac, olomoucká lavička jásala. Silný moment, řekl Jílek |
Na podzim jste dal v Mladé Boleslavi svůj první ligový gól, v tomtéž kole set trefil i Lukáš. Bylo u Julišů veselo?
Petr: Jo, trefili jsme se oba.
Lukáš: Já dal gól skoro v každém kole.
Petr: Pravda, jde jen o mě, jestli dám. Byl to splněný sen. Vlastně už jen to se do ligy dostat. Gól byl další cíl.
Lukáši, už jste dvojnásobný táta. Necháte Petra pohlídat dcerky?
Lukáš: Jo, starší tam jezdila. Mají velký barák a byla tam moc spokojená, že jste si s ní hráli. Peťa je ještě takové dítě, tak si hezky pohráli. Moc často tam nejezdí, má moji mámu i od Terezky, mé ženy, mámu. Ale když je u táty, tak si to užije. Jsou tam starší kluci, ke kterým vzhlížela.
Proběhne před vzájemným zápasem nějaká sázka?
Petr: Zatím neproběhla.
Lukáš: My jsme turnaj na Maltě rozjeli výborně, máme náskok, stačí nám remíza. Doufám, že se dostanu do hry a že to dopadne jako v lize, kde jsme vyhráli a dal jsem i gól, že ten trend bude v našich soubojích pokračovat.
Petr: To se musí zastavit!
Lukáš: No tak když jsem vás viděl proti Austrii… Ale nemůžeme se moc sázet, kdo dá gól, když hraje chvíli a já od začátku. Spíš jsme byli rádi, že na podzim v Hradci se sešla celá naše rodina na zápas. Byli tam dědové, babičky, všichni, i ti, co na nás nejezdí. Hezké. A pro mě ještě úplně, když jsem na konci dal ten těžký gól.
Petr: Do prázdné brány, tam nebyl ani gólman už.
Lukáš: Mohl jsem zůstat u své brány, ne? Měl jsem chuť prostě.
Když chcete jeden druhého potěšit dárkem, co funguje?
Lukáš: Kupoval jsem mu mikinu. Pět Vánoc posledně. Letos jsme se na to už vyprdli a dali jsme si jen losy. Nikdo jsme nevyhráli.
S čím budete spokojení po sezoně? Lukáš s evropskými poháry a vy, Petře, s klidnou záchranou?
Petr: Chtěli bychom se v klidu dostat do středu, abychom nebyli v sestupové skupině.
Lukáš: My bychom do Evropy chtěli. Až budete tiskovka, tak se to vyhlásí. Něco jsme si řekli v kabině. Začalo to líp, konec nám trošku ujel - Slovácko i Plzeň. Odjeli nám na sedm bodů, což je dost. Ale máme na začátek příznivý los.
Hradec Králové ve druhém jarním kole.
Lukáš: To by teoreticky měla být pohoda. Ve 29. kole jedeme na Slavii, ve třicátém máme Spartu. Říkali jsme si, že by to chtělo mít nahrané body. Hlavně jde o to, abychom začali vyhrávat a navodili pohodu, protože ke konci se už začala vytrácet, měli jsme zraněné. Chceme Evropu, abychom celý klub nakopli do dalších let. (do rozhovoru skočí hradecký asistent trenéra Stanislav Hejkal: Trénoval jsem oba a to je teda materiál!)
Petře, vy ještě spoléháte na kouzlo nového stadionu?
Petr: Je skvělé tam hrát, fanoušci nám hrozně pomáhají. Většinou jsme to doma zvládli. Kouzlo stadionu se ještě nevytrácí.
A jaké to bylo v Sampdorii Janov?
Petr: To už je dlouho. Byla to jen týdenní zkouška. Zkušenost.
Lukáš: Chtěli tě?
Petr: To nevím.
Vás jo, že?
Lukáš: Mě jo. Ale nešel jsem tam.
